Uniquely Perfect CZ překlad (AU Larry Stylinson+a bit of Niam)Book1 Kitten!Harry

Chapter 07

[A/N]: Ok, je čtvrt na deset, mám horečku a bolí mě hlava, ale překládám vesele dál! :D

Vím, že jsem slíbila ve středu (De facto je středa. Že? Ani nevím, splývá to.), ale nevím, kdo sem chodí takhle večer. Ach jo. Vždyť devět není žádný večer. Sakra, mám mozek zamlžený horečkou :D Fuck flu.

Jo a ještě něco! :D Věnování! První věnování :3 A vítězem je (Hah...) @Lanaia jednoduše proto, že byla vůbec první, kdo komentoval :)

Well, enjoy! :))

[Liam’s P.O.V.]

Nejen že Louis vypadal k smrti unaveně, když vedl Harryho do mého obývacího pokoje, ale taky působil mírně vystresovaně. Harry si toho zjevně taky všiml, protože byl přitisknutý k jeho boku, jakmile si z nohou skopl boty, zmateně se na něj zahleděl a prakticky ho konejšivě pohladil po paži, volnou rukou si tiskl k hrudi obdélníkový obal DVD. Louis mu věnoval křečovitý úsměv, když ho posadil na pohovku, a otočil se na mě. Jeho pohled mi dával jasně najevo, že chce, abych šel za ním, obrátil se a odkráčel do kuchyně. Naposledy jsem střelil pohledem k Harrymu, ke kterému se už řítil Niall s papírem pokresleným barevnými tvary.

Když jsem vstoupil do kuchyně, Louis po ní rázoval tam a zpátky. Zvedl jsem obočí, “Uh... Lou?”

“Cítím se naprosto příšerně, ale nechávám tady Harryho s tebou,” vychrlil ze sebe na jeden nádech.

Chvíli mi trvalo, než jsem vstřebal jeho slova, “Ale Louisi...”

“Ne, Liame. On a Niall spolu vycházejí... bude tu šťastnější, to jsem si jistý. Stejně by tu byl půlku času, protože já musím chodit do práce. I kdybych si ho nechal, prostě by tu musel být, jelikož já bych musel zůstávat v práci dýl, jenom abych nám mohl kupovat jídlo,” řekl Louis neoblomně.

“No,” povzdechl jsem si. “Nevypadáš, jako by ses cítil příšerně, ačkoli ho v podstatě opouštíš.”

Louis si přejel rukou po obličeji, “Nechápeš to. Nemůžu si dovolit ho u sebe nechat, Liame. Neopouštím ho.”

“Jsi si jistý, Louisi? Chápeš... promyslel sis to pořádně? Harry k tobě tak trochu přirůstá...” skousl jsem si ret.

Sklopil pohled k zemi, “Včera jsem nemohl spát. Seděl jsem v kuchyně asi do... tří ráno a jenom jsem přemýšlel.”

“Dobře...” zamumlal jsem. “Takže jsi vážně myslel. No... tak jo. Harry tu zůstane.”

“Jo a ještě... Zatím jsem s ním o tom nemluvil,” zamrmlal provinile.

“Ty jsi-” začal jsem zděšeně. “Ale to bys měl... víš co... nejlíp ještě teď.”

“Neuděláš to ty?” vypískl.

“Ne! Nechci to být já, kdo mu zničí život!” zavrtěl jsem hlavou. “To je jenom na tobě.”

“Ale může si nechat můj kabát a Aristokočky,” žadonil. “A pořád se budeme vídat, takže to není jako bych ho prostě vykopnul ze svýho života. Prosím, Liame, jestli mu to řeknu já, bude to ještě horší!”

Sjel jsem ho pohledem, vypadal rozrušeně a prosebně. Vážně se cítil špatně, že si nemůže dovolit nechat Harryho u sebe, a v tu chvíli mi došlo, že si prochází přesně tím, čím jsem si procházel já s Niallem. Ta roztomilost, které se nedá odolat, někdo rozkošný, kdo na tebe spoléhá a potřebuje tě. A to totálně zlomilo mou vůli, to uvědomění, že Louis to vážně dělá pro Harryho dobro, “No dobře... fajn. Řeknu mu to... asi až odejdeš do práce.”