Can you love me again?

5.část

Ráno jsem se probudila na gauči. Měla jsem úplně rozlámaná záda. Jak jsem tady mohla sakra usnout? Promnula jsem si oči a prohrábla si vlasy. Pak jsem se posadila a podívala se na hodiny. Bylo půl devátý.
Potichu jsem přešla k pokoji Williama a opatrně otevřela dveře.
Už byl vzhůru. Díval se na své malé televizi na nedělní pohádky.
,,Ahoj broučku. Proč jsi mě nevzbudil?“ řekla jsem a přešla k jeho posteli. Pokrčil rameny.
,,Nechtěl jsem.“ Usmála jsem se.
,,Tak já ti jdu udělat snídani, ano? Co si dáš?“
,,Já bych si dal..“ Položil si prst na bradu a začal s ním poklepávat. Zasmála jsem se. ,,Palačinky!“ vykřikl. Přikývla jsem.
,,Dobře. Tak se převlíkni a já tě pak zavolám, jo?“ Políbila jsem ho na čelo a odešla do kuchyně. Tam jsem si připravila na linku věci potřebné na palačinky.
Zrovna jsem přendávala na talíř první palačinku, když někdo zazvonil. Rychle jsem na pánev nalila další těsto a šla otevřít.
,,Ahoj.“ zakuňkala jsem. Lhala bych, kdybych řekla, že nejsem překvapená. Byla jsem. A to hodně. ,,Co tu děláš?“
,,Přinesl jsem snídani.“ řekl a zvedl krabici s koblihami a dvě kafe ze Starbucksu. Ustoupila jsem ze dveří a pustila ho dovnitř. Položil krabici na linku a sundal si bundu. Musela jsem se usmát při vzpomínce na prokecané hodiny nad kelímkem kafe ze Starbucksu s Eleanor. Oh, jak moc mi ty časy chybí.
,,Kde je William?“ zeptal se a rozhlížel se po obýváku.
,,U sebe v pokoji.“ řekla jsem a dál se věnovala palačinkám. Dodělala jsem tu jednu a zbylé těsto uklidila do lednice. Teď ho nebudu potřebovat.
,,Můžu?“ zeptal se s pohledem upřeným na mě. Pokrčila jsem rameny. Pomalu se vydal ke dveřím od jeho pokoje.
,,Louisi!“ ozvalo se veselé vypísknutí.
,,Ahoj. Jak ses měl?“ slyšela jsem Louisovu odpověď.
,,Dobře.“
,,Tak to je fajn. Pojď přinesl jsem snídani.“
,,A co jsi přinesl?“ vypískl.
,,Koblihy.“
,,Jéé. Tak jdeme!“ Oběma rukama jsem se opřela o linku a zhluboka se nadechla. O pár chvil jsem uslyšela kroky a do obýváku přišel Louis s Williamem v náručí.
,,Jsi v pořádku?“ zeptal se mě Louis, jakmile položil Williama zpátky na zem a on se hned nadšeně vrhl na krabici.

,,Jo.“ řekla jsem jenom.
,,Ale nevypadáš tak.“ slyšela jsem ho ještě zašeptat.
,,Proč se vůbec staráš? Včera jsi mi dal jasně najevo, že ..“ zarazila jsem se.
,,Že co?“ naklonil hlavu blíž ke mě.
,,Že nic.“ zakroutila jsem hlavou. Odstrčila jsem se od linky a odešla do svého pokoje.

Sedla jsem si na postel a složila hlavu do dlaní. Chvíli jsem tam seděla a pak se zvedla a konečně se převlékla ze včerejšího oblečení, které jsem spolu s pracovním oblečením nacpala do pračky. Pak jsem se natáhla na postel a zadívala se do stropu.
,,Proč?“ hlesla jsem potichu. Ozvalo se jemné zaklepání na dveře.
,,Jo?“
Dveře se otevřely a dovnitř strčil hlavu Louis.
,,Co je?“ řekla jsem nepříjemně.
,,Přišel jsem se ujistit, jestli jsi v pořádku.“ řekl a vešel do pokoje.
,,Jakoby tě to zajímalo.“ řekla jsem si spíš pro sebe a otočila se zády k němu.
,,Náhodou mě to zajímá. A přestaň s tím už.“ řekl příkře. Otočila jsem se zpátky k němu.
,,S čím mám přestat?“ vyhrkla jsem.
,,S tím tvým chováním. Snažíš se mě zbavit nebo co? Kdy ti dojde, že mě se jen tak lehce nezbavíš. Ne teď.“ řekl a upíral na mě oči. Polkla jsem.
,,Nesnažím se tě zbavit.“

,,A co tím tvým chováním sleduješ?“ řekl a posunul se blíž ke mě.
,,Nic. Chovám se úplně normálně. To vy slavní nepochopíte.“
,,To je přesně to o čem mluvím. Kdy jsi se tak změnila?“ řekl a zakroutil hlavou.
,,Od tý doby co vychovávám syna a musím chodit každý den do práce, abych ho vůbec uživila. Jsem jenom unavená. Ale jak jsem řekla. To ty nikdy nepochopíš.“ Otočila jsem se zase zády k němu.
,,Sakra, tak mi nech pomoct ti. Pomoct vám. Kdyby ses přestěhovala zpátky měla by jsi všechno lepší. Lepší bydlení, lepší práci a lepší život pro Williama. Ty tohle snad nechceš?“
,,Ne za těhle podmínek.“ zakroutila jsem hlavou.
,,Jakých podmínek?“
,,Ale prosímtě. Nedělej že nevíš. Víš moc dobře, jaký podmínky myslím.“
,,Myslíš slávu.“ řekl si spíš pro sebe. V tu chvíli se do pokoje přiřítil William.
,,Mami! Jseš v televizi!“ vykřikl.
,,Cože?!“ vyjekla jsem a vyskočila z postele. Běžela jsem do obýváku, kde běžely ranní zprávy. A kde byla zrovna moje fotka. Ze včerejšího ‘výletu‘ do zoo.
,,A to ještě není vše. Elizabeth Whiteová, bývalá přítelkyně Louise, u sebe měla ještě malé dítě. Chlapce. Je to její syn? A co víc? Je to Louisův syn? To nikdo neví. Ale co víme je to, že o tomhle románku ještě hodně uslyšíme. A nejen od nás.“ Reportérka se usmála a zprávy skončily. Celou dobu jsem to pozorovala s otevřenou pusou. To snad není možné. Naštvaně jsem se otočila na Louise.
,,Tohle jsou ty podmínky.“ řekla jsem a ukázala na televizi. ,,Jseš tady teprve den a už je všechno jako předtím. Víš jak dlouho mi trvalo než mě lidi na ulici přestávaly poznávat a žádat mě o autogram? Víš jako moc, jsem chtěla od toho Williama uchránit?“
,,Já za to snad můžu?!“ vykřikl.
,,To si piš, že m-“ Zarazilo mě zvonění telefonu. Aniž bych se podívala, kdo mi volá jsem zmáčkla tlačítko na přijetí hovoru.
,,Haló?“
,,El? Hej! Ona mi to zvedla! Kluci! Pojďte sem!“ zakřičel někdo na druhé straně. Okamžitě jsem ho poznala.
,,Zayne? Co to proboha?“ vydechla jsem.

,,Jo, jsem to já. Jsem rád, že jsi mě ještě pamatuješ. Myslel jsem, že jsi za ty čtyři roky zapomněla.“ Zdálo se mi to, nebo jsem v jeho hlase slyšela ironii?

,,Nedalo se. Proč mi voláš? A kde jsi vůbec vzal moje číslo?“

,,To bys chtěla vědět co?“ zasmál se. Povzdechla jsem si.

,,Jo to bych chtěla. Takže to vysyp.“ Začínala jsem být nervózní. Cítila jsem na sobě upřený pohled jak Louise, tak Williama.
,,Co myslíš?“

,,Zayne. Nehraj si se mnou.“ zavrčela jsem. ,,Ale kdybych si měla tipnout, vsadila bych na Louise.“ Zayn se zasmál.
,,Těsně vedle. Vymlátili jsme ho z Eleanor.“ řekl a z jeho hlasu jsem slyšela hrdost.
,,Vymlátili? Doslova?“ vyjekla jsem.
„Obrazně. Nebudeme mlátit holku. Zas tak hrozný nejsme.“

,,Co chceš, Zayne?“

,,Jak co chci? To je snad jasný ne?“ Protočila jsem oči.
,,Zjevně ne všem. Nevim, co tvoje nagelovaná palice zase vymyslela.“

,,Hele! Neurážej mojí nagelovanou palici. Když chce, umí vymyslet brilantní nápady.“
,,Ale moc se jí nechce, co?“

,,Au, to bolí. A navíc. Urážet mě můžeš až mě uvidíš naživo.“

,,Cože? Naživo?“

,,Jop, naživo. Viděli jsme tě v televizi. Víme kde bydlíš, takže jestli nepřijedeš ty sem, přijedeme my za tebou. Ať se ti to líbí nebo ne.“
,,To je vyhrožování?“

,,Ne, jenom upozorňování na detaily.“ zasmál se.
,,Blbečku, dej mi jí!“ ozval se další hlas na druhé straně.
,,Komu říkáš blbečku, ty bukvo?!“ ozval se Zaynův hlas. Bukvo? Že by Harry?
,,El, tady tvůj milovaný nevlastní bratr, na kterého jsi za ty roky ani nepomyslela.“ ozval se chraplavý hlas. Zahřálo mě u srdce. Dlouho jsem jeho hlas neslyšela a chyběl mi.
,,Ahoj Harry. Ráda tě zase slyším.“

,,Jo, já tebe taky. Ale nevolali jsme ti, abychom se s tebou vykecávali. Jak už řekl Zayn, víme kde bydlíš. A pokud nechceš mít v bytě, v baráku či v čem to bydlíš, nasáčkovaných šest hladových a bláznivých lidí, zahrnujících Nialla, paní Malikovou a mého úžasného přítele, tak bych ti radil, aby jsi si hned teď sbalila své věci a do večera se ukázala na prahu našeho baráku.“

,,Ty mi vážně vyhrožuješ?“ zasmála jsem se.
,,Když to bereš takhle.“ Povzdechla jsem si.
,,Ale Harry. Mám tu práci. Nemůžu se jen tak sebrat a na bůh ví kolik dní odjet. Nemám to tak lehký jako vy.“

,,To se dá snadno zařídit. Jenom mi nadiktuj číslo, kde pracuješ a já to zařídim. Stejně tak letenky. A za pár hodin už můžeš sedět v letadle. El prosím. Všem se nám po tobě moc stýská.“ přemlouval mě. Podívala jsem se na Williama, který mě stále sledoval a pak na Louise. Povzdechla jsem si nad svým rozhodnutím, kterého budu určitě litovat.
,,Fajn. Pošlu ti číslo. A ty letenky zaregistruj tři.“ řekla jsem rychle.
,,Super! Počkej, tři letenky? Vždyť jenom ty a Louis, ne?“

,,Ahoj, Harry. Uvidíme se.“ řekla jsem a přes jeho protesty ukončila hovor. Otočila jsem se na Williama.
,,Jdeme balit.“ řekla jsem s úsměvem.
,,Kam jedeme?“ zeptal se.
,,Poznáš svoje příbuzné.“ řekla jsem a pohladila ho po vlasech.
,,Super!“ vykřikl a utekl do svého pokoje.
,,Já věděl, že se správně rozhodneš.“ řekl Louis s lehkým úsměvem na tváři.
,,Dělám to pro Williama. Ne pro tebe.“ řekla jsem tvrdě a následovala Williama, zatímco jsem se psychicky připravovala na situaci, která nastane za pár hodin.

tak jo!! tady máte další díl, za těch 8 'hvězdiček' u předchozího dílu :)) díky moc...:))
co říkáte na tenhle?? čekali jste to? :) :DDD asi ne..:DD 
komentujte 'hvězdičkujte' a mějte se rádi :DD (jo...hrabe mi) :DD
P.S.: k tý písničce...když se kouknete na text v čestině, tak zjistíte, že je to úplně o těch dvou (Louis a El) :DD ------------------>

LOVE YA! xx