Can you love me again?

13.část

Po vzpamatování se z předešlé události a konečného umytí se, jsem zabalená v ručníku opustila koupelnu. Převlékla jsem se do čistého trika a zalehla k Williamovi, který teď pravidelně oddechoval.
Co se to právě stalo? Opravdu jsem ho nechala, aby mě...vyprstil? A ještě k tomu ve sprše? Jsem vážně tak zoufalá?
‘Nejsi zoufalá. Jenom ho pořád miluješ a to ti zatemňuje mozek.‘ Moje podvědomí se zase ozvalo. To je totální blbost. Nemůžu ho milovat. Prostě ne. ‘Zase si to budeš nalhávat? Stejně víš, že si to jednou přiznáš a nebude už cesty zpět.‘ Ale já ho nechci milovat! Nemůžu. ‘A proč ne? Vždyť ti řekl, že tě miluje? Proč mu to neřekneš taky?‘ Protože! Vím, že když mu to řeknu, udělám nějakou chybu a budu muset zase odjet. Nechci, abych ho znovu opouštěla s pocitem viny. ‘Tak nic nedělej. Řekni mu to, dejte se dohromady a..‘
,,Sklapni už.“ zasyčela jsem nahlas. Začínám bláznit? Je to možný, protože v jejich společnosti se mi nic dobrýho stát nemůže.
S tím jsem zavřela oči, nemyslela na Louise a usnula.

V noci jsem se probudila. Nevím proč. Ale když jsem se probrala, dostala jsem žízeň.
A proto jsem se potichu vyhrabala z postele, abych nevzbudila Williama a jenom v triku sešla do teď prázdné kuchyně. Ještě aby ne. Je půl čtvrtý ráno.
Z lednice jsem si vytáhla flašku vychlazené vody a napila se. Voda mi stékala krkem a ochlazovala můj vnitřek.
,,Noční dostaveníčko?“ ozval se tichý hlas za mnou. Polekaně jsem nadskočila a vyprskla vodu, co jsem měla zrovna v puse.
,,Promiň, nechtěl jsem tě vyděsit.“ omluvil se, přešel k lednici a vytáhl si z ní flašku vody.
,,Nevyděsil jsi mě.“ zapřela jsem. Vyděsil, a to hodně.
,,Jistě, jen tak nadskakuješ a pliveš vodu.“ uchechtl se. ,,Nuda co.“ řekl a zamrkal. Odfrkla jsem si a odvrátila od něj pohled.
,,Co tu vůbec děláš?“ zeptala jsem se ho. Přestal pít a podíval se na mě.
,,Piju. Měl jsem žízeň. Stejně jako ty.“
,,Jasně, a zrovna ve stejnou chvíli jako já.“ řekla jsem a ušklíbla se. Položil vodu na linku.
,,Myslíš si, že tě sleduju? Že mám do tvého pokoje vyvrtanou dírku a sleduju tě celých..“ odmlčel se a podíval se na hodiny. ,,Celých pět a půl hodiny jak spíš? A když se sem jdeš napít, tak jdu taky, jenom abych mohl cítit tvou vůni, vidět tvůj úsměv, tvoje oči a rty, kdykoliv promluvíš.“ Po celou dobu svého monologu se nepřestával přibližovat. Já jsem instinktivně couvala až jsem ucítila studenou linku.
,,Tak přesně to nedělám.“ dodal a zastavil se těsně přede mnou.
Cítila jsem jeho tělo na tom svém, cítila jsem vůni, která vycházela z jeho kůže, slyšela jsem tlukot jeho srdce a jeho oddechování.
Jeho ruce se dotkly mých rukou, které teď pevně svíraly linku. Jemně mi po nich přejížděl nahoru a pak přes ramena zase dolů a zastavil se na mém pasu.

,,Máš pěkné tričko.“ zašeptal a jemně mě za něj zatahal.
,,Je tvoje.“ řekla jsem.
,,Já vím.“ zamrkal. ,,Jak se má...tvoje..ehm, nitro?“ uchechtl se. Věděla jsem na co naráží a proto jsem ho bouchla do odhalené hrudi.
,,Seš blbec.“ zasyčela jsem.
,,Příště to nemám dělat?“ zeptal se a tázavě pozvedl obočí.
,,Nic takovýho jsem neřekla.“ vyhrkla jsem až moc rychle, což mu vytvořilo úsměv na tváři.
,,Tak vidíš. Líbilo se ti to. Stejně jako mě.“
,,Kdy jsi se tak změnil?“ zašeptala jsem.
,,Jak?“ zeptal se a nechápavě naklonil hlavu na stranu.
,,Takhle. Jsi víc...nadrženější.“ řekla jsem a ruce si položila na jeho hruď.
,,Skoro čtyři roky jsem neměl sex. Divíš se?“
,,Já taky ne. A jsem jako ty?“
,,Ne, protože ty jsi dneska všechno smazala.“ řekl a usmál se. ,,Vlastně včera.“
,,Takže ty mi tady říkáš, že bych ti to měla oplatit?“ řekla jsem a ušklíbla se.
,,Neříkám. Ale kdybys chtěla, nic nebudu namítat.“ zasmál se.
,,Takže to mám brát tak, že mi tady prakticky nabízíš sex?“ zvedla jsem obočí.
,,Prakticky.“ pokrčil rameny a ještě víc se na mě natiskl.
,,Tak na to zapomeň.“ řekla jsem a zavrtěla hlavou.

,,Nutit tě nebudu.“ pokrčil znovu rameny. ,,Ale pro začátek...“ řekl a jakmile to dořekl, přitiskl svoje rty na moje.
Ze začátku to bylo spíš takové otírání, pak se to začalo stupňovat. Jazykem objížděl kontury mých rtů a pak jím zajel dovnitř. Naše jazyky se spojily. Jeho ruce přejížděli po mých bocích a občasně zabloudil pod tričko, ale nejel výš než na břicho. Já měla svoje ruce položené na jeho odhalené a vypracované hrudi.
,,Tohle..bych..mohl..dělat..pořád.“ říkal mezi polibky.
Jeho ruce sjely níž, chytil mě za zadek a vyzdvihl na chladnou linku. Od mých rtů se přesunul na můj krk, kde zanechával otisky svých zubů. Věděla jsem, že tam zítra budu mít několik cucfleků. Potichu jsem zavzdychala a zamotala mu ruce do vlasů, za které jsem ho vytáhla zpátky k mým rtům.
Když jsem ho líbala, uvědomila jsem si jednu věc. Za čtyři roky jsem si snažila najít si nějakého přítele a když jsme se dostali na druhou metu, čili líbání, nikdy jsem necítila to, co jsem cítila právě teď. V ostatních líbáních chyběla vášeň, která v tomhle byla naprosto očividná. Jako bych se jí přímo mohla dotknout. A pak jsem si to přiznala.
,,Fajn..přiznávám..miluju..tě.“ řekla jsem mezi polibky. On v tu chvíli přestal a odtáhl se. V obličeji měl několik výrazů. Tázavý, nevěřícný, nadšený...
,,Cože jsi to řekla?“ zeptal se a podíval se mi do očí. Chvíli jsem váhala nad odpovědí. Neudělala jsem právě teď chybu? Nezruinovala jsem si tímhle přiznáním budoucí život? Jaké bude mít tohle odhalení následky? Ale prozatím jsem tyhle otázky odsunula do pozadí a přikývla. Tyhle věci budu řešit později.
,,Vážně?“ zeptal se, tentokrát nadšeněji.
,,Ano. Miluju tě. A za ty čtyři roky jsem nepřestala. Byla chyba odejít a já...“ Umlčel mě dlouhým políbením. Nebylo to vášnivé, jako před minutou, ale byl v tom cit, který jsem v jeho podání naprosto milovala a v poslední době i postrádala. Láska.
,,Už se neomlouvej. Hlavně, že jsi zpátky. Už nikam prosím neodcházej.“ zaprosil a znovu mě políbil. Chytila jsem ho kolem krku.
,,Neodejdu. Slibuju.“ řekla jsem a usmála se. ,,Teda, budu se muset vrátit do Liverpoolu, ale to až později.“ odmávla jsem to a přitáhla si ho k sobě.
,,Takže to znamená...“ řekl a s očekáváním se na mě podíval.
,,Co?“
,,No..že jsme zase spolu?“ Zasmála jsem se.
,,Jo, asi jo.“ řekla jsem a jemu to vykouzlilo široký úsměv na tváři.
Zvedl ruku a jemně mi s ní přejel po tváři. Otřásla jsem se a usmála se. Chytila jsem jeho ruku a přidržela si jí na obličeji.
,,Miluju tě.“ řekl a políbil mě na špičku nosu.
,,Miluju tě.“ řekla jsem a zavřela oči.
,,Teď všechno bude zase jako dřív.“ zašeptal. Prudce jsem otevřela oči.
,,Jak jako dřív?!“ vyjekla jsem. ,,Tohle nikdo nesmí vědět. Kdyby se to dozvěděli, došlo by jim, že je William tvůj syn. A pak by nedali pokoj.“ řekla jsem a lehce se odtáhla. Povzdechl si a přitáhl si mě zpátky.
,,Neboj se. Nikdo se to nedozví.“
,,Ani kluci?“ nadzvedla jsem obočí. Sklonil hlavu. Věděla jsem, že to pro něj bude těžké.
,,Ale to se tě nebudu moct dotýkat ani před nima. A řekni mi, kdy budeme sami?“ zazoufal.
,,Fajn.“ rezignovala jsem. Přece jenom to byli kluci. Sami moc dobře věděli, jaké to je, když se nemůžou na veřejnosti nikoho dotknout, aby si lidi hned něco nemysleli. Nic neřeknou. Jsou skoro rodina. Teda, dvě pětiny z nich jsou. ,,Kluci to vědět můžou. Ale za žádnou cenu se William nesmí dozvědět, že jsi jeho otec.“ varovala jsem ho.
,,Proč? Má právo to vědět.“ namítl. Přikývla jsem a seskočila z linky.
,,To má, ale ne teď. Teď, když se seznámil s ostatními. Ještě chvíli počkej. Pak mu to řekneme.“ přemlouvala jsem ho. Zavřel oči a přikývl. Znovu mě pohladil po líci.
,,Půjdeme spát.“ řekl. Přikývla jsem.
Propletl si se mnou ruku a společně jsme došli do jeho pokoje, kde jsme v náručí toho druhého vyčerpaně usnuli.

hááá...už jsou spoluuuu!!! :DD co na to říkáte?? :D jak dlouho jim to podle vás vydrží? :DD komenty!!! :)))
musím se pochválit..dneska jsem to sem přidala celkem včas :DDD o 14 minut později ale co :DDD 
komentujte a 'hvězdičkujte' !!!

MÁM VÁS RÁDA!!! <3