This Part Of My Life 2 [1D]

Chapter 23

Harry’s POV (o 6 týdnů později)

Zrovna jsme došli domů z těžce stráveného pracovního dne a já se beze slova vydal k sobě do pokoje, kde jsem vyčerpaně ulehl na postel. Byl jsem vyřízený. Ten další měsíc a půl úmorného lhaní a předstírání, se na mě maximálně podepsal. Už jsem si ani nepamatoval, kdy naposledy jsem se vůbec doopravdy vyspal.

Bylo to vůbec někdy tento měsíc? Bylo to v tomhle roce? Bylo to vůbec tohle století? Netušil jsem.

Emočně, nervově i lidsky už jsem byl na zhroucení. Za ten měsíc se stačilo udát tolik věcí, až jsem měl pocit, že jsem si nějakým záhadným způsobem prodloužil den o dalších čtyřiadvacet hodin a z jednoho měsíce tak udělal měsíce rovnou dva.

Kluci byli v pohodě, alespoň co se té fyzické stránky týkalo, jenže oni nemuseli zařizovat každou blbost, protože to já byl největším cílem všech médií i paparazziů. Nemuseli se vyskytovat na třech místech zároveň. Nemuseli uspokojovat svou náročnou přítelkyni. Vlastně hned dvě. Byl jsem na roztrhání. Chvíli mě chtěli tam, pak zase tam, ale to už jsem měl být zase támhle… no hrůza. Otřesně se to na mě podepisovalo. A nálada panující v domě mi to rozhodně neusnadňovala. Měl jsem pocit, že jsem sám proti všem.

Prvních čtrnáct dní mě Liam naprosto ignoroval. Snažil jsem se mu omluvit, dokonce jsem zajel i za Dani a chtěl jí osobně poprosit, ať nedělá takovou kravinu jen kvůli mně, ale ta na mě měla takovou pifku, že mě ani nepustila dovnitř. Vždycky ji na mě měla. Za všechno co se dělo, jsem podle ní mohl vždycky já. A já jí to tentokrát ani nevyvracel. Mohl jsem za spoustu věcí, ale přišlo mi, jakoby všichni zapomněli, jakou vinu na tom nese Louis. Toho všichni milovali. Nikdo mu nic nezazlíval. On byl prostě on, zatímco já byl ten, který všechno podělal. A to jsem jen zamiloval a byl schopný s tím něco udělat, narozdíl od někoho.

A pokud na mě měl zlost Liam, měl ji i Zayn. Nemusel ani vědět, co se vlastně mezi námi stalo - o mě a Sum totiž věděl jenom Liam a Danielle, protože jsme mysleli, že to tak bude lepší - Zayn se vždy stavěl na Liamovu stranu. Niall ten to neřešil. Pokud se ho něco vyloženě netýkalo, tak se nehnal do nějakých rozepří mezi námi. A tomu poslednímu bylo všechno jedno. Vlastně ani nevím, jestli si vůbec všimnul, jaká nálada tam u nás doma od Liamova rozchodu panovala. Měl oči jen pro Deb.

Po dvou týdnech už se s tím Liam trochu smířil a začal mě alespoň zdravit. K rozsáhlým konverzacím jsme se ale ještě nedostali. Deb nechápala, co se mezi námi děje a po nějakých pár dnech, kdy se to snažila zjistit, to taky vzdala. Rovněž mi to dávala za vinu! Podle ní jsem nejspíš to ráno - kdy jsem přišel od Summer a ona mi řekla o tom, co se stalo potom, co jsem si odjel z té „večeře“ za „Edem“ -, Liamovi řekl něco netaktního a proto se na mě zlobil.

I když já jejich rozchod nesl podstatně nejhůř. Věděl jsem, že to Dani udělala kvůli mně. Byli jsme už tak v dost blbé situaci a já byl ještě takový sobec, že jsem si dovolil myslet taky trochu na své štěstí a to se jí nelíbilo. A nelíbilo se jí taky to, že je to zase Liam, který mi má pomoct mé výlety za mou láskou zakrýt. Proto se s ním rozešla. Už ty lži nedokázala vydržet, natož ještě podporovat. Bylo mi z toho na nic, ale nemohl jsem s tím nic udělat. Zatím.

Co se týče mého vztahu, tak jsme na tom byli celkem solidně. Ono to ani nešlo jinak, když jsme se museli skrývat před celičkým světem a já k tomu měl ještě předstíraný vztah se svou nejlepší kámoškou. A do toho ještě kupu práce. Někdy jsem Sum neviděl i více jak tři dny. A to mě děsně štvalo. Chtěl jsem s ní trávit každičkou sekundu svého života. Tak moc jsem si přál být u ní, hladit ji po jejích zlatavých vlasech, líbat ji na její skvostné rty… provádět s ní prasečinky. Miloval jsem ji. Šíleně moc. A byl jsem nešťastný z toho, že to nikdo nemohl vědět. A stejně by mi to nepřáli, i kdyby to věděli. Tak jako Dani.