Girlfriend Or Whore?

part fifteen

V minulém díle jste četli:

''Ano, s Louisem. Všechno jsme si vyjasnili'', řekla a šla do kuchyně. Hned jsem ji následoval.

''Takže, vy jste jako spolu?'', zeptal jsem se. Vytahovala si plechovku vanilkové coca coly.

''Asi, asi jo'', řekla. Oh bože. Proč ji nemohl nechat na pokoji.

''Nějaký problém?'', řekla hnusně. Jo, a velkej. Je to kretén.

''Ne, žádný'', zalhal jsem. Po pravdě, Louise úplně nesnáším. Patří mezi ty hvězdiky co si myslí, že když mají peníze, můžou mít všechno a dělat si co chtějí. Namyšlený šampónek. Oni spolu prostě být nemůžou.

''To je dobře'', řekla a šla do pokoje. Vrátil jsem se k telce a a přemýšlel, jak Louise od Maggie dostanu.  

Co má Andy pořád za problém? To mu jako vadí, že mě má někdo rád? Já ho vážně nechápu. Pořád mi říkal, že se brzo objeví někdo, kdo mě bude mít rád, kdo mě bude milovat. A když se někdo takový objevil, tak dělá tohle? Už vážně nevím, co si mám myslet. 

V pokoji jsem si oblékla můj oblíbený červený svetr a legíny, na nohy jsem si dala teplé ponožky. Je první prosincový den a mě je šílená zima, nevím, co budu dělat až bude opravdu hodně mrznout. Sedla jsem si na postel a podala si knížku. Hvězdy nám nepřály. Už jen 17 stránek na přečtení. Začala jsem číst, unikla jsem realitě do knížky. Vždycky příběhy prožívám s postavami, nevím proč, ale klidně u knížky brečím, klidně u ní křičím, proč to udělali takhle, křičím že je někdo hrozný debil a podobně. 

Konečně. Knížka dočtena. Zavřela jsem ji a přejela rukou po obale. Stoupla jsem si a knížku dala do mé skromné knihovky, mezi přečtené knížky. Johna Greena jsem objevila nedávno, takže od něj mám jen jednu knížku, a to Hvězdy nám nepřály. Poslední knížka, kterou jsem doma měla. Takže nemám co na čtení.

Vrátila jsem se na postel a otevřela notebook. Vyhledala jsem si další knížky Johna Greena. Hledání Aljašky. Vydána v roce 2005? O ní jsem nikdy neslyšela. Přečetla jsem si různé komentáře k téhle knížce, a všechny byly pozitivní. Taky o čem tahle knížka je. Hned se mi zalíbila. A tak jsem se oblékla, teple, abych venku neumrzla, vzala si tašku s peněženkou a mobilem, obula si kozačky a vyšla ven, směr knihkupectví.

''Dobrý den, máte prosím knížku od Johna Greena, Hledání Aljašky?'', zeptala jsem se paní u pokladny. 

''Ano, máme. Pojďte se mnou, ukážu vám ji'', řekla a usmála se na mě. Zavedla mě ke třetímu regálu a hledala knížku u písmene J jako John. 

''Tady je'', řekla a podala mi ji. Měla hezký obal.

''Skěle, hned si ji vezmu'', řekla jsem s úsměvem. S paní jsme se vrátili zpátky k pokladně. Dala jsem jí peníze, poděkovala ji a se svou novou knížkou jsem vyšla z obchodu. 

''Maggie?'', ozvalo se za mnou. Tehnle hlas dobře znám. Patří tomu roztomilému klukovi, který miluje proužky.

''Louisi? Co tady děláš?'', zeptala jsem se s úsměvem.

''Skončili jsme dřív, než jsem předpokládal, a tak jsem si řekl, tě se pro tebe stavím a ještě tě někam vytáhnu'', řekl s roztomilým hlasem.

''Já jsem si byla koupit novou knížku, už jsem neměla co číst'', řekla jsem a knížku si dala do tašky, abych si ji nějak neponičila.

''Můžu tě vzít na kávu?'', zeptal se.

''Můžeš'', řekla jsem. Přišel ke mě blíž a něžně mě políbil. Usmála jsem se.  

''Tak pojď'', řekl a chytl mě za ruku. Šli jsme spolu do Starbucks a sedli si k zadnímu stolu. 

''Co si dáš?'', zeptal se mě Louis, když jsem si vyslékala bundu. 

''Vanilkové latte'', řekla jsem s úsměvem. 

''Dobře, za-''

''Louisi? Oh ahoj Louisi'', řekla nějaká holka. Asi to byla fanynka One Direction. 

''Můžu se s tebou vyfotit?'' zeptala se. Vypadala šťastně, asi proto, že vidí svého idola. 

''Ale samozřejmě. Maggie, vyfotíš nás?'', zeptal se mě Louis. Usmála jsem a od neznámé dívky si vzala mobil. Udělala jsem jim dvě fotky, aby si mohla vybrat hezčí. Nebo spíš, aby se mohla chlubit, že má 2 fotky s Louisem.

''Chceš i podpis?'', zeptal se Louis s úsměvem. Líbí se mi, jak je ke svým fanynkám hodný. Hned z tašky vytáhla papír a tužku.

''Jak se jmenuješ?'', zeptal se jí.

''Daisy'', odpověděla.  

''Daisy. Tak se jmenuje moje mladní sestřička. Krásné jméno'', řekl Louis a začal psát. Myslím, že jí psal i nějaké věnování, protože to bylo delší. 

''Louisi a kdo to je?'', zeptala se a podívala se na mě. 

''Moje přítelkyně'', řekl Loui. Moje přítelkyně. Musela jsem se úsmát. 

''Můžu se s tebou taky vyfotit?'', zeptala se mě Daisy. Se mnou?

''Ehm, jasně, když chceš'', řekla jsem a úsmála se. Tentokrát Daisy podala foťák Louisovi a on nás vyfotil. 

''Nechceš si k nám přisednout? Louisoi to určitě nebude vadit'', nabídla jsem Daisy. Celá se rozzářila. Asi jí ještě nikdo nenabídl, aby si sedla ke stolu s Louisem Tomlinsonem.

''Nebude, samozřejmě že nebude'', řekl Louis s úsměvem.  

''Oh, moc ráda!'', málem vykřikla a hned si sedla na místo vedle Louise. 

''Tak já nám půjdu objednat'', řekl Loui a odešel od stolu. 

''V novinách o tobě nepsali moc hezké věci'', řekla Daisy tichým hlasem. Takže Directioners to četli taky. Vzdychla jsem si.

''Ale já vím, že žádná děvka nejsi'', řekla. Usmála jsem se.

''Navíc mi teď Louis potvrdil, že spolu chodíte'', pokračovala. To je pravda. 

''Jak jste se seznámili?'', zeptala se s úsměvem. 

''Louis na mě vylil kávu'', řekla jsem a sama se nad tím musela zasmát. Daisy se ke mě přidala. 

''Na kelímek mi napsal svoje telefonní číslo a už to bylo'', řekla jsem. 

''Sluší vám to spolu'', řekla Daisy.