Jatka

Je to jenom Hra

Andrew málem umřel hrůzou, když spatřil postavu muže stojícího ve dveřích.

,,Hello, Bitch!" Řekl muž a pomalým krokem se k němu přibližoval.

Andrew dýchal tak rychle, že se mu na chvilku zatemnilo před očima. Strachem se třásl po celém těle.

,,Neboj se mě....nebude tě nic bolet." Řekl a nechutně se zasmál. Pomalu k Andrewovi natáhl ruku. Andrew ale cuknul.

,,N-Né...N-n-néé!!" Koktal Andrew vyděšeně. V obličeji byl bledý a jeho oči byli doširoka otevřené. Dům byl veliký a Andrew byl tak vyděšený! Vypadalo to jako jedna z těch klasických horrorových scén. Zrůda v domě, který je gigantický a jeden slabý kluk, který je sám.

Muž se pomalým, ale jistým krokem přibližoval k Andrewovi. Andrew měl přivřené oči a dýchal neskutečně rychle. Srdce bouchlo jako o závod a hladina adrenalinu by se dala krájet.

Potom se Andrew rychle rozeběhl ke schodům. ,,Debile!" Zařval za ním ten muž a rychle vypálil za ním. Andrewovi nohy byli nekontrolovatelné. Běžel snad nejrychleji v životě. ,,Kurva!" Syknul Andrew. Zakopl o schod a praštil se se silně do kolene. Pokoušel se vstát, ale bolelo to prostě moc. Potom slyšel jen ten hlas. ,,Je to jenom hra! Podělaná hra o přežití. A ty jsi hlavní hrdina, Andrew!" Andrew pomalu otočil hlavu a podíval se muži do obličeje.

Vlasy měl černé, oko hnědé....Ano, oko. Přes to druhé se táhla nechutná, světlě pleťově zbarvená jizva. ,,Aby ti nevypadli oči!" Okřikl ho a kopl ho silou do hlavy. Pramínek krve cákl na podlahu a Andrew padá do bezvědomí.

-------------------------------------------------------------------------------------

Chtěl Andrewa vzít a donést k autu, které zaparkoval u lesa. V tom ale slyší zvonek. Za dveřmi stojí April. Muž jde otevřít. Otevírá pomalu staré dveře a překvapeně si April prohlíží.

,,Ehm...Dobrý den..Já jsem April Woods a jdu za Andrewem. Vy jste jeho...?"

,,Starší brácha-Jo, Andrew je nahoře. Pojď dál...počkej na něj."

April vyděsila ta jizva a musela se na ní pořád dívat.

,,Tu jizvu mám jako památku na vojnu.....spíš na válku...Byl jsem chvíli v Afhgánistánu. Hned prví den jsem to schytal." Vymýšlel si.

,,To je mi líto. Mohla bych jít za Andrewem?" Zeptala se a roztomile se usmála.

,,Jasně, že jo!"

April se vydala ke schodům. Už v prvním momentě si ale všimla nečeho....co na nich leželo.

,,Andrew...!!" Křikla a chtěla nejspíš upozornit muže na to, že leží na schodech. ,,Překvápko!" Řekl pomalu a smál se........Potom už April viděla jenom sleněnou vázu, cítila třeštivou bolest na hlavě a pamatuje si, jak bezvládně padá k zemi.

***Tohle je taková kratší část, jako vždy :D Doufám, že jste si jí užili. Touhle dobou už jsem pryč, takže týden neuvidím to množství reads :( Jinak děkuju za to, že to(aspoň někdo) čtete a prosím o Votes :)