Profesore, pozor Potter

66 Knihovna

Dveře knihovny se neslyšně zaklaply. Severus, který dosud studoval nějakou knihu se k němu otočil a řekl:"Jak tě přijali? Nebyl nějaký problém s tvým příjezdem?"

"Ani mě nepozdravíš?"usmíval se Harry, ale nečekal na odpověď:" No, sirius měl tak trošku chuť jít ukázat strýčku Vernonovi zač je toho hůlka, ale podařilo se mi mu to rozmluvit."

"Konečně měl nějaký dobrý nápad a ty mu to rozmluvíš,"odfrkl si Severus,"ještě že tě má."

"Díky, beze mě by se neobešla spousta lidí,"zazubil se Harry v odpověď.

Severus se v odpověď jenom zašklebil.

"Co mám říct ostatním? Proč jsi mě tady držel?"

"Buď trošku kreativní,"poradil mu nezištně Severus.

"Takže lektvary,"přikývl spokojeně Harry.

Severus protočil oči a řekl:"To bych být tebou nedělal. Black by to možná sežral, ale všichni profesoři z Bradavic už slyšeli o tvém záhadném zlepšení. Dospěl, říkají."

"Ale jak to ví?"divil se Harry.

"Kdyby to byl jiný předmět než ten můj, odpověděl bych ti prostě. Drby. Ale já o svých žácích zásadně nemluvím,"vysvětloval mu Severus,"takže to museli zjistit při psaní vysvědčení. Víš vůbec, že tvoje práce dopadla nejlépe ve třídě?"

"Taky to hodnotil nezávislý zdroj,"usmál se Harry,"kdybys to byl ty, měl bych zase háčko."

Protože tak to bylo celý rok. I když Harry měl vědomosti na úrovni Severuse a jeho lektvary byly perfektní, jeho hodnocení bylo stále H. Domluvili se, že by nedělalo dobrotu, kdyby své hodnocení měnil. Lidé by pojali podezření. Na závěrečnou zkoušku ani jeden z nich nepomyslel.

"Já měl ale dobré hodnocení už loni, na NKÚ,"napadlo našestí Harryho,"takže jde stejně jenom o to, jak mě strašně podhodnocuješ."

"To taky poslouchám už víc jak tři týdny. Brumbál a Alex do mě neustále hučí,"zabručel Severus.

"Musí to být děs, být pořád zavřený na hradě. Byl jsi vůbec venku?"vyptával se trochu starostlivě Harry.

"Párkrát jsem se byl projít po pozemcích,"mávl rukou Severus,"a chodím běhat. Víš že nesmím ven, Voldemort na mě má pořád pifku."

"No jo, ale ty by ses mu přece ubránil,"podotkl Harry rozumě,"a kdyby ne - jsem tady já. Měl bys chodit i mimo Bradavice, tam jsi zavřený celý rok. Brumbál ti to přece nemůže zakázat."

"Ty taky nikam nechodíš,"podotkl Severus bez obalu,"celý rok jsi v Bradavicích a celé léto u Dursleyových."

"S tím už je teď konec,"zaliboval si Harry,"a stejně to tak nebylo. Každé léto jsem byl u Dursleyových jen měsíc. Ve druháku a čtvrťáku jsem byl u Weasleyových, ve třeťáku v Děravém kotlíku a předloni a loni tady. Takže každé léto jsem byl jinde, vidíš?"

"Mě to ve sklepení vyhovuje,"pokrčil Severus rameny.

"Ne, sklepení vyhovuje tvé image, ne tobě,"kroutil hlavou Harry,"ty sis tam jenom zvykl být."

"Změňme téma,"mávl rukou Severus,"jaké to je, být plnoletý?"

"Super!"zazubil se Harry,"celý den kouzlím i s věcmi, které bych normálně udělal ručně. Pěkně jsem vylekal Hermionu, když jsem jí při snídani poslal slánku pod stolem místo nad ním."

"Upřímě lituju každého, kdo teď s tebou bude v jednom domě,"odfrkl si pobaveně Severus,"ještě mám v živé paměti první týden s plnoletou Alex. Podařilo se jí tehdy podpálit mi všechny hábity, matce odstranit vlasy a rodinnou
sovu změnit na předložku před krb."

"Páni, Alex asi taky byla pěkné éro,"zasmál se Harry.

"Byla?"pozdvihl Severus obočí a Harry se zasmál.

Ozvalo se zaklepání.

"Dále,"zavolal Harry a Hermiona omluvně vykoukla zpoza dveří.

"Harry, paní Weasleyová vzkazuje, že za chvíli je oběd. Profesore, vy jste samozřejmě zvána taky."

"Ne děkuji, myslím, že té pocty se vzdám,"ušklíbl se ledově Severus a Hermiona s pokrčením ramen zase zavřela dveře.

"Nejspíš si teď říká, jak to s tebou můžu vydržet,"zubil se Harry,"vážně, já být na jejím místě ani bych sem nepláchl. Možná bych za sebe poslal Patrona."

"Teď, když už můžeš kouzlit, že?"popíchl ho Severus,"to zní velmi dospěle."

"Pche,"odfrkl si Harry.

"A tohle znělo snad ještě dospěleji,"nebral si servítky Severus.

"Severusi!"protestoval Harry,"já JSEM dospělý. Ale ne až odedneška, už dávno!"

"Samozřejmě že jsi,"přikyvoval vážně Severus a tvářil se, jako by mu byl žral každé slovo.

"Ha, ha,"ušklíbl se Harry,"ty máš dneska nějak moc dobrou náladu."

"To víš, Chlapec, který přežil dneska dosáhl zletilosti,"vysvětloval mu vážně Severus," a nechal mi mé komnaty pro sebe."

Harry se trošku zarazil. Nenapadlo ho, že by Severus mohl jeho přítomnost brát jako rušivou. Ale když se nad tím tak zamyslel... ano, nebyl zrovna nejtišší host.

"Nenapadlo mě, že tě ruším,"vypadlo z něj okamžitě,"hrozně se omlouvám, měl jsi něco říct!"

"Copak jsem něco takového řekl?"pozdvihl obočí,"ty vážně nepoznáš vtip, dokud tě nekousne do rozkroku, co?"

"Takže jsem ti tam nevadil?"rozzářil se Harry.

"Ne, Harry, nevadil jsi mi,"ujistil ho Severus,"dokonce bych mohl říct, že bych tě tam snesl i déle."

Harry se usmíval. Severus se nezlobí!

"A to mi připomíná,"řekl Severus a hodil po něm nějaký balíček,"že pro tebe mám opravdu dárek. Není to nic moc, ale doufám, že to oceníš."

"A to obejmutí?"dožadoval se hned Harry a neotevíral balíček,"to jsi taky sliboval."

Severus jenom protočil oči a sevřel ho v náručí. Harry se spokojeně zavrtěl a nechal se obklopit Severusovým teplem. Zvědavě začichal a snažil se identifikovat jednotlivé vůně. Byla tam skořice z jeho šampónu, citrón z ranního čaje, máta s pomerančem z mýdla a taky ta zvláštní vůně vlastní každému z nás. Dohromady to bylo - poutající.

"Otevřeš si ten dárek?"zašeptal mu po chvíli Severus do vlasů.

"Už?"protáhl zklamaně Harry, ale Severuse pustil. Vzal do ruky balíček a otevřel ho. Byla v něm spona, přesně jak očekával. Ale jaká spona! Stříbrná se zlatým a bronzovým tepáním. Nebyla příliš velká, přesně na jeho vlasy a zobrazovala boj Davida z Goliášem.

"Proč motiv z bible?"zajímalo Harryho.

"Podívej se na ně zblízka,"poradil mu Severus a Harry tak neprodleně učinil. Chvíli netušil, na co se dívá, ale pak mu to došlo. Na Davidově místě stály postavy dvě. Ta odkrytá měla jeho tvář, z té schované byl vidět jen profil s velkým nosem.

"Z Goliáše jsem Voldemorta neudělal, protože toho by si lidé asi všimli,"vysvětloval Severus,"a nevím, jak bys jim vysvětloval, že chodíš se svým úhlavním nepřítelem ve vlasech. Působilo by to nepatřičně."

"Je to nádhera, Severusi,"usmíval se Harry,"moc děkuji."

"A tentokrát jsem ji ani nezačaroval,"pokrčil rameny Severus,"nebudu riskovat, že ji zase rozbiješ."

"HARRY! POJĎ SE OKAMŽITĚ NAJÍST!," ozvalo se z prvního patra.