Profesore, pozor Potter

45 Ticho

Harry naštvaně běžel hradem a nevěděl co má dělat. Srdce mu strašně bušilo. Vážně se to stalo? Vážně se pohádal se Severusem a už ho nikdy neuvidí?

Uvidí, zastavil se hořce, jistě že ho uvidí, bude s ním muset na lektvary. Naštvaně kopl do schodu. Nemohl tomu uvěřit. Jak mu to mohl udělat? Jak ho mohl špehovat, ten parchant? O tom to celé bylo? Chtěl ho mít celou dobu pod dozorem. Nejspíš mu to nařídil Brumbál.

Neudržel se a vzlykl. A on mu věřil! Veřil mu, tomu sobeckému, sebestřednému parchantovi. Znovu se rozběhl. Nevěděl kam, prostě běžel. Běžel a běžel a jediné co mu běželo hlavou byly vzpomínky na běhání se Severusem. Ne, se Snapeem. S tím zasraným zrádcem. Znovu vzlykl.

Tohle se přece němělo stát. Měl to být jeho kamarád! Byli si blízcí, to přece nemohla být lež. V tom spatřil přístěnek na košťata a zastavil se. Jistě, půjde si zaběhat. To je jedno, že by měl být na večeři. Už takhle byl běhat víckrát.

Ano, to mu pomůže. Pročistí si hlavu a zapomene na toho pitomce, pitomého egoistického. Nebude už na něj myslet a bude se vyhýbat všem lidem, aby na něm nepoznali, že brečel. Že brečí.

Popadl jedno ze školních košťat a vyrazil k nejbližšímu oknu. Měl štěstí, bylo tak nízko u země, že nemělo protilétací bariéru. Vyskočil na parapet a vystřelil do vzduchu. Ladně obkroužil hrad a zamířil dolů do rokle. Tohle bylo vlastně možná ještě lepší než běhání. Cítil, jak mu myšlenky doslova odlétají z hlavy. Cítil se volný.

Věděl co potřebuje. Potřebuje letět, prostě letět. Neřešit kam, ani proč, prostě letět. Cítit vítr ve vlasech. A tak zavřel oči a následoval vítr. Nebál se, udržoval koště rovně a byl vysoko nad úrovní stromů. Nic se mu nemohlo stát.

Vnímal pouze chlad, sílu a zvuk větru, řádícího kolem něj a nějakého Snapea měl v noze. Alespoň na moment. Ale pak se všechno zase zvrtlo, tak jako pořád, v posledních dnech. Aniž by si to uvědomil, přeletěl Harry hranice bradavických pozemků a řítil se přímo k Prasinkám.

K Prasinkám, kolem kterých číhala spousta lovců odměn na lidi z Voldemortova listu. Během vteřiny se ozvalo asi osmnáct svazovacích, omračovacích a uspávacích kouzel, z nichž ho asi polovina doopravdy trefila. Ne že by to stihl zaregistrovat.

---

V tom samém okamžiku se Severus s trhnutím probudil. Zmateně se rozhlédl kolem sebe a zjistil, že má poněkud ztuhlé paže. Přičetl to tomu alkoholu, který vypil a znovu upadl do neklidného spánku. Spánku, ze kterého ho nic nevyrušilo až do pozdně ranních hodin, kdy ho vzbudilo bušení na dveře.

Se zaúpěním se vyhrabal z postele a vydal se otevřít dveře. Každý pohyb pro něj byl utrpení a tak mu to trvalo déle než kdy jindy. Po cestě ke dveřím si připomněl, proč vlastně nikdy nepije.

Mávnutím ruky se očistil a oblékl a pak s co nejnormálnějším (tedy pro něj) výrazem otevřel. K jeho překvapení za dveřmi stála ta rozcuchaná Potterova kamarádka. Tu tedy vidět nepotřeboval. Ne teď a ani nikdy jindy.

"Co je?"prskl nenaloženě.

"Je tu s vámi Harry?"zeptala se ho ustaraně,"nepřišel na snídani, tak nás zajímalo, jestli třeba nezaspal. Víme, že tu občas přespává."

"Potter tady není,"zavrčel,"nejspíš někde podepisuje autogramy. Podívejte se k mrzimorské věži." Teď to přeháněl, toho si byl vědom. On o slávu nikdy nestál.

"Profesore, chcete říct, že Harry u vás nespal?"vykulila poněkud ustaraně oči Hermiona.

"Ne, nespal,"zavrčel znova a pokusil se zabouchnout dveře. Ta holka mu do nich vrazila nohu!

"V tom případě se Harry ztratil!"vyhrkla vyděšeně,"nespal ve své posteli, mysleli jsme, že je s vámi, ale..."

"Nespal ve své posteli?"zamračil se konečně Severus,"jste si jistá? Nevstal prostě brzo ráno a nešel si zaběhat?"

"Ne, v jeho posteli nikdo nespal, je ustlaná a navíc, Ron šel v noci na záchod a Harry tam nebyl."

"A to jste čekali až do rána, než jste to šli někomu říct?"zasyčel na ni Severus.

"Mysleli jsme, že je u vás, už se to párkrát stalo,"bránila se dívka,"jak jsme měli vědět, že tentokrát je to jinak?"

"Kdy jste ho naposledy viděli?"naléhavě se zeptal Severus.

"V - včera na obědě,"vykoktala Hermiona,"říkal, že si musí něco zařídit."

"Pak byl u mě, ale před večeří odešel,"kroutil Severus hlavou,"musím to oznámit řediteli. Spustíme pátrání. Nejspíš je někde s Hagridem, nebo chce být prostě sám, ale raději..."

"Nemyslíte si, že to byli smrtijedi, že ne?"zašeptala vystrašená dívka.

"Není pitomý, ví že nesmí pryč z Bradavic,"odmávl to Severus rukou,"někde tady bude."

Napřáhl se a už, už vyslal řediteli patrona se zprávou, když v tom ho napadlo, že to udělat nemůže. Jeho patron se přeci změnil.

"Pošlete řediteli patrona, jsem si jistý, že víte jak,"řekl Hermioně,"pak vezměte toho zrzka a vydejte se k Hagridovi. Nikomu kdo není v řádu ani slovo, jasné?"

"Jasné,"kývla nervózní Hermiona a začala se soustředit na patrona. Severus zabouchl dveře a vydal se směrem k oknu, když v tom ho ještě něco napadlo a tak vykoukl ze dveří.

"Zjistěte, jestli má v pokoji koště,"zavrčel na Grangerovou a definitivně zabouchl. Pak si přivolal svoje vlastní koště, rázně na něj nasedl a vystřelil z okna. Harry byl nejspíš na jejich kameni.

Nebyl. Ani na kameni ani nikde jinde pod srázem. Severus to tam několikrát obkroužil, aby zjistil, jestli tam alespoň nebyl a pak se vydal zpět do hradu. Vletěl zpět svým oknem, odhodil koště a vydal se do ředitelny.

"Už jste ho našli?"zavrčel na členy řádu, kteří se v místnosti zatím schromáždili. Harryho zmizení zjevně bylo událostí č. 1.

"Ne, a ty?"zeptal se ho Brumbál.

"Já ho ani nehledal,"vyvedl ho z omylu Severus, protože věděl, že opak by byl podezřelý a přijal vzteklá lapání po dechu od zneklidnělých členů řádu.

"Jeho koště je v kufru,"oznámila mu Hermiona,"ale oblečení, které měl včera na obědě chybí. Takže se mezitím nestihl ani převléci. Musel zmizet už večer."

"Možná už po obědě,"řekl Sirius,"od té doby ho přece nikdo neviděl, ne?"

"Já ano, měl u mě trest, odešel až před večeří,"oznámil mu Severus.

Sirus a ostatní začali přemýšlet o tom, kde by jen mohl být, ale Severuse nic z toho nezajímalo. Ne tolik jako ta nejzákladnější otázka. Je v pořádku? Musí být, není to přece slaboch, ví jak se ubránit.

Nemohli ho dostat, ne s jeho silou, rychle by se osvobodil. Stačilo by mu mávnout rukou, pomyslet na to že chce pryč. Jen pomyslet a byl by pryč. Pomyslet.

No jistě, pomyslet, že ho to nenapadlo dřív. Telepatie. Pokusí se s ním navázat kontakt a zjistí tak kde je.

- Harry? Slyšíš mě?-

- Harry? Odpověz prosím.-

- Vím že jsi naštvaný, ale bojím se o tebe, tak mi prosím odpověz. Všechno ti vysvětlím, přísahám, nezradil jsem tě, nešpehoval jsem tě, jen jsem se bál, že se ti něco stane.-

- Harry?-

Jenomže Harry ho neslyšel. Poprvé od okamžiku, kdy se jejich duše dotkly byl sám.