New Beginning [Louis]

Chapter 13

   „Mám povinnosti.“ oznámila jsem mu, ale bylo mi z toho slova zle. Celý život jsem je měla a celý život jsem si nepřála nic jiného, než je mít a mít jich hodně, ale od doby, co jsem ho poznala, se mi to slovo příčilo už v puse.

   „Tak si udělej povinnost i ze mě.“ mrmlal dál a došel až ke mně, kde mi zastrčil pramen vlasů za ucho.

   „Ráda bych, ale nejde to Louisi. Ne v tomhle vesmíru, ne v tomhle čase.“ vysvětlila jsem mu a opřela se rukama o jeho hruď. Rozhodil kolem mě ruce a políbil mě do vlasů.

   „Tak si vytvořme svůj vlastní vesmír a vlastní časoprostor, ve kterém budeme existovat jen my dva a bude to na tisíce kilometrů vzdálené od těch tvých povinností.“ mluvil dál a já z něj byla unešená.

   On byl tak složitě jednoduchý, na všechno měl argument, všechno si dokonale představoval. Byl prostě takový, jaký se narodil a neřešil to. Byl tak roztomile k sežrání.

   Počkat! Opravdu jsem si právě pomyslela, že je roztomile k sežrání?! Panejo, jak jen to dělá, že mi tak hýbe všemi orgány v těle a ještě víc - pohrává si s mou myslí?

   „Musím jít pracovat.“ řekla jsem a ještě mu rychle vlepila polibek do ďolíčku mezi krkem a klíční kostí. Pak jsem se vymanila z jeho objetí a otevřela dveře.

   „Uvidíme se večer?“ zeptal se a já se otočila, abych mu mohla věnovat svůj nejlepší úsměv, ale odpovědi se nedočkal, protože jsem vyklouzla z pokoje a zavřela za sebou.

   Po několika vteřinách snění o dnešním večeru, jsem se však vrátila a zpoza dveří nakoukla do pokoje. Ležel na kraji postele s nohama na zemi, ale jakmile uslyšel otevírání dveří, tak se vyhoupl do sedu a rukou si pročechral vlasy.

   „Jak budeš oblečený? Já jen, že bych si možná vzala něco teplejšího, ať mi nemusíš zase tahat to sako, které bych ti pak zase málem zapomněla vrátit. Ale nechci vedle tebe vypadat jako vandrák, tak se radši ptám.“ řekla jsem a pousmála se, když se mu na tváři objevil široký úsměv.

   „Já bych ti ho přinesl s radostí.“ odpověděl pobaveně, ale něžně. Naklonila jsem hlavu na stranu, našpulila rty a nazdvihla obočí.

   „Ležérně.“ zasmál se a skousl si spodní ret. Panebože! Vypadal tak sexy v tom fialovém tílku a riflových kraťasech. (foto vpravo)

***

   „Parkerová! Zadní terasa. Hned!“ křičel šéf, sotva vešel do kuchyně. Srdce mi trochu poskočilo a hned jsem si šla převléct oblečení.

   „Tak co to bude dneska, pánové?“ ptala jsem všech, ale mé oči spočinuly jenom na jednom, který se začal široce usmívat, sotva jsem otevřela dveře.

   Došla jsem až ke stolu mezi Louise a Zayna a konečně se podívala taky po ostatních. V pravé ruce jsem držela bloček s propiskou a té levé se zmocnila Louisova dlaň, která okamžitě propletla prsty s mými.

   Usmála jsem se na něj, ale pustila jsem ho, abych si mohla zaznačit objednávku. Kluci mi nadiktovali své chody a já je odešla nahlásit Miguelovi.

   Poté jsem se vrátila se dvěma flaškami vína a ještě tam chvilku zůstala, když se mě ufon začal vyptávat, zatímco Louis si zase hrál s mou dlaní.

   „O mých ztracených spoďárách asi nic nevíš, co?“ ptal se Harry žertovně.

   „Náhodou vím. Proč?“ zeptala jsem se s úsměvem.