Surrounded by Magic (CZ, Louis Tomlinson a Harry Styles FF)

3. Překvapení

Slovo si převzala moje matka, vůbec mě to nepřekvapilo, na nepříjemná překvapení měla vždycky talent. Upravila si natužené vlasy: „Tak a přichází hlavní bod dnešního dne,“ nasadila svůj důležitý výraz a pohlédla mým směrem. Vedle ní stála teta Helen, matčiným slovům dodávala váhy významným pokyvováním hlavou a souhlasným mručením. Můj i Melaniin otec se tvářili poněkud zaraženě a v očích strýce Davida jsem dokonce postřehla zvláštní lesk (co se ksakru děje).

„Evelyn Mercy Dos Santos dovol mi, abych ti předala tento dar,“ všimla jsem si, jak mi podává malou tmavou dárkovou krabičku s mašlí, kterou do té doby třímala v ruce. Stejně tak učinila teta Helen a předala Mel stejně obřadným způsobem stejnou krabičku, ale v zelené barvě. Podívala jsem se na Melanii, měla lehce zamlžený pohled a kousala se do rtu, z toho výrazu jsem poznala, že už tuší, co je uvnitř, bodejď by ne, když umí číst budoucnost. Těšila jsem se, až celý tenhle cirkus bude za mnou a proto jsem krabičku rychle otevřela…

Zírala jsem na stříbrný prsten s velkým tmavým kamenem ve tvaru slzy uprostřed, byl pěkný o tom žádná, ale na šperky jsem nikdy nebyla. Nevím, co to matku napadlo, že mi ho dala a navíc takovým obřadným způsobem. Mel právě vyndala také prsten, ten byl ale s kamenem zeleným a kulatým, celkově byl jiného stylu než ten můj, ale tušila jsem, že Mel ho na rozdíl ode mě unosí.

„Přijměte tedy zásnubní prsteny a…“

„Cože?“ vřískla jsem a úplně jsem zapomněla na dav lidí, který na mě v tu chvíli vrhal nepřátelské pohledy. Zároveň žárovka, která vzadu v místnosti osvětlovala tmavý kout, zablikala a praskla.

„Ano, a kdybys mě Evelyn nepřerušovala jako vždy,“ pohlédla směrem, kde ještě před chvílí svítila lampa, „dozvěděla by ses i podrobnosti. Jedná o zásnubní prsteny velmi významných kouzelnických rodin. Je vaším osudem předurčeno spojit naše rodiny a vzít si jejich syny. Jedná se o dohodnutý sňatek už od vašeho narození. Je to rodinná tradice, jsme jedna z nejmocnějších magických rodin Evelyn. Přece sis nemyslela, že si budeš moci svého partnera vybrat, tak naivní a hloupá snad opravdu nejsi.“ Matka se na mě podívala pohledem jako na malomocnou a nesouhlasně zamlaskala.

Zírala jsem na matku jak zjara, pohlédla jsem na Mel, která koukala na prsten trochu zaraženě, ale zároveň dost odevzdaně. „To si nemůžete dovolit,“ křikla jsem „já si žádnýho rozmazlenýho kouzelnickýho spratka brát nebudu.“

„Evelyn okamžitě se uklidni, tady vůbec nezáleží na tom, co ty chceš nebo nechceš, už je to dohodnuto a nechci slyšet žádné výmluvy.“

„Na to zapomeňte, nikdy…“ vyjádřím svůj názor tak hlasitě, jak je to v danou chvíli možné, následky v podobě facky na sebe nenechají dlouho čekat. Pohlédnu úkosem na mlčící Mel a uteču do svého pokoje.

***

„Lyn, pusť mě dovnitř,“ ozývá se klepání na dubové dveře. Povzdychnu si a mávnutím ruky dveře otevřu, nechce se mi vstávat z postele. Mel pomalu vleze do pokoje a usadí se vedle mě na postel. „Poslali tě, co?“ zašklebím se na ní.

„Přišla bych i tak, jsi v pohodě?“

„No, co asi myslíš, čekáš na dvacetiny nějaký fajn dárek, třeba tablet, o kterém jim už pár měsíců nenápadně básním. Nečekala jsem, že dostanu otravného manžela z dohodnutého sňatku. Tobě to nevadí?“

Mel pokrčí rameny: „Mám pocit, že to bude v pohodě, zase ta moje intuice víš,“ pohlédne na zelený prsten, který si už stačila nasadit na ruku.

Zakroutím hlavou: „Já tě nechápu, svoboda je v trapu a ty to bereš tak klidně. Měl nám teprve začít život, měli jsme jít na vysokou, užívat si, poznávat nové kluky…“

„Na vysokou jdeme i tak, přece by nás rodině nepřihlásili na Madisonovu, kdyby věděli, že tam nepůjdeme. U tebe to beztak bude spíš trest, neber si to nijak zle, ale nedokážu si tě představit v soukromé škole plné uniforem a normálních lidí. Navíc tuším, že nikoho jiného poznávat nemusím, ale bohužel u tebe si tím tak jistá nejsem. Od té doby, co se ti začaly zdát ty sny, už tvou budoucnost nevidím tak jasně jako před tím…“

„Počkej, ty mi chceš jako tvrdit, že jsi o tomhle všem věděla, věděla jsi, co se na nás chystá?“ prudce zamrkám a prohlížím si Melaniiny rudnoucí tváře. „Lyn, nezlob se na mě. Neviděla jsem nic konkrétního a musela jsem rodičům slíbit, že ti nic neřeknu, bylo by to mimo tradici a navíc s osudem se nedá nic dělat.“

Pffff, odfouknu vzduch z plic a založím si ruce na prsou. „Vůbec se mi to nelíbí, na celej ten osud už jsem alergická a rodinou dohodu ať si strčí do temných míst.“

„Já to chápu, ale ještě jsi ho ani nepoznala, co když se ti bude líbit.“

„O tom silně pochybuji, znáš mou matku, ta nemohla vybrat nikoho normálního.“

„Ty o tom svém něco víš?“ zeptám se zvědavě a propaluji Mel pohledem. „Zatím nic moc, jen, že je z irského klanu,“ pokrčí rameny „bylo potřeba naše rodiny spojit. Zítra se s ním mám sejít, párkrát se mi o něm i zdálo, ale uvidíme, jestli to bude blbec.“

Zakroutím nad ní hlavou, nechápu to, nechápu, jak se může takhle smířit s osudem (fuj vážně, zase to slovo). Jak se může smířit s tím, že si má vzít někoho, koho nikdy neviděla a koho jí vybere rodina a to i přes to, že má tu svou intuici, že všechno bude v pohodě. Už tolikrát se pletla…

Tak další díl je na světe, dost mě popohání ten pocit, že mám pro koho psát, a pocit, že mám tak dokonalý trailer:) Moc děkuji všem za komentáře u minulé kapitoly, ani nevíte, jak moc mě to potěšilo, každá hvězda, každé slovo, každé přečtení.:) Tak co říkáte na další kapitolu, dejte vědět:) Pac a pusu Kexisek