Can you love me again?

3.část

,,Budeš můj táta?“ zeptal se potichu a upíral na mě svoje oči, orámované hustými řasami.
Překvapeně jsem otevřel pusu.
,,Ehm, j-já...já..“ zakoktal jsem se.
,,Williame!“ uslyšel jsem El, která se k nám hnala. ,,Williame, zlatíčko. Je mi to moc líto, ale musíme domů. Psal mi Jer, že musím jít na chvíli do práce. Mrzí mě to zlatíčko.“ řekla, klekla si k němu a vzala ho za volnou ruku. Druhou měl pořád sevřenou v té mojí.
,,To nevadí. Louis mě bude hlídat.“ řekl s širokým úsměvem. El se na mě podívala.
,,Ne zlato, Louis má hodně práce. Bude tě hlídat Lucy, ano? Večer si pro tebe přijdu.“
,,No, já –“ začal jsem.
,,Lucy o tom už ví, ano? Budeš tam jenom chvíli. Něco ti přinesu. Slibuju.“ řekla a políbila ho na tvář. William sklesle přikývl.
,,Louisi, mohl bys nás odvézt? Prosím.“ zeptala se, ale vůbec se na mě nepodívala.
,,Jasně.“ řekl jsem a pustil Williamovu ruku.
Nasedli jsme do auta a společně odjeli zpátky, neočekávající večerní události.

*Pohled Elizabeth*

,,Dobrý den, paní Robinsonová.“ pozdravila jsem mile naší postarší sousedku Lucy Robinsonovou.
,,O, zdravím Elizabeth. Děje se něco?“ zamžourala na mě přes silné brýle.
,,Měla jsem mít na dneska volno, ale napsal mi jeden z práce, že nám jedna onemocněla a já musím jít místo ní. Mohla byste prosím pohlídat Williama?“ poprosila jsem a postrčila jsem před sebe vzpouzejícího se Williama. Trucoval, že ho nemohl hlídat Louis.
,,Jistě. Žádný problém.“ usmála se a ustoupila. Okolo nohou se jí protáhla chlupatá koule. Její pes Trevor začal nadšeně skákat na Williama.
,,Děkuju vám moc. Vyzvednu si ho před šestou. Jste zlatá.“ řekla jsem a sehnula se k Williamovi.
,,Buď hodný, ano? Něco ti koupím.“ řekla jsem a políbila ho na čelo.
Dorazila jsem do práce okolo půl jedné. A v tuhle dobu tam je vždycky narváno. Povzdechla jsem si a namířila si to do šatny, kde jsem se převlékla do bílého trička s nápisem ‘Vždy se najde čas pro kávu‘ a okolo pasu si uvázala zástěru.
,,Ahoj Jere. Ronnie.“ kývla jsem na své dva spolupracovníky a kamarády.
,,Ahoj El. Mrzí mě, že jsi musela do práce, ale Meredith psala, že má nějakou angínu a dva týdny minimálně nebude chodit do práce. Takže se budeš muset střídat s Robbiem.“ říkal, zatímco markoval.
,,Jasný.“ řekla jsem a otočila se k postarší paní, která si se zájmem prohlížela naší nabídku.
,,Co vám mohu nabídnout?“ řekla jsem a vynutila úsměv.
,,No, já bych si dala kávu.“ řekla a stále se koukala nad mou hlavu. Povzdechla jsem si. To je mi jasný ty bábo. Jsme kavárna.
,,A jakou?“ zeptala jsem se trochu nepříjemně.
,,Vanilkové. Se dvěma cukry, prosím.“ Všechno jsem jí namarkovala, vzala si od ní peníze a podala jí kelímek.
,,Děkujeme. Nashledanou.“ Po celou dobu jsem namáhavě držela úsměv.
,,Jsi v pohodě? Vypadáš trochu nervózně. A vystresovaně.“ řekla se zájmem Ronnie. Podívala jsem se na ní. Byla to drobná brunetka, s krásně vytvarovanými a plnými rty, které jsem jí záviděla, a zelené oči. Trochu mi připomínaly oči Harryho. Měli podobnou barvu a když se do nich člověk zadíval, měl pocit, že jimi vidí až do duše a dostával se do jakéhosi transu a pověděl mu všechno. Stejně jako teď.
,,Neuvěříš kdo se dneska ráno ukázala na prahu mých dveří.“ řekla jsem a otočila se na dalšího zákazníka.
,,Kdo?“ zeptala se se zájem a přistoupila ke mě.
,,Co si dáte?“
,,Nízkotučné latté.“ odpověděla vysoká štíhlá blondýnka.
Otočila jsem se ke kávovaru a naťukala volbu. Pak se znovu otočila k Ronnie, která mě propalovala pohledem.
,,Můj skvělý bývalý přítel.“ řekla jsem sarkasticky. Vykulila oči.
,,Cože? TEN bývalý přítel?“ Několikrát jsem jí vyprávěla o svojí minulosti a zmínila se, že jsem chodila s členem populárního boybandu, se kterým mám mimochodem dítě. Přikývla jsem. Vzala jsem kelímek s hotovým nápojem a podala ho té blondýně.
,,Nashledanou.“
,,Počkej. Co tu dělal?“
,,Dneska měla přijet Eleanor. A najednou se za ní objevil. Prý jí sledoval a všimla si ho až na benzínce. Pak už se ho nezbavila.“ řekla jsem.
,,Tohle není debatní kroužek dámy. Makejte.“ ozval se vedle nás Jeremy. Když tam takhle stál vedle Ronnie, musela jsem se usmát. Byli si hodně podobní. Jsou to sourozenci, akorát, že Jeremy je o tři roky starší.
,,Přijel sem její bývalý.“ prohodila k němu Ronnie.
,,Fakt? TEN bývalý?“ řekl se zájmem a přistoupil blíž. Zasmála jsem se.
,,Neříkal jsi, že tohle není debatní kroužek?“ připomněla jsem mu.
,,Máš pravdu. Do práce, dámy.“ řekl, usmál se a odešel ke své kase, kde už netrpělivě postávali lidi. Ronnie prokroutila oči, ale taky se vrátila zpět za kasu, stejně jako já.
Den ubíhal nesnesitelně pomalu a když už hodiny ukazovali čtvrt na šest, začali jsme pomalu vyhazovat poslední zákazníky.
,,To bylo hrozný. Těšim se do postele.“ řekla Ronnie a promnula si krk.
,,Jo, to mi povídej.“ přitakala jsem a stáhla ze sebe tričko, které už nebylo tak bílé. Párkrát jsem na sebe něco upustila, takže teď hrálo všemi barvami. Nacpala jsem si ho do tašky. Musím si ho doma vyprat.
,,Co budeš dneska dělat?“ zeptala se mě Ronnie.
,,Nic. Vyzvednu si Williama od paní Robinsonové, udělám mu večeři, lehnu si na gauč a už nevstanu. Dneska to bylo fakt hrozný.“ Natáhla jsem si kabát a nazula si boty.
,,Tak se měj.“ Objala jsem jí a vyšla ze šatny. Ale na chodbě jsem se srazila s Jeremym.
,,Ou, ty už jdeš?“ Přikývla jsem. ,,Myslel jsem, jestli bys nechtěla zajít na kafe.“ řekl nervózně. Zasmála jsem se. ,,Jeremy, pracujeme v kavárně. Kafe už nechci vidět. A navíc, musím dojít pro Williama. Celý den tvrdne u tý bláznivý baby.“ Vytáhla jsem si telefon, jestli nemám nějaké zprávy. Nic.

,,Aha. Tak možná jindy.“ Přikývla jsem.
,,Tak ahoj.“ řekla jsem a odešla. Silně jsem do sebe vtáhla čerstvý večerní vzduch a vydala se domů.

O pár minut později jsem stála před bytem paní Robinsonové. Zmáčkla jsem zvonek, který se pronikavě rozdrnčel celým jejím bytem. Za chvíli se ozvali šouravé kroky a za dveřmi se objevil její vrásčitý obličej.
,,Dobrý den, paní Robinsonová. Jdu si pro Williama.“ řekla jsem mile. Nakrčila čelo.
,,Ale zlatíčko. Před pár hodinami si ho tady vyzvedl nějaký pán.“ řekla a mě zavalilo horko.
,,Co-cože?“ vykoktala jsem a začalo se mi svírat srdce.
,,Ano, říkal, že jste ho pro něj poslala.“ Do očí se mi navalily slzy.
,,Prosím, nepamatujete si, co měl na sobě?“ řekla jsem a třesoucí se rukou jsem si prohrábla vlasy. Přimhouřila oči.
,,No, měl na sobě bílé tričko, černé kalhoty a takové bílé boty. A sluneční brýle.“ Rozhodila jsem rukama. Viděla jsem několik lidí, co na sobě mělo tohle oblečení.
,,To je mi teda prd platný. Musím zavolat policii.“ řekla jsem a začala se přehrabovat v kabelce.
,,Počkejte, jestli vám to pomůže. Taky mě prosil, abych mu odemkla váš byt. A když mám ty náhradní klíče, které jste mi dala, tak jsem mu ho odemkla. Měli by být tam.“
Nevěřícně jsem se na ní podívala. To si snad ze mě dělá prdel. Nejdůležitější detail si nechá až nakonec. No nezabijte jí.
Prudce jsem se rozeběhla do třetího patra. Na výtah jsem neměla čas. Zadýchaně jsem doběhla před dveře a z toho co jsem uslyšela mě zamrazilo.
,,Né, prosím ne!“ uslyšela jsem pisklavý hlas svého čtyřletého syna.

haaaa!! :DD další dííl :)) líbí?? :) I HOPE SO! :D co si myslíte, že se stane dál? :) ráda bych se dozvěděla, co se vám honí hlavou :D sice už mám napsaný další díl..ale i tak :DD
chtěla bych speciálně poděkovat Verče Pískačové :))..vážně jsi mi tou zprávou zlepšila den :33 díky moc :))
komentujte a 'hvězdičkujte'...a asi i..těšte se na zítřejší díl...ano, na zítřejší!! bude to takový dárek ke klipu SOML :33 těšíte se taky tak strašně moc? :))

LOVE YOU GUYS!! xoxo