Jatka

Jsi looser!

,,Nulo! Socko! Baví tě tady sedět jako panenka na hraní? Hmm?!" Pokřikovali spolužáci. Andrew je s klidnou hlavou ignoroval a v duchu je posílal někam. Takhle si ho dobírali každou přestávku před první hodinou. ,,Zazvoní a bude pokoj. Pak začnou nabalovat holky." Opakoval si stále dokola a dokola. Andrew nebyl oblíbený, protože byl jiný. Do kolektivu nikdy nějak zvlášť nezapadal, ačkoliv se mnohokrát snažil. Měl na věci jiný názor a taky měl podivný způsob humoru. Bavil ho černý humor a taky složité, anglické, suché vtipy. Holku v životě neměl. Nebyl to gay, ale o žádnou dívku nejevil zájem. Ani by ho nechtěla. Holky z jeho třídy mají rády svalnaté, nagelované a hlavně ne tak uzavřené kluky. On nesplňoval ani jedno pravidlo. Měl černé, delší vlasy a byl obecně takový pohublý. Oči měl šedo-modré a obvykle nosíval šedé nebo černé oblečení. Nemusel moc výrazné barvy. Andrew byl jedináček v moc uspěchané rodině. Otec byl neustále v cizích zemích, protože dělal delegáta a máma se doma taky moc nezdržuje. Domů se chodí převážne vyspat a ráno akorát napíše na papír, že má Andrewa ráda a nechá mu tam deset dolarů. Andrew je tedy většinu času doma sám a většinou přemýšlí o smrti nebo o tom, čím ho budou šikanovat příště.

Výuka probíhá celý den úplně v pořádku a Andrew jde domů. Jde asi 100 metrů za ostatními. Momentálně se nachází na přechodu. Kdyby zahnul do prava, půjde lesem. Andrew měl ale v plánu jít městem. Po škole už tam kluci tolik nejsou, takže by kolem prošel v klidu.

,,Hej! Stůj!" Ozvalo se za jeho zády. Ten hlas neznal. Nebyl to nikdo z kluků. Pomalu se otočil a asi deset metrů od něj stál muž. Byl poměrně vysoký a měl na sobě hnědou bundu. Vlasy byli kaštanově hnědé a na očích měl sluneční brýle, ačkoliv byl říjen a slunce nijak zvlášť nesvítilo. ,,Co potřebujete?" Řekl Andrew. ,,Uvidíš. Potřebuju, abys šel teď se mnou. A don't worry, nejsem nějakej úchyl." Odpověděl muž celkem chladně. Andrew nevěděl jestli má nebo ne. ,,Třeba se mě potřebuje jenom na něco zeptat nebo mi něco ukázat. Asi nemám co ztratit." Uvažoval.

,,Tak jdeš nebo ne!" Řekl výrazně muž. ,,J..Jo...Jdu" vykoktal ze sebe Andrew. Muž se k Andrewovi přiblížil a pošeptal mu, ať zahne do prava. ,,Ale tam je les." ,,No právě. Neboj se. Nic se ti nestane. Abys mi věřil, jmenuju se Zack Brown. Kdyby se ti teď cokoliv stalo, znáš moje jméno." Andrewa to uklidnilo, ale stále nad tím přemýšlel. Byli už u lesa, daleko od lidí. ,,Ale...co když se mi něco stane a já umřu?" Zeptal se vyděšeně. ,,No....tak to máš smůlu. Debile!" Muž se mohutně rozpřáhl a udeřil Andrewa do spánku. Okamžitě omdlel.

Andrew se probouzí v nějaké místnosti. Chybí okna, páhne to tu plísní, hnilobou a svítí tu oranžové zářivky. Chvíli mu trvá, než si uvědomí, kde je. Pak mu to ale dojde. V jateční místnosti.