New Beginning [Louis]

Chapter 17

   „Babi!“ okřikl mě Nate. „Teď nemůžeš skončit! My víme, že tohle není konec vašeho příběhu, tak to nesmíš ukončit.“ stěžoval si můj pozorný vnouček.

   „Ale zlatíčko, kdybys mě nepřerušil, tak by ses dozvěděl i zbytek příběhu. Chtěla jsem říct, že každý příběh musí jednou skončit, ale tohle rozhodně není konec toho našeho. Jenom si dáme chvíli pauzu, protože mám pocit, že váš strejda zrovna dorazil.“

   A skutečně! Sotva jsem to dořekla, tak v zámku zarachotili klíče. Kate ze mě seskočila a běžela se podívat ke dveřím. „Strejdooo!“ křičela.

   „No pojď sem, ty roštidlo jedno!“ ozval se jeho hlas a já pomalu vstala a šla se přivítat se svým synem.

   „Alexi.“ pozdravila jsem nadšeně, protože už jsem ho více jak půl roku neviděla, když byl pořád na těch svých cestách po světě.

   „Ahoj, mami!“ opětoval mi něžný pozdrav, když mě spatřil a položil Kate na zem, abych ho mohla taky obejmout. Nechtělo se mi ho pouštět, ale tak nemohla jsem ho u sebe držet pořád a navíc už se za mnou začala tvořit fronta, tak jsem ho pustila a postiskala taky jeho přítele.

   „Ahoj, Jay.“ pozdravil mě a já ho objala.

   „Marku, tak ráda vás oba zase vidím. Jak jste se měli?“ vyzvídala jsem, ale bylo mi jasné, že nějakého delšího vyprávění se dočkám až později a né tady mezi dveřmi.

   Alex už se stačil se všemi přivítat, tak jsem jim propůjčila zase Marka a přešla k němu.

   „Kde je táta?“ vyptával se mě, když ho nepřišel pozdravit.

   „Mě se ptej. Před devátou vyrazil s Harrym koupit vánoční stromek a ještě se nevrátil.“ odpověděla jsem mu a on se zasmál.

   „Je mi to jasné.“ smál se skutečnosti, že se to tak dělo každý rok. „A kde mám své další neteřinky?“ zajímal se dál.

   „Právě teď obšťastňují vedle druhou babičku, ale nemusíš se bát. Určitě se potkáte.“ oznámila jsem mu a on přikývl.

   „Tak to já se nebojím, my se tam kdyžtak stavíme, až se převlečeme. Chtěli jsme stejně ještě pozdravit pár kamarádů…nebude ti to vadit, že? Budeme hned zpátky.“ řekl mi s určitými obavami.

   „Ale to víš, že ne. Klidně se běžte bavit. Hlavně ať jste tu zítra.“ uklidnila jsem ho a ještě jednou ho objala.

   „Chyběl jsi mi.“ řekla jsem potichu a zesílila svůj stisk.

   „Ty mě taky, mami. A neboj se. Tátovy narozky a Štědrovečerní večeři bychom si nemohli nechat ujít.“ řekl a oba se běželi nahoru ubytovat a převléct.

   Vydala jsem se tedy přes obývací pokoj do kuchyně za Elis, která šla klukům ohřát oběd, ale než jsem tam stihla dojít, byla jsem lapena dvěma páry rukou.

   „Už budeš pokračovat, babi?“ ptala se mě Kate a zavěsila se mi na nohu.

   „No ták, babičko! Pojď už honem.“ tahal mě za rukáv pro změnu zase Nate.

   „Běžte si sednout děti a já za chvíli přijdu, ano?“ snažila jsem se jim domluvit, ale jen tak lehce se nenechali odbýt.

   No jo, měli Tomlinsonovu krev.

   „Néé, ty nepřijdeš.“ protestovala má vnučka.

   „Jo, ségra má pravdu! Řekneš to mámě v kuchyni a nám už to potom neřekneš.“ vztekal se Nate a pořád se mě snažil dotáhnout k pohovce.