Can you love me again?

2.část

Dvěma dlouhými kroky přešel tu krátkou vzdálenost, která nás dělila. Jeho ruce spočinuly na mých bocích, přirazil mě na linku a tvrdě mi přitiskl své rty na moje.
V tom jednom polibku se zračilo tolik emocí. Předchozí vztek, překvapení, smutek, ale hlavně radost. Nevím z čeho měl takovou radost. Z toho, že jsem ho podvedla, následně se s ním rozešla a čtyři roky mu zatajovala syna? A teď jsem mu řekla, že ho nechci v našem životě.
Položila jsem mu ruce na hruď. Jeho ruce putovaly po mých zádech a pak se zavrtaly do mých vlasů.
Až když jsem si uvědomila co dělám, prudce jsem ho od sebe odstrčila. Vypadal zmateně.
,,Ne. Ne, tohle ne.“ kroutila jsem zběsile hlavou. Nadechla jsem se.
,,Wille, Eleanor!“ zakřičela jsem. O pár okamžiků později se rozrazily dveře od jeho pokoje a on vyletěl. Za ním šla pomalu Eleanor. Spíš opatrně než pomalu. Stále se bála, co jí za tohle udělám. Nebyla jsem na ní naštvaná. To rozhodně ne. Jenom mi mohla dát vědět.
,,Udělala jsem ti kakao.“ zašvitořila jsem směrem k Williamovi, který se snažil vyškrábat na barovou stoličku. Zasmála jsem se a Eleanor mu pomohla. Postavila jsem před něj hrnek s teplým nápojem a on se dychtivě napil.
,,Tady máš čaj. Jako vždycky. A tobě jsem udělala kafe.“ prohodila jsem nezaujatě směrem k Louisovi a ani se na něj nepodívala. Eleanor se vzala svůj hrníček a posadila se na další židličku, kmitajíc pohledem mezi námi. Cítila to napětí. Dalo by se krájet.
Odkašlala si. ,,Ehm, no, tak co budeme dneska dělat?“ zeptala se a s úsměvem se podívala na mě a pak na Williama. Pokrčila jsem rameny.
,,Zlato, co by jsi chtěl dneska dělat?“ zeptala jsem se ho a vynutila na své tváři úsměv.
,,Nevím.“ přiznal a znovu se napil kakaa. Něco mě napadlo.
,,Co takhle jít do zoo? Venku je celkem teplo, takže bude hodně zvířátek venku.“ říkala jsem směrem k Willovi a okolí ignorovala. Jemu se rozzářily oči a zatleskal.
,,Jo! Zoo!!“ vykřikl a já se zasmála. Milovala jsem, když jsem mu i nějakou malou drobností vykouzlila dětský úsměv na tváři. Záviděla jsem mu. Nemusel se o nic starat. Nemusel řešit nic, jako já teď. Ale to bylo nejspíš dobře.
,,Tak fajn. Tak to dopijeme a půjdeme, jo?“ Pohledem jsem kmitla s Eleanor a ta jenom přikývla, na znamení souhlasu. Jako zázrakem měl William kakao už vypité a pak zamířil do svého pokoje. Šla jsem za ním. Bůh ví, co by si vybral za oblečení. Nakonec jsem se s ním shodla na nových džínech, které si vydupal, ale já ho zase navlékla do trička s dlouhým rukávem, které neměl rád a pro jistotu mu sbalila mikinu.

,,Tak jo. Můžeme.“ řekla jsem, když jsem vycházela z pokoje a cpala si do kabelky mikinu. William nadšeně přeběhl ke dveřím a snažil se zmáčknout kliku. Musela jsem se smát, protože na ní ještě nedosáhl. Nakonec Louis otevřel a nechal nás všechny vyjít. Zamkla jsem a vyšli jsme na rušnou ulici.
Naštěstí tu měl Louis auto, takže jsme se nemuseli trmácet autobusem. Sedla jsem si dozadu k Williamovi.
Po dlouhé a tiché cestě autem jsme konečně zastavili na parkovišti před zoo. William radostně vyběhl za auta.
,,Williame! Zastav a počkej.“ zakřičela jsem na něj. Ale zastavil se až u pokladen. Došli jsme tam a já vytáhla peněženku.
,,El, co to děláš?“ uslyšela jsem Louise.
,,Co asi. Jdu platit.“ řekla jsem sarkasticky a přešla k pokladně.
,,Ne, já to zaplatím.“ namítl a přešel přede mě.
,,Nepotřebuju žádný tvoje milodary. Nestaral jsi se čtyři roky.“ řekla jsem a jakmile jsem to vyslovila, litovala jsem toho.
,,Protože jsi mi to neřekla!“ vykřikl a rozhodil ruce. Sklopila jsem pohled na svojí peněženku. Louis si povzdechl.
,,Tři dospělí, jedno dítě.“ řekl vykulené prodavačce.
,,Jistě.“ řekla a podala mu čtyři vstupenky. Louis jí podal peníze a vešli jsme dovnitř.
,,Pojď.“ zašeptala Eleanor a vzala mě za ruku.
,,Mami, mami! Koukej se! Tučňáci.“ křičel William a tahal mě za ruku. Donutila jsem se usmát.
,,No vidíš. Tak se na ně jdi podívat.“ vybídla jsem ho a on se rozeběhl. Louis ho následoval.
,,El, promiň mi to. Já vím, že jsi na mě naštvaná, ale..“
,,Neboj se. Nejsem na tebe naštvaná. Já jenom..je to divný. Vidět ho po čtyřech letech. Změnil se.“ řekla jsem a podívala se na zem.
,,Ale to ty taky. El, máš dítě. Louisovo dítě. Nechápej mě zle nebo tak, ale Louis má právo být naštvaný. Neřekla jsi mu o tom. Představ si, co by teď bylo, kdyby o Williamovi věděl, staral se o něj. William by měl tátu. A ty bys neměla tyhle problémy.“
,,Já vím. Byla jsem sobecká, ale..pochop to. Nechtěla jsem být ta těhotná holka Louise Tomlinsona. Nechtěla jsem, aby byl William ve středu toho všeho.“ Do očí se mi tlačili slzy.
,,Já vím.“ řekla tentokrát ona a povzbudivě mi stiskla ruku.
Nadechla jsem se a usmála se.

*Louisův pohled*

Byl jsem si plně vědom těch dvou za námi. Nevěděl jsem, co řešili, ale vážně by mě to zajímalo. Jednou jsem se ohlédl a spatřil jsem El s hlavou skloněnou a zdálo se mi, že se na její tváři zaleskla slza.
Abych byl upřímný, byl jsem na ní opravdu naštvaný. Celé čtyři roky mi tajila syna a pak tam na mě tak vyjede. To já bych na ní měl vyjet, seřvat jí za to. Ale ne. Neudělal jsem to. Sám nechápu proč. Asi kvůli tomu dítěti přede mnou. Dítěti, který mi je tak podobný. Kdykoliv jsem se mu podíval do očí, viděl jsem sám sebe, jako malé dítě. Ale taky byl podobný El. Měl její úsměv, a ďolíčky. Prostě byl krásný a já se cítil tak hrdě.

Jsem otec.

Takhle to šlo celý den. Eleanor s El se zdržovaly spolu za námi a neustále něco řešili. A já jsem dohlížel na Williama. Nevadilo mi to. I za takovou chvilku jsem si k němu vytvořil vztah a jakési pouto.
Zrovna jsme byli u šelem. William poskakoval před sklem a natahoval se.
,,Ty tam nevidíš, co?“ zeptal jsem se pobaveně. William na mě upřel svoje oči a zakroutil hlavou. ,,Tak pojď. Zvednu tě.“ řekl jsem a natáhl k němu ruce. On mi do nich nadšeně skočil a okamžitě se nalepil na sklo.
,,Jé, to jsou pěkný kočičky.“ zašvitořil. Zasmál jsem se.
,,Viď. Ale tu bys nechtěl domů.“
,,Chtěl. Vždycky jsem chtěl zvířátko. Ale maminka říkala, že by se o něj neměl kdo starat. Protože ona je pořád v práci. Ale někdy, když mě hlídá paní Robinsonová, tak si hraju s jejím pejskem.“ řekl a po celou dobu se neodlepil od skla. Nakrčil jsem čelo.
,,Kdo je paní Robinsonová?“
,,To je naše sousedka. Má pejska, který se jmenuje Trevor.“
,,A tebe musí hlídat sousedka? To chodí maminka tolik do práce?“
,,Jo.“ řekl a dál se věnoval těm šelmám.
,,Pojďte už!“ popohnala nás Eleanor. El na náš upíral oči a měla nakloněnou hlavu. Položil jsem Williama na zem a chtěl jít za nimi.
Najednou jsem ucítil teplý dotyk na mé ruce.
Podíval jsem se dolů a uviděl v mojí ruce drobnou ruku Williama. Mého syna.
Pevně jsem jí stiskl a usmál se pro sebe.
,,Louisi?“ ozval se po chvíli jeho tenký hlásek.
,,Ano?“
,,Viděl jsem tě na fotkách.“ řekl. Nechápavě jsem nakrčil čelo?
,,Na jakých fotkách?“
,,Maminka má velkou fotku. Je tam na nich s tebou. Dáváte si pusy.“ řekl a podíval se na mě svýma očima. Došlo mi jakou fotku myslí. Konkrétněji fotky. Ty fotky, které jsem jí dal před čtyřmi lety. Hmm, na to, že mu jsou teprve čtyři je neuvěřitelně vnímavý a chytrý.
,,Měl jsi mámu rád?“ Usmál jsem se.
,,Měl jsem jí hodně rád. A myslím, že i ona mě.“ řekl jsem a lehce mu stiskl ruku.
,,Louisi?“ ozval se znovu.
,,Ano?“
,,Budeš můj táta?“ 

ahoojte!! dalšíí díl :DD no jo...všimla jsem si, že jste vcelku nedočkaví, takže jsem vám to sem hodila o den dřív..máte mě rádi? :DD 
jinak..děkuju moc za komentáře k minulé části..ani nevíte jak moc mě to potěšilo :)) určitě každému z vás, kdo napíše nějaký koment, budu věnovat díl :)) fakt si toho moc vážím :))
taky doufám, že se vám tenhle díl líbil :)) klidně vyjádřete svůj  názor do komentu :) nebo 'hvězdičkujte' :DD 
P.S.: taky jste byli tak naštvaní, kvůli tomu včerejšku? že nevyšel klip k SOML? :DD já strašně moc :DD

LOVE YOU GUYS!! xoxo