This Part Of My Life 2 [1D]

Chapter 3

„Jak to vypadá?“ ptal se nervózně Liam, když vyskočil na nohy.

„Vy jste její bratr?“ zeptal se ho doktor.

To jako vážně? Budou tu dělat cavyky s příbuzenstvem?, smál jsem se v duchu.

„Ne,“ odpověděl Liam stroze a doktor se začal ohlížet za něj na náš hlouček bezduchých těl.

„Je někdo z vás její rodina?“ zeptal se nás a já se vyškrábal na nohy.

„Já jsem její nejbližší rodina. Jinou tady nehledejte,“ řekl jsem ledově a doktor těkal očima mezi mnou a klukama. Pak jen přikývl a sdělil mi informace o jejím stavu.

„Byla na tom vážně hodně špatně, ale nemusíte mít obavy. Z nejhoršího je venku. Měla obrovské štěstí, že ta tyčka neprošla ničím důležitým. Být to o dva centimetry napravo, tak by to dostala přímo do srdce. Ale naštěstí se tak nestalo. Utrpěla mnohočetné zlomeniny žeber a zlomeninu levého malíčku. Dále pak tu tržnou ránu na noze, která z části prořízla tepnu. Nebýt tady mladíka, který se o to postaral, tak by vykrvácela ještě dřív, než by tam naši hoši stačili dojet,“ řekl a ukázal na Louise, který byl stále duchem nepřítomen. „Není mu něco? Nepotřebuje pomoct?“ ptal se vylekaně doktor, když na něj pohlédnul.

„Ne. Bude v pohodě,“ řekl Liam a kouknul na Nialla, který stále seděl vedle Louise, připravený kdykoliv zasáhnout.

„Dál, pokračujte,“ naléhal jsem, protože jsem měl tušení, že to není vše.

„Tak dále pak má několik podlitin a škrábanců, ale to se zahojí. Co ovšem nevíme je, zda bude moci ještě někdy chodit. Pochroumala si dolní obratle, takže je pravděpodobné, že bude ochrnutá,“ pokračoval doktor a mně se začínalo dělat mdlo. Zayn mě pohotově zachytil, když už jsem skoro ztrácel vědomí.

„Louisi, nech toho! Doprčic, Louisi!“ začal nadávat Niall a když jsem se donutil se konečně podívat na scénu za sebou, tak jsem viděl Louisovy nehty zaryté v jeho stehnech tak hluboko, že mu z nich začínala i přes tepláky prosakovat krev.Niall se ho snažil probrat a setřást mu ty ruce, ale nešlo mu to. Ani Liamovi, který mu přiběhl na pomoc. Vymotal jsem se ze Zaynova sevření a došel k němu.

„Uhněte,“ řekl jsem klukům a oni poodstoupili, ale jakmile si uvědomili, co se chystám udělat, tak po mně skočili. Avšak, bylo už pozdě. Znovu jsem mu vrazil, ale tentokrát to byla taková facka, že se z toho málem vyvrátil, ale svůj účel to splnilo. Vyrazil na mě a přišpendlil mě na stěnu.

„Chceš mě zabít, Harry? Jen do toho. Nepřeju si teď nic jiného než smrt, tak dělej! Zabij mě!“ křičel po mně, ale pak se zhroutil a zabořil mi hlavu do hrudi, když zase začal hystericky vzlykat.

„Já tě nechci zabít, Lou. Jen jsem chtěl, ať už se probereš,“ šeptal jsem mu do vlasů a rozhodil kolem něj ruce. „Bude v pořádku. Zase bude chodit, uvidíš. Ale bude tě potřebovat, takže musíš zůstat silný, ano?“ chlácholil jsem ho a sám si přál, ať v sobě najdu dost síly na to, abych to všechno zvládnul. Louis jen pokýval hlavou a silně mě objal, až jsem nevěděl, jestli mi už náhodou neláme žebra. To by tak ještě chybělo, aby zmrzačil i mě, ale zase jsem ho nechtěl pouštět ani odstrkovat, protože byl teď strašně křehký. Pouze jsem se s ním přesunul k židlím a posadil se, bez toho aniž bych ho pustil z mého sevření. „Kluci, můžete někdo zavolat?“ zeptal jsem se jich a trhnul hlavou k Zaynově kapse, kde měl Debbiin mobil.Zayn jen svraštil obočí, jak moc si nepřál, aby to musel udělat zase on.

„Já to udělám,“ nabídl se Liam a natáhnul ruku k Zaynovi. „Chceš abych…“ načal, ale já ho přerušil.

„Ne! Jenom jim řekni, že je z nejhoršího venku,“ poručil jsem mu a dál se věnoval svému polorozpadlému kamarádovi.