Can you love me again?

Epilog

*Louisův pohled*

,,Takže, pane a paní Tomlinsonovi, vítejte. Posaďte se prosím.“ vyzval nás obtloustlý pán,  s tlustými brýlemi na nose.

,,Vy se chcete rozvádět, že ano?“ začal. El přikývla.

,,Jenom ona, já ne.“ upravil jsem.

,,Louisi, alespoň teď toho nech.“ napomenula mě.

,,Dobře, já tady mám pro vás rozvodové papíry. Už tam je vypsáno, jak si rozdělíte majetek. Teď to stačí jenom podepsat.“ řekl a přisunul k nám papír a pera.

El jedno okamžitě uchopila a svým krasopisem tam napsala své jméno. Pak odložila pero a přisunula ke mě papír.

,,El, prosím. Já to nechci udělat. Vyřešíme to.“ začal jsem. Tuhle větu jsem opakoval poslední tři měsíce stále dokola. Zavrtěla hlavou.

,,Ne Louisi. Už tě nemiluju. Už k tobě nic necítím. Je to pryč, všechno.“ řekla a odvrátila pohled. Se pohledem plným slz jsem se podíval na papír a napsal tam své jméno.

,,Louisi, Loui! Pusť mě. Trochu mě škrtíš.“ slyšel jsem tichý hlas a následné odtlačování. Otevřel jsem oči a uviděl modré oči a lehký úsměv Elizabeth.

,,El?“ zaskuhral jsem.

,,Jo, Loui. Jsem to já. Ale už mě prosím pusť. Trochu to bolí.“ zopakovala a zatlačila do mé hrudi. Ale já si jí k sobě ještě víc přitiskl a nadechl se její vůně.

,,Lásko? Co se děje?“ zeptala se lehce vystrašeným hlasem.

,,Měl jsem noční můru.“ řekl jsem a otřásl se při té vzpomínce.

,,O, zlato. To je v pořádku. Co se ti zdálo?“ řekla a začala se mi přehrabovat vlasy.

,,Že jsi se se mnou chtěla rozvést. Říkala jsi, že mě nemiluješ.“ vydechl jsem.

,,Oh, zlato. Co se nikdy nestane. Miluju tě a navždy budu. Seš můj malý BooBear.“ řekla a já se zasmál.

,,To jsem rád.“ řekl jsem a vtiskl jí polibek na odhalenou pokožku na krku. ,,A taky tě miluju.“

,,To mě těší. A už spi. Jsou dvě ráno.“ napomenula mě. Přesunul jsem si jí pořádně do náruče a při vdechování její vůně jsem opět usnul.

*Pohled Elizabeth*

Ráno mě probudila vůně.

,,Dobrý ráno, lásko.“ pozdravil mě ten nejkrásnější hlas na zemi. Hlas mého manžela.

,,Dobrý.“ zahučela jsem a protáhla se. Louis vešel do pokoje s tácem v ruce, který opatrně položil na kraj postele. Nakrčila jsem čelo.

,,K čemu to všechno?“ zeptala jsem se, když jsem uviděla lívance, vajíčka, džus a kávu a mezi tím vším květina. Věděla jsem proč. Máme výročí. Tři roky co jsme manželé.

,,Vážně se ptáš?“ zeptal se s pozdvihnutým obočím. Zasmála jsem se.

,,Samozřejmě že ne.“ řekla jsem. Odložila jsem tác na stolek vedle postele a natáhla se pro něj. Za krk jsem si ho přetáhla k sobě do postele a uvelebila se mu v náručí.

,,Lásko?“ začala jsem.

,,Hmm?“

,,Ty si myslíš, že bych byla schopná tě opustit?“ zeptala jsem se.

,,Nemyslím. Na to mě moc miluješ.“ řekl a mrkl na mě, zatímco mi kreslil neurčité obrazce na odhalené paži. Zasmála jsem se.

,,Loui, vážně. Myslíš si, že bych byla schopná opustit toho nejlepšího muže na zemi?“ Pokrčil rameny.