This Part Of My Life 2 [1D]

Chapter 1

Harry’s POV

Deb mi po dlouhé chvíli brečení usnula v náručí a já si začal promítat všechny ty události posledních dnů dohromady s poznatky z Liamovy teorie a všechno začalo dávat smysl. Venku jsem uslyšel kroky, a jelikož už šli kluci spát, tak mohly patřit jen jednomu. Na nic jsem nečekal a šel si s ním promluvit. Seděl tam na jedné židli v blízkosti pomalu uhasínajícího ohně a nepřítomně do něj hleděl.

„Tak jo, Louisi. Musíme si promluvit. Takhle už to dál nepůjde,“ řekl jsem, když jsem si přisedl naproti něj. Pomalu se na mě znechuceně podíval a ještě znechucenějším tónem promluvil.

„Už i ty si potřebuješ promluvit, jo? Já myslím, že nemáme o čem mluvit. Přeju vám, ať vám to spolu dobře klape. To je vše, co ti můžu říct,“ řekl uraženě a mně už to naprosto všechno docvaklo.

„Hele, chlape, já tě chápu. Jsi na mě naštvaný, ale kdybys mi řekl, že jsi do ní zamilovaný…“

„Nejsem do ní zamilovaný!“ přerušil mě Louisův výkřik. Nevšímal jsem si toho a plynule pokračoval.

„Tak bych to nikdy neudělal. Vím, že to není omluva a nemůžu čas vzít zpátky, ale Deb si nezaslouží, aby ses k ní takhle choval. Ona tě miluje, Louisi.Nevím, kam jsem dal oči, že jsem si toho nevšiml dřív, ale prostě všechno se to stalo tak rychle, že jsem si neuvědomil, že by jeden z vás mohl k tomu druhému něco cítit. Natož ještě oba dva, i když teď už je mi to více než jasné.“

„Jak můžeš o své holce tak v klidu říct, že je zamilovaná do mě? Proboha, Harry! Posloucháš ty se vůbec nebo mluvíš ze spaní?!“ ptal se mě útočně.

„Proč o ní pořád mluvíš jako o mé holce? My spolu nechodíme, sakra!“ naštval jsem se, protože mě s tím už vážně dost provokoval.

„Spíte spolu, tak co jiného by to mělo být než chození, hmm?“ zeptal se mě a mně už to došlo. On tenkrát spal, když jsme klukům vysvětlovali, že spolu nechodíme a pak se o tom už nikdo nezmínil. Louis si celou tu dobu myslel, že jsem mu přebral holku, kterou chtěl on sám, ale jak jsem to měl do prdele tušit?!

„Louisi, je tu něco o čem zřejmě nevíš, protože jsi u toho tenkrát nebyl. My se nedali dohromady. Vlastně už je mi teď i jasné, proč Deb v tu noc tak vyváděla.Celou dobu jsi v ní vzbuzoval chtíč, jak sis s ní hrál a pak jsi jí nejspíš poslal k šípku, takže to zkusila na mě, protože z tebe byla hotová a taková holka jako je ona to prostě nezvládne ten tlak. Potřebovala ho vybít, a tak…“

„A tak jsi ho z ní musel hnedka vyšukat, jo? Bože ty to svoje péro fakt nedokážeš ani na chvíli krotit, že? Vždyť byla opilá!“ zvýšil na mě hlas, až už skoro křičel.

„Takže přiznáváš, že k ní něco cítíš?“ zeptal jsem se ho v reakci na jeho poznámky.

„Jasně, že jo! Ale ty jsi byl tak zaslepený svou vlastní bolestí, že od sebe musíš odstřihnout svou dlouholetou kamarádku, až sis nevšiml, jak mi z toho krvácí srdce,“ řekl bolestně, zvednul se na nohy a o kousíček poodešel.

„Počkat, o čem to tu teď mluvíš?“ Nechápal jsem to.

„O tom, že ji miluju už tři roky a ty to posereš ve všech směrech, ve kterých jen můžeš,“ nadával mi ostře.„Nejdřív všem oznámíš, že je konec, že máme na Deb definitivně zapomenout, pak ji k nám znovu přivedeš a probudíš všechny ty city, které jsem tak dlouho dusil uvnitř sebe, a když se pomalu připravuju na to, říct jí konečně, co k ní cítím, tak se do toho přifaříš ty a všechno zkazíš!“ pokračoval dál.