Jatka

Volný jako pták v kleci

Asi po hodině sezení už April začínala chytat křeče do stehna. Ránu po váze měla vydesinfikovanou.

,,Prosím, můžu se projít?" Ptala se muže a bolestí si skousla spodní ret. ,,Nebo mi dovolte si stoupnot! Bolí to!"

,,Ne! Za chvilku budeš mít toho pohybu až až! Budeš pak děkovat za každou minutu sezení, kterou jsi tady strávila."

,,Moc Vás prosím, neubližujte mi...a ani Andrewovi! Nic jsme Vám neudělali....Není to fér!" April se snažila udělat ze sebe obrovskou chudinku, ale na muže nic nezabíralo. Dělal, jako kdyby neexistovala.

Po chvilce marných pokusů to April vzdala.

,,Jdu se kouknout na toho debila vedle! Pak začně hra!"

April ukápla slza. Napadalo ji, že je jisté, že zemře. Lesy v Montaně jsou sami o sobě kruté na přežití. Teploty v nocy sahají k bodu mrazu, roste tam jedovatá škumpa, takže bez bot je to těžké. Nejhorší na tom ale je to, že jsou ty lesy neskutečně hluboké. A jestli jsou uprostřed, tak cesta ven může trvat i dny. Navíc nemají jídlo ani pití. A hlavně je honí vrah, kterému asi jen tak neutečou. April přemýšlela celkem dlouho o tom, kam by se mohli schovat. Bohužel ji ale nic nenapadlo. Je to prostě les. Neschováte se tady.

,,Hey! Tak pojď...Ten druhej čeká přivázanej před východem." Muž rozvázal April nohy, ale ruce jí nechal svázané. Ta úleva, když April mohla stát. Muž ji táhl ke vchodu, kde byl vystresovaný Andrew.

,,April!" Zaradoval se, když ji uviděl.

,,Jsem tak ráda, že žiješ." April byla ráda, že nebude sama.

,,Teď držte hubu! Vysvětlim vám, o co v týhle hře půjde. Takže..Vy jste oběti a já lovec. To vám bylo doufám jasný. Budete se muset dostat z lesa....Pak vás nechám jít.....Jenže to nebude tak lehký. Já vám budu v patách a jediný zaváhání vás bude stát život. na to vemte jed! Rozsekám vaše nechutný tělíčka na kostky. Hlavně si nemyslete, že za 5 ubohejch hodin běhu se dostanete ven. Neznáte to tady a já jsem tady vyrůstal. Byl to můj druhej domov....Ale...postatný je to, že nejspíš určitě umřete...."

Muž jim pomalu rozvázal provazy a řekl: ,,Máte půl hodiny náskok...Pak se s váma nebudu srát." Povolil provaz Aprila ta hned vypálila směrem do lesa a vedle ní běžel Andrew. Muž šel dovnitř.

,,Bože! Já se tak bojím! Ale mámě naději!´Jsme volní jako ptáci...." Radovala se April.

,,Asi jako pták v kleci...." Řekl suše Andrew.

,,April by to s ním normálně rozebírala, ale jelikož si musela šetřit dech, byla potichu.

**Pardon, že je tahle část bez akce, ale takové části prostě bývají :D Jinak...zbývá jenom opravdu málo částí a Jatka budou končit. Nebojte, mám ještě jeden horror v záloze, který ale nebude vycházet hned. Mám totiž víc rozepsaných příběhů, takže se budu muset věnovat i jim. A taky se blížíme k úžasnému prvnímu tisíci reads! :3 Moc děkuju :) !!!