11. Tělem i duší

751 38 2
                                    

Šestý ročník bude tím nejhektičtějším ze všech, to bylo jasné už teď. Harry si letos prostě neodopočine. Bude mít hromady hodin, navíc ono speciální doučování se Snapeem, spoustu domácí práce-... mohl jenom děkovat bohu, že nemůže pokračovat ve famfrpálu. A že už nebude mít až takový problém s lektvary.

Unaveně se opřel v ušáku a snažil se neusnout. Za chvíli bude muset dolů za Snapeem. Kdo by mu to byl věřil? Kdo by byl věřil, že zrovna on, Harry Potter, bude dobrovolně chodit do Snapeova kabinetu? Vlastně ani on sám tomu zatím tak docela nevěřil.

Nebyl si tak úplně jistý, jak se stalo, že na to kývl. Byl snad ubit Snapeovými argumenty? Nebo za tím byla jeho touha zachraňovat? Ne-... vlastně si byl téměř jistý, že za to může jen a pouze Snape. Kývl na to jen proto, že ho překvapilo, že se Snape tolik angažuje.

A samozřejmě taky proto, že si pál zbavit se Voldemorta a na to se přece hodila každá pomoc, no ne? Někdo by byl možná namítal, jestli je dobrý nápad přijmout pomoc od své nemesis, ale na to měl velmi dobrý protiargument. Jeho nemesis totiž nebyla Snape, ba ani Malfoy. Byl jí Voldemort-... a aby se ho zbavil, byl by se spolčil i s ďáblem-... a oproti ďáblu je i Snape lehký odvar.

Harry unaveně potřsl hlavou a vstal aby se vydal na cestu do sklepení. Taky si Snape nemohl vybrat kabinet a třídu někde jinde? To se má táhnout každý den doslova přes celý hrad, jen aby mohl poslouchat sžíravé komentáře mistra lektvarů?

Zaťukal na ebenové dveře se štítkem Severus Snape - lektvary a po vyzvání vešel dovnitř. Snape už na něj čekal.

"Dobrý večer, pane Pottere-..."řekl Snape až atypicky hlubokým hlasem.

"Dobrý, profesore-..."zamumlal Harry a bez vyzvání se posadil.

"Přemýšlel jsem o účincích toho lektvaru a došel jsem k několika závěrům, které bych si rád ověřil."

"Jak?"

"Několika experimenty-... nebude to nic těžkého-... stačí, když budete poslouchat mé příkazy."

"Dobře,"řekl Harry,"co mám dělat?"

"Pojďte za mnou,"vyzval ho muž a prošel do třídy, v tuto dobu samozřejmě prázdné. Zamířil mezi dvě lavice a natočil je tak, aby byly zády k sobě.

"Poaďte se,"vyzval pak Harryho a kývl na jednu z židlí. Harry se poslušně posadil a sledoval, jak před ním přistává pergamen a brko s inkoustem.

"Posadím se k vám zády,"vysvětloval Snape,"a budu vám říkat co máte dělat, ano?"

"Dobře,"řekl Harry a přemýšlel o tom, jestli jeho oko nevlezlo Snapeovi na mozek. Byl mnohem příjemnější, než jindy.

Snape se posadil na druhou židli, tak aby byl zády k Harrymu a řekl:"Nakreslete nějaké zvíře, první které vás napadne-..."

Harry se usmál a pokusil se nakreslit sovu-...kupodivu vypadala mnohem lépe než jeho obvyklé čmáranice.

"Hotovo? Výborně-... a ted prosím nakreslete nějakou rostlinu-... jakoukoli."

Rostlinu? Pro Merlina, vždyť ani neví, jak která rostlina vypadá-... leda že by nakreslil-... to by šlo-...

"Teď napište první jméno, které vás napadne."

"Číslo, na které zrovna myslíte."

"Nakreslete libovolný obrázek."

"Pane, já vážně nechápu, jaký to má smysl,"neudržel se konečně Harry,"chci říct, je to sice celkem zábava, ale nějak postrádám smysl toho všeho."

Profesore, pozor PotterKde žijí příběhy. Začni objevovat