Jatka

Přežít!

Andrew se strachem třásl po celém těle. Klepaly se mu zuby a srdce tlouklo jako splašené. Vteřiny mu najednou připadaly dlouhé jako rok a každý krok toho muže jako rána bleskem. Neslyšel ho mluvit, ale věděl se si pobrukuje. Mezi kontejnery, kde byl Andrew schovaný, nedopadalo světlo pouličních lamp. Naštěstí. Tím pádem nebyl vidět.  Málem ho trefil šlak, když se ten muž zastavil před ním. Nedíval se ale na něj, nýbrž na druhou stranu do ulic. Najednou se muž otočil a rozeběhl se na levou stranu. Naštěstí to bylo jinou cestou, než která vedla k Andrewovu domu. Andrew, celý rozklepaný strachem, se prudce rozeběhl domů. Hnal ho adrenalin a hlavně neskutečný strach.

Když přiběhl domů, zamkl za sebou dvakrát a běžel do kuchyně. Chvíli hekal a nakonec se rozbrečel. Křičel a prameny jeho slaných slz si drali cestu přes jeho tvář. ,,Do prdele!" Křičel stále dokola a dokola.

Asi po hodině se naplno uklidnil a sebral odvahu vydat se do kadeřnictví. ,,Nechtěl mi nic udělat! Třeba jenom tu popelnici opravoval a chtěl pomoc..." Uklidňoval se tím Andrew.

Sebral peníze a vydal se do toho kadeřnictví. Přijali ho okamžitě, protože po ránu tam moc lidí nechodí. ,,Zkrátit." Řekl jenom a kadeřnice měla za chvilku hotovo. Jako bonus mu to ještě nagelovala, takže byl na dobré cestě za popularitou a hlavně holkama. Do obchodu pro tričko by to nestihl, takže jen co došel domů, tak si hodil tašku přes rameno a vydal se do školy lesem. Šel celou cestu v pohodě. Až na konci lesa někdo stál. Byl to Zack.

,,Tak co? Máš nějakou prcinu?" Zeptal se Andrewa.

,,Nemám..je to těžký někoho najít."

,,Tak se kurva snaž! Nebo víš, co tě čeká!"

,,Jasný..jasný...vím...Ale nidy jsem nepatřil mezi ty populární, takže je to blbý..."

,,Drž hubu s těmahle posranejma kecama a koukej někoho sehnat. A nezkoušej o mně někomu říct. Nezapomeň taky na to eso!"

,,Dobře...neboj..."

,,Teď makej do školy, debile! A snaž se!"

,,Jo...čau..."

Andrew se rozeběhl a za chvilku byl ve škole. První hodinu měli informatiku. Místo jejich běžné učitelky tam ale přišla úplně jiná. Tu měli na biologii.

,,Dnes vaše paní učitelka vůbec nedorazila do školy. Nikdo neví proč, takže dnes jí zaskakuji´. A jelikož informatika není můj obor, tak máte volnou hodinu. Nezavola a nikdo neví, kde by mohla být."

Žáci si tedy začali naplmo užívat volnou hodinu. Andrew se podíval na zprávy z jejich regionu a při přečtení jednoho článku málem omdlel.

,,Já vím, kde je paní učitelka." Řekl. Celá třída najednou upřela zrak k jeho počítači a náhradní úča k němu vystřelila jako z děla. ,,Proboha!" Zděsila se a z očí jí vytryskly slzy.