Profesore, pozor Potter

55 Loučení

"Tak co, jaké bylo Přeměňování?"zajímalo Hermionu hned po zkoušce,"já si nejsem jistá. Myslím si, že při přeměně na veverku jsem možná měla trošku malé zuby."

"Z toho si nic nedělej, já se místo ve veverku přeměnil v rajče,"mávl rukou Ron a po jejich nevěřícných pohledech dodal:"No co, i veverka i rajče jsou červení."

"Ve skutečnosti je veverka zrzavá,"upozornila ho Hermiona,"a nechápu jak se ti něco takového povedlo, když intakce na přeměnu ve veverku je - "

"Co ty, Harry?"zarazil to rychle Ron, který si během roku vypěstoval jistou míru trpělivosti s Hermionou a jejím vysvětlováním.

"Jo, myslím, že to bylo v klidu,"nevzrušoval se Harry,"letos je to strašně jednoduché, nezdá se vám? Oproti NKÚ..."

"Mě to teda lehký nepřišlo,"odfrkl si Ron,"budu rád, když prolezu."

"Neboj, pochybuju, že by ti to Mcgonnagalová nedala,"mávl rukou Harry,"jestli ti to dá Severus za tu břečku, kterou jsi vytvořil místo Gloghtamplatovy substance tak ti to dá i ona."

"No jo, ale Snape mi to nedá,"děsil se Ron,"ne pokud i ty přiznáváš, že můj lektvar byl břečka. To znásobeno Snapeovou zaujatostí... no moc to nevidím."

"Klid,"smál se Harry,"Severus štěká, ale nekouše. Tvůj lektvar byl sice otřesný, ale Nevillův, Crabbeho a Goyla byli mnohem horší a oni jistě projdou. Možná až na Nevilla. Severus by ti neskazil šance stát se bystrozorem. Ale příští rok to bude chtít doučování, jinak OVCE neuděláš."

"Vidíš?"pozdvihla Hermiona obočí,"tak už to říká i Harry. Něco na tom bude, nemyslíš? Kdybys mě letos nechal, abych tě doučovala, mohlo to být celé jinak."

"Hermiono,"zaúpěl Ron,"jasně jsem ti řekl, že nechci, aby mě moje holka doučovala. Tomu bys nerozuměla, chlapská záležitost."

"Jestli máš pocit, že by to v tobě vyvolalo pocit méněcennosti, být doučován svojí přítelkyní..."

"Já se toho ujmu,"přerušil ji Harry rychle,"ale až od příštího roku. Letos už na učení ani nešáhnu. Jsem rád, že to máme za sebou."

"Tak to já si začnu už zítra opakovat,"přiznala se Hermiona,"OVCE jsou už za dvanáct měsíců a já nehodlám nic riskovat. Vždy připravena, to je moje motto."

"Jako by si toho někdo nevšimnul,"zašeptal rychle Ron Harrymu.

"Co budete dneska dělat?" změnil Harry téma na to, co jej opravdu zajímalo,"teda kromě toho, že si budeš opakovat, Hermiono."

"Myslím, že začnu až zítra,"usmála se konečně trochu Hermiona,"dneska si užiju fakt, že zkoušky už jsou za námi."

"To je moje holka,"zazubil se Ron a chytil ji kolem pasu. Harry pobaveně zakroutil hlavou.

"Šel bych s vámi,"řekl pak,"ale vidím, že bych překážel."

"Vážně by sis měl najít holku,"oznámil mu Ron,"nebo kluka, pokud budu věřit Ginny. Což nebudu. Pak bysme mohli chodit ven ve čtyřech."

"Víš že na něco takového vůbec nemyslím,"zasmál se trochu strojeně Harry. Po pravdě řečeno ho jedno jméno napadlo. Samozřejmě že ho napadlo, vždyť ten pitomec pitomá mu nedal spát už několik měsíců! Tak nějak si ale nemyslel, že by Ron mluvil o něm. Se Severusem by asi na dvojité rende nechtěli. A on vlastně taky ne. To by bylo zničující.

"Co budeš ale dělat?"starala se Hermiona.

"Budu se loučit,"oznámil jí Harry s pokrčením ramen,"rozloučím se s hradem, zajdu do kuchyně, proženu paní Norrisovou a tak... znáte to."