This Part Of My Life 2 [1D]

Chapter 6

Asi po pěti minutách se otevřely dveře a do pokoje vešel Louis následován tou doktorkou, kterou jsem předtím viděl pouze zezadu. Byla strašně krásná a hlavně hodně mladá!

„Lidi, dovolte mi představit vám doktorku Andersonovou,“ pronesl, jakmile se zastavili před lůžkem. Doktorka měla dlouhé špinavě blond vlasy sepnuté v culíku, modré oči a krásný široký úsměv. Zvednul jsem se a došel se jí představit. „Je to ta nejlepší specialistka na rehabilitace na celém světě,“ vysvětlil nám Louis, kdo ta žena – Summer, jak jsem si všimnul na visačce - vlastně je a pak se obrátil k ní a ještě dodal: „Omlouvám se, ale celý ten název si nepamatuju,“ omluvil se jí a ona se pousmála.

„To nevadí. Stejně je to jenom plno odborných keců, kterým nikdo nerozumí, takže specialistka na rehabilitace postačí,“ promluvila pobaveně svým jemným hlasem s americkým přízvukem.„A navíc tu nejsme od toho, abychom řešili nějaké názvy, ale abychom dělali zázraky a přiměli tyhle nohy zase chodit. Viďte, slečno Taylorová,“ pokračovala zvesela a obrátila svou pozornost k Debbie.

„Asi ano,“ přitakala Deb pořád ještě trochu šokovaně.

„Takže, slečno…“

„Debbie,“ opravila ji a doktorka se jen usmála a pokračovala.

„Takže, Debbie. Konzultovala jsem tvůj stav s tvým doktorem a s tímhle poškozením obratlů už jsem se několikrát setkala…“

„Osm z devíti vyléčila! No není to skvělý?!“ skočil jí do toho nadšeně Louis.„Pardon,“ omluvil se, když se na něj káravě podívala. „Můžete pokračovat,“ pobídl jí a dusil v sobě tuny smíchu.

„A ano, osm případů z devíti přesně tohohle zranění se nám podařilo dát zase do pořádku, takže rozhodně nevěš hlavu. Uděláme všechno proto, aby ses zase postavila na vlastní nohy, ale nebude to jednoduché. Bude to chtít nějaký ten čas, spoustu píle a hlavně hodně trpělivosti,“ pokračovala doktorka a mě zaplavil pocit úlevy.Deb prostě nebude ta druhá, u které se to nepovede. Prostě nebude!

„A kdy začneme s léčbou?“ zeptal jsem se netrpělivě.

„Pane Stylesi, chápu vaši nedočkavost, ale s rehabilitací budeme muset ještě počkat, než se Debbie kompletně uzdraví. Nemůžeme začít rehabilitovat se zlomenými žebry a čerstvě zašitými ranami,“ vysvětlila mi jako nějakému blbečkovi a já si tak v ten moment i připadal.

„Samozřejmě, že ne. To je logické,“ snažil jsem se být v pohodě a cool, ale jinak jsem se chtěl jít zahrabat hluboko pod zem. První dojem jsem teda asi moc dobrý neudělal. Ne, rozhodně ne! Ty jsi ho naprosto pohřbil!

„No, takže mi teď nezbývá nic jiného, než ti popřát brzké uzdravení, Debbie. Budu se těšit, až začneme s naší léčbou. Zatím se drž,“ popřála jí a pak ještě dodala „Vy všichni,“ a koukla na Louise a pak na mě než odešla z pokoje.S Deb jsme oba ještě vstřebávali, kde se tu tak náhle vzala specialistka na rehabilitace a ještě k tomu podle všeho z Ameriky, ale Louis byl stále nabuzený novými zprávami, že se začal zase hnedka rozplývat.

„No není skvělá? Má ty nejlepší doporučení z těch nejlepších nemocnic po celém světě. Je sice mladá, ale už má svou vlastní kliniku se sídlem ve Francii. Není vůbec jako ostatní rehabilisti. Po škole si postavila hlavu a vymyslela naprosto nové metody, které mají úspěch. Ze všech lidí s různými stupni ochrnutí je procento jejích vyléčených 82%, což je nejvíc čeho kdy kdo v tomhle oboru dosáhl,“ rozplýval se Louis nad jejími úspěchy a pak se přesunul k Debbiině lůžku.„Sehnal jsem ti absolutní špičku,“ řekl Deb a upravil jí pramen vlasů, zatímco se na ní zase tak láskyplně díval.