Can you love me again?

11.část

Lehký dotyk na mé tváři. To bylo to, co mě donutilo otevřít oči. Jemně jsem jimi zatřepotala a pak je plně otevřela. Uviděla jsem povědomý obličej, sklánějící se nade mnou a usmívající se.
,,Ahoj, Šípková Růženko.“ řekl někdo a potichu se zasmál. Usmála jsem se.
,,Ahoj.“ zašeptala jsem. Louis mě znovu pohladil, ale tentokrát po vlasech.
,,Jak dlouho jsem spala?“ zaskřehotala jsem.
,,Moc dlouho ne. Je něco málo po druhý odpoledne.“ řekl nezaujatě.
,,William se ještě nevrátil, co?“ Louis zakroutil hlavou.
,,Ještě ne, ale Anne mi psala. Prý se náramně baví. Jak oni, tak William.“ řekl a zasmál se. ,,Všichni si ho hned oblíbili.“ Usmála jsem se.
,,Má kouzlo po otci.“ zašeptala jsem. Louis se zarazil. Chvíli na mě jenom zíral a pak se pohnul. Položil obě dvě ruce na můj obličej a začal se pomalu sklánět.
Srdce mi začalo bít rychleji a dech se zadrhával. Když už nás dělil jenom centimetr, zavibroval mi telefon. Louis se zastavil, zklamaně zavřel oči a vydechl.
Stejně jako já. Natáhla jsem se pro telefon a otevřela si zprávu. Byla od Ronnie.
,,El, kdy se vrátíš? Vím, že někdo volal a řekl, že na dlouho odjedeš. Ale stýská se mi. Nemám si s kým povídat :( Můj bratr je debil!“ Usmála jsem se a naťukala odpověď.
,,Nevím kdy, ale doufám, že brzo. Tady to taky není skvělé. A toho debila pozdravuj.“
Zamkla jsem telefon a vrátila ho na jeho původní místo. Podívala jsem se na Louise, který se teď zabýval něčím jiným. V rukou držel tu fotku. Musela jsem s ní usnout.
Natáhla jsem se k němu a vytrhla mu fotku. Vstala jsem z postele a schovala jí do šuplíku ve stole.
,,Proč jí tady pořád máš?“ zeptal se, zatímco na mě visel pohledem.
,,Čtyři roky jsem tady nebyla, pamatuješ?“ řekla jsem významně.
,,Jo, ale proč jsi s ní spala.“ Vyptával se mě na nebezpečné otázky.
,,Ehm, kdo všechno je doma?“ zeptala jsem se a snažila se odvést konverzaci na jiné téma.
,,Jenom ty a já. Liam před chvílí odešel.“ řekl a usmíval se od ucha k uchu. Zakoulela jsem očima. Asi jsem si dokázala představit na co myslí.
,,Nechceš jít ven?“ navrhla jsem. Byla jsem ochotná jít kamkoliv, jenom jsem nechtěla zůstávat s Louisem sama ve velkým baráku.
,,Po dnešním ránu? Nebojíš se?“ řekl se zdviženým obočím. Pokrčila jsem rameny.
,,Já se nebála. Měla jsem strach o Williama. A ten, když je teď s Anne a Robinem...“
,,Jo, jasně. Tak fajn.“ pokrčil rameny. ,,Kam chceš jít?“ zeptal se. Teď jsem pokrčila rameny já. To jsem netušila.
,,Nevím.“ řekla jsem a prohrábla si vlasy.
,,Tak já něco vymyslím. Zatím se..nějak oblíkni.“ řekl a opustil pokoj.
Nijak jsem se nepřevlíkala, jenom jsem si trochu opláchla obličej, pročísla si vlasy a nanesla lehkou vrstvu lesku. Ještě jsem se nastříkala parfémem a do kapsy strčila telefon.
Sešla jsem do obýváku, kde na gauči seděl Louis a díval se do telefonu.
,,Můžeme?“ ozvala jsem se a on polekaně trhl hlavou.
,,Jo.“ přikývl a vstal. Oblékl si koženou bundu a podal mi kabát. Ze stolku sebral klíče a otevřel mi dveře. Beze slova jsme nasedli do auta a opustili pozemek Stylesových.
,,Tak kam jedeme?“ zeptala jsem se.
,,Uvidíš.“ řekl a mrkl na mě. Přikývla jsem a dívala se z okénka.
Cesta byla tichá, akorát nám potichu hrálo rádio, které jsem stejně nevnímala.
,,Tak jsme tady.“ vytrhl mě z přemýšlení Louisův hlas. Vystoupila jsem a rozhlédla se.
,,Vážně? London Eye?“ řekla jsem sarkasticky a zvedla obočí. S širokým úsměvem přikývl.
,,Jop, tady bylo naše...“ Povzdech.
,,Co naše?“
,,Naše první rande. Jestli se to tak dalo považovat.“ řekl a usmál se nad tou vzpomínkou.
,,Aha. To bylo ještě před tou nehodou, co?“ zeptala jsem se chytila se za hlavu.
,,Jo. Na tohle sis nikdy nevzpomněla, co?“ zeptal se a naklonil hlavu na stranu.
Zakroutila jsem hlavou.
,,Tak je na čase ti to připomenout.“ řekl a chytil mě za ruku. Táhl mě k velkému kolu, ze kterého byl výhled na celý Londýn. Zaplatil dva lístky a zdálo se mi, že mu ještě přidal a něco mu zašeptal. Pak nás zavedl do jedné z kabin, ve které jsme byli sami. Asi díky větší částce.
Do dalších kabin nastoupilo pár lidí a kolo se rozjelo. Úžasem jsem vydechla, když jsem z nejvyšší výšky spatřila celý ten výhled.
,,Páni.“
,,Jo, pěkný, co?“ Přikývla jsem.
,,Připomeň mi, co jsme dělali, na tý naší první schůzce.“ zašeptala jsem a podívala se na něj. Překvapeně se na mě podíval, ale nic nenamítal. Postavil se za mě a následně mi omotal ruce kolem pasu. Natiskl se na mě a já ucítila jeho dech na svém krku.
,,Pak jsi se otočila a chytila mě za krk.“ zašeptal a já tak udělala. Pomalu jsem se otočila a zvedla k němu pohled. Zvedla jsem k němu ruce, které jsem mu následně omotala kolem krku a nepřestávala se mu dívat do očí.
,,A pak...jsi mě políbila. Na tvář.“ dodal a hlas se mu klepal.
Začala jsem se pomalu, opravdu pomalu přibližovat. Můj pohled sklouzl z jeho očí na jeho rty. A na poslední chvíli jsem odbočila od jeho tváře a přitiskla svoje rty na jeho.
Cítila jsem, jak ztuhnul. Ale o pár chvil později si mě k sobě přitáhl blíž, rukou mi zajel do vlasů a jazykem objel můj spodní ret. Naše rty se synchronizovaně pohybovaly, zapadly do sebe, jako dva dílky skládačky, jako kdyby byli vyrobeny jenom pro toho druhého.
Já mu ruku zamotala do vlasů a natiskla se na něj, co nejvíc to šlo. Lehce jsem pootevřela rty a vzdychla mu do úst. Naše jazyky se spojily a prozkoumávaly ústa toho druhého.
Myslím, že kdybychom nebyli v London Eye, uprostřed Londýna a za bílého dne, nezůstalo by to jenom u líbání. Moje mysl byla v tu chvíli rozdělená na dvě části. První část si to užívala, ponoukala mě k pokračování a chtěla něco víc. Ta druhá byla zodpovědnější. Ta na mě přímo křičela, abych toho okamžitě nechala, že stejně vím, jak to skončí.
Nakonec vyhrála ta zodpovědnější.
Prudce jsem se od něj odtrhla a omluvně zvedla ruce.
,,O-omlouvám se Louisi. Promiň.“ vykoktala jsem zadýchaně.
,,O čem to mluvíš? Proč se omlouváš?“ zeptal se, chytil mě za bradu a chtěl mě znovu políbit. Odtáhla jsem se. ,,Promiň Louisi, tohle se nemělo stát.“ sykla jsem a složila si hlavu do dlaní.
,,Já nechápu o čem to mluvíš? Proč to říkáš?“
,,Promiň. Já...promiň. Už nikdy se to nestane.“ zašeptala jsem nakonec a sedla si na opačnou stranu kabiny. Po chvíli se sedl vedle mě. Položil ruku kolem mých ramen a přitáhl si mě k sobě.
,,Lituješ toho?“ zeptal se tichým hlasem.
,,A ty?“ Hluboce se zasmál.
,,Ani náhodou. Upřímně? Tohle je to nejlepší od doby, co jsi odešla.“ zašeptal.
,,Vážně?“ Přikývl.
,,Vážně. El, ty nedokážeš pochopit jednu věc.“ řekl a zavrtěl hlavou.
,,Jakou?“ zeptala jsem se.
,,Že ty jseš jediná holka, dívka, žena, kterou jsem kdy miloval z celého svého srdce. S tebou jsem prožil tolik krásných věcí, o kterých se mi ani nesnilo.“ řekl, pohladil mě po tváři a pak mi zastrčil pramen vlasů za ucho. ,,A nedávno jsem si uvědomil jednu věc. A to, že ani za ty čtyři roky jsem tě nedokázal přestat milovat.“ zašeptal.
Nahl se ke mě a vtiskl mi polibek. Nebylo to vášnivé, jako předtím, ale byl to důkaz jeho lásky. Odtáhl se a podíval se na mě.
,,Miluju tě, El.“ zopakoval předchozí náznak, ale teď už to řekl naplno. Chytil moje ruce do těch svých a znovu mě políbil. Bylo to spíše jenom takové otření rtů, ale i tak mi to vyvolalo husí kůži, po celém těle.
Kabinka se zastavila a trhla sebou.
Odtáhla jsem se od něj a opřela si čelo o to jeho.
,,Měli bychom jít.“ vydechla jsem a pevně zavřela oči.
,,Dobře.“ přikývl a vstal. Nepouštěl mojí ruku a nejspíš by jí pořád držel, ale jakmile jsme vylezli z kabiny, vykroutila jsem se mu a držela si od něj vzdálený odstup.
Rozhlížela jsem se kolem sebe, abych kdyžtak uviděla nebezpečí v podobě fanatických fanynek. Ale nikde nic. Bylo to divné. Copak už po Twitteru nekolovalo, kde se Louis zrovna teď nachází?
Najednou mi začal vyzvánět telefon. Podívala jsem se, kdo mi volá. Anne.
,,Co může chtít?“ řekla jsem si spíš pro sebe, než pro Louise. Zvedla jsem to.
,,Anne? Děje se něco?“ zeptala jsem se a uvnitř mě mi malá dušička našeptávala, že se něco muselo stát s Williamem. A bohužel, nemýlila se.
,,Víš, stala se taková nehoda.“ začala.
,,Anne? Co se stalo.“ Byla jsem nervózní. Chtělo se mi zvracet a kdyby tam nebyl podpírající mě Louis, už bych ležela na zemi. I Louis měl vyděšený výraz.
,,Musíš přijet do nemocnice. Je tady William.“

táák...zaprvý: OMYL...perverzácká část je až ta další :DD FAIL :DD soráč všem, kteří se na to strašně moc těšili, vy perverzáci :DDD
zadruhý: HAHA!! já vám říkala, že Williama nenechám jen tak :DD teď je v nemocnici :D co si myslíte, že se mu stalo? Komenty!! :DD
'hvězdičkujte' a komentujte..chci s vámi udržovat nějaký kontakt...třeba navrhnete něco, co bych potom zařadila do příběhu :DDD 
a nebojte se...zachvíli už budou spolu :33 :DD

BYEEE!!