Sněhulák

kapitola osmá

A M É L I E

Sledovala matku, jak se snaží trochu rozpohybovat Sněhuláka po dnech strávených s minimem pohybu, a bylo jít kdesi uvnitř přímo do breku.

Valach působil nervózně po celou dobu. Zvíře, na které bývala zvyklá, se neslo s noblesou a vždycky kladlo nohy před sebe s naprostou jistotou a grácií. To bylo nyní ta tam. Hlavu nesl příliš vysoko, uši lepil dozadu ke krku, sem tam zablýsknul bělmem zpoza čokoládových očí. Trhal matce v rukou vodítkem a byl div, že ho Gabriela vůbec nechala to dělat. Jindy by ho už dávno srovnala - ale teď věnovala mnohem větší pozornost než jeho chování noze, na kterou evidentně nedošlapoval zrovna lehce. To, že Sněhulák kulhal, by poznal člověk i z několikakilometrové vzdálenosti - a takhle nevzhledný chod byl přesně tím, co tvořilo mezi očima Améliiny matky tu hlubokou vrásku svědčící o dost hluboko zakořeněném vzteku.

Amélie posedávala na lavičce u kruhovky, vedle ní postávala a o železnou konstrukci se opírala Amika, které se na dlouhém vodítku kolem popásala Supernova. Leč nešlo přímo její klisnu, bylo nepsaným pravidlem, že ty dvě k sobě určitým způsobem patřily, proto to nikomu ani nepřišlo divné. Amélie čekala, že sotva skončí scéna uvnitř kruhovky, vydá se ji její sestra nasedlat a vyrazí s ní někam ven - možná dokonce znovu ve společnosti dcery jejich nového trenéra. Možná si myslely, že je nikdo nesledoval, ale Amélie je dobře minulého odpoledne viděla odjíždět cestou k lesu. Ne, že by se snad jednalo o nějaký prohřešek, Amika mívala dost časté potřeby socializace - to, co ji překvapilo, byl právě výběr společnosti. Dost dobře měla v živé paměti, jaké blesky na ni od prvního dne tady skrze pohledy pravidelně Diana metala. To, že se s ní její sestra zvládala bavit, docela podporovalo Améliinu podezíravost vůči neznámé modroočce a pocit, že jednoduše z nějakého důvodu nemá ráda právě ji konkrétně, leč se znaly krátce a strávily vedle sebe sotva pár krátkých minut.

„Myslíš, že bude naštvaná na tebe?"

Amélie sebou trhla, když Amika promluvila. Její sestřička se odlepila od tyčí a zkoumavě si ji prohlížela, až se Amélie cítila skoro až provinile, že se ponořila tak hluboko do úvah o ní, zatímco byla jenom pouhého půl druhého metru od ní. Hned ten pocit ale zapudila a místo toho se soustředila na odpověď: „Jsem si dost jistá, že ano, znáš ji. I kdybych na něm zrovna neseděla, pravděpodobně by si našla důvod, jak to svést na mě." Popuzeně si odfrkla. „Určitě to nedá za vinu Lee. Miluje tu holku snad víc než mě," dodala hořce.

Ne, že by snad měla proti Lee něco, koneckonců s ní musela trávit týdny na cestách (a s někým takovým si prostě dobrý vztah musíte udržovat zuby nehty... a s tou nekonfliktní Švýcarkou to bylo docela snadné poslání), ale nelíbila se jí vize, jak moc klesla v očích své matky. Vždycky se snažila, aby na ni mohla být stoprocentně hrdá za vše, do čeho se pustí, ale teď jako by si společně se sádrou na noze a zraněným koněm v přepravníku z té proklaté Francie přivezla i důvod k ponížení a propadnutí se na žebříčku oblíbenosti. To byl pocit, který jednoduše z hloubi celé své duše nenáviděla.

Amika v dlaních žmoulala konec jasně červeného vodítka, kobylka se dál nevzrušeně pásla. „Lea mi říkala, že byl Sněhulák celý ten den nervózní. Že by možná ten den bylo lepší se na to prostě vykašlat a nechat ho odpočívat, přeložit tu soutěž nebo ji prostě vynechat."

To Amélii popudilo. „A měla jsem jako vyhodit předem z okna veškerou šanci na pohár a postup? To je fakt geniální řešení," zavrčela naštvaně. Brala to tak, že takhle alespoň zkusila, co mohla, zabojovala, ale všechno bylo toho dne proti ní.

„Rozhodně by to bylo lepší než vyrazit s ním ven uprostřed blížící se bouřky," odvětila Amika překvapivě rázně, až Amélie překvapeně zamrkala. Její mladší sestra se s ní většinou nepřela - a už vůbec o věcech, co se týkaly ježdění a koní. Prostě přijímala fakt, že starší Amélie jezdila lépe díky tomu, na jaké úrovni se pohybovala, takže tohle bylo vyřešeno. „Co sis myslela? Víš moc dobře, že se Sněhulák bojí hlasitých zvuků... natož bouřky! Stojí ti nějaký zatracený pohár za jeho zdraví?!"