Surrounded by Magic (CZ, Louis Tomlinson a Harry Styles FF)

4. Odmítnutí

„Jak vypadám?“ zeptala se Mel nervózně.

„Jo, výborně,“ houkla jsem zpoza časopisu o technologiích.

„Ani ses na mě nepodívala,“ prskla.

„No, jo,“ odložím časopis na stranu a mám co dělat, aby mi nevypadly oči z důlků. Mel přede mnou stojí v tmavě zelených šatech, s tmavou krajkou v pase, výstřihem do véčka a lehce nařasenou sukní.

„Kristepane, co to máš na sobě? Vypadáš jako leprikon, chybí ti jen hrnec zlata,“ zašklebím se a lustruji ji od hlavy až k patě.

„Nech toho, to mi dala matka, asi abych zapůsobila nebo co, vždyť je to Ir.“

„Doufejme, že nebude zrzavej, to byste se k sobě nehodili,“ pronesu na půl pusy a znovu se radši začtu do recenzí tabletů.

Mel to však slyší a mrskne po mě nepřátelským pohledem, „Lyn, nebuď tak negativistická, radši by ses měla taky obléct,“ řekne a ukáže prstem na modré šaty pověšené na skříni.

„To určitě, já toho debílka vidět nechci, co to může být za kluka, když souhlasí s dohodnutým sňatkem. To bude asi charakter a víš, jak musí vypadat?“

„No náhodou jsem od našich slyšela, že po něm holky dost jedou, je to velmi žádaná partie…“

„Žádaná partie je i prezident a vypadá jako opičí zadek. Když má prachy, tak po něm pojede každá.“  Mel jen zakroutí hlavou a vmžiku je pryč.

***

„Lyn? Můžu dál?,“ zaslechnu matčin hlas doléhající z chodby.

„Ale jo,“

„Jak to, že ještě nejsi oblečená?“ nasadí nepřátelský tón a založí si ruce v bok hned, jak vleze na moje území. „Drahá matko, je to velice prosté. Řekla jsem to včera, řekla jsem to dnes ráno, a to že uběhlo několik hodin, na tom nic nezmění. Já se s ním vidět nechci, nechci si nikoho brát a už vůbec si nechci brát někoho, koho jste mi určili vy. Jednáte se mnou jako s nějakým svým otrokem, který je dobrý jen na to, aby plnil vaše rozkazy a rozhodnutí, které jste učinili bez jeho vědomí.“

„Jsi jako fracek Evelyn, od malička jsi věděla, že žít s magií a narodit se navíc v naší rodině sebou nese jisté povinnosti.“

„Ale netušila jsem, že tam patří i žít s kdejakým volem, kterého mi vyberete, jen proto jaký má původ.“

Všimnu si, že matčino rozčilení dospělo vrcholu: „Vezmeš si ho, a to dřív nebo později, je mi jedno, jak dlouho to bude trvat, a jak moc se budeš tomu sňatku bránit, ale osudu neporučíš. Čím více ho budeš odmítat, tím to bude horší, nejen pro tebe, ale pro všechny… Tak přestaň myslet jen na sebe…“ S odhodlaným výrazem v očích matka odejde, zanechá po sobě pouze vůni Channel a krabičku s prstenem, kterou při rozhovoru položila na prádelník.

***

(o trochu později v jiné části města)

„Nepřijde, prý tě nechce vidět,“ pronese smutným hlasem dlouhovlasá žena poté, co ukončí telefonní hovor a zadívá se na svého syna.

„Ta holka si teda troufá, kdo si vůbec myslí, že je?“ rozlehne se místností hlas vysokého muže, dost atraktivního na to, kolik mu je let.

„Edgare, je z rodu Dos Santos, přece jsi nečekal, že vše půjde hladce. Je stejně tvrdohlavá jako její matka. Pamatuješ, ty okolky, než jsme je přemluvili k tomuhle sňatku?“ Muž jen pokýval hlavou a pohlédl na dosud mlčícího kluka, který si hověl na barové stoličce a rýpal se v zákusku, který měl před sebou.

 „No, co? Nezná mě, tak mě nechce,“ pronese ironicky a otočí se směrem k rodičům.

„Zlato, tady není prostor pro tvé vtipy, je potřeba jednat. Nechce tě vidět, to znamená, že se k ní musíš dostat jinak. Právě mi volala její matka, za pár dní nastupuje na Madisonovu akademii, tam budeš mít dost prostoru…“

„Ježiš, to je cavyků, kvůli holce, vejdu, kouknu, zapůsobím a je moje jako všechny,“ roztáhne koutky do širokého úsměvu a v oku mu záludně blýskne.

„Harry o to právě jde, na ni to nebude působit, tak jako na ostatní, ona není jako ostatní… Budeš se muset snažit víc a normálně,“ pronese rázně otec a hloubavě si syna měří.

„Neboj, to zvládnu,“ pronese mladík s plnou pusou koláče a odkráčí stylem anglického lorda…

 „Doufejme, že to vyjde,“ povzdechne si žena a její pohled směřuje tam, kde před chvílí Harry seděl „bere, to dost lehkomyslně. Aspoň, že v tom nebude sám, Louis mu určitě pomůže…“

„Vždyť ho znáš, zvykl si na to, že mu holky padají k nohám, bohužel tohle nebude tak lehké…“ pronesl vážně Edgar a zadíval se do krbu.

Další díl je na světě a já si přeju, moc si přeju aby se vám líbil:) Tak mi prosím dejte vědět do komentářů:) Hlavně chci poděkovat za krásná slova u minulého dílu jmenovitě: @myhedgedog @katulinka1485 @MishRarach @Gemsisi Prostě muck vám všem. I každému, kdo jen nebyl líný ťápnout na hvězdu nebo si přečíst tyhle moje žvásty. Pac a pusu kexisek