Profesore, pozor Potter

43 Přiznání

Ronovi i Hermioně spadly brady. Harry si nebyl jistý, jestli kvůli bezhůlkové magii nebo kvůli jeho hnědému oku a tak se raději pustil do vysvětlování. Celý ten rok jim lhal, protože se bál říct pravdu a hlavně protože ho to bavilo, ale teď zjišťoval, že říkat jim takhle podivnou pravdu je ještě mnohem lepší. Mnohem, mnohem lepší.

Ron byl jako semafor. Nejdříve byl rudý, pak se uklidňoval a oranžověl a pak náhle zezelenal, to když jim Harry vyprávěl o tom, jak se se Severusem promísili. Hermiona vypadala přinejmenším stejně, ne-li víc šokovaná jako Ron, u ní se to však Merlinu díky obešlo bez barevné signalizace.

Příběh to byl pěkně dlouhý, Harry si byl jistý, že kdyby to sepsal, vyšlo by mu to na pěkných stopadesát stránek. Možná i víc. A tak na záchodcích strávili docela dost času. Po nějaké chvíli dokonce vstali a přemístili se k umyvadlům. Ono to totiž kolem záchodové mísy nebylo zrovna pohodlné.

Nakonec se po mírném putování, které však bylo doplněné stálým vyprávěním usádlili na okenní římse. Harry vyprávěl a vyprávěl a sledoval jak zapadá slunce. Jednu výhodu délka toho, co se s ním tento rok dělo měla. Jak Ron tak Hermiona totiž zcela propadli příběhu a stihli dokonce i vychladnout.

A pak, za plné tmy, byl konec. Harry jim dopověděl, jak to je s Jackem a Josephine Danielsovými a skončil. Pár věcí ale z příběhu vynechal. Vlastně jenom dvě. Pusu a cigarety. Tak nějak měl pocit, že ani Ron ani Hermiona by to nepochopili. A pak ještě vynechal jejich výlet do města, právě pro ty cigarety pro které tam letěli.

"Tohle všechno jsi nám tajil?"kulil oči Ron.

"Měli bysme být hrozně naštvaní,"poukázala na zjevnou pravdu Hermiona.

"To byste měli, celý rok jsem vám lhal,"přikývl Harry.

"Když to byl tak zajímavý příběh,"nahlodal Hermionu Ron, který si celé to vyprávění dost užil.

"Ale proč jsi nám to tajil?"nechápala Hermiona.

"Tak nějak jsem si myslel, že se vám nebude moc líbit, že teď trávím víc času se Severusem než s vámi?"pozdvihl Harry obočí,"a abych se přiznal, dost mě baví lhát. Já vím, není to pěkné, je to prostě vlastnost kterou jsem získal s výbuchem kotlíku. Jsem teď tajnůstkář. Ale v něčem zásadním bych vám nelhal."

"Harry proč bychom se měli zlobit, že trávíš čas s někým jiným než s námi?"usmála se Hermiona,"je ti skoro sedmnáct, rozhodně máš věk na to, začít si s někým románek. Já vím, já vím, se Snapeem nemáš románek, ale ono je to v podstatě nastejno, ne? Prostě je to osoba, se kterou trávíš hodně času. Jako já s Ronem."

"Takhle jsem se na to nepodíval,"krčil Harry obočí.

"Ty jsi takové telátko,"pohladila ho Hermiona a Ron se zasmál. Hned ale zase zvážněl.

"Harry, ale to že tě baví lhát, to se mi moc nelíbí. Jsi Nebelvír, my nelžeme pokud to není opravdu nutné. Rozhodně ne pro zábavu."

"To není pravda, Rone,"oponoval mu Harry,"vzpomeň si na Petra. Chceš říct že on nelhal? Nemůžeš prostě lidi škatulkovat podle kolejí, do kterých patří. Spousta Nebelvírů lže, spousta Havraspárů není příliš chytrá a spousta Mrzimorů je odvážnější než kdejaký Nebelvír. Moudrý klobouk nás neřadí podle toho co jsme, ale podle toho čím můžeme být."

"Harry má pravdu Rone,"přikývla Hermiona,"na druhou stranu Harry, Ron má pravdu s tím, že lhát pouze pro radost není dobré."

"Víš, tak nějak si myslím, že to je jeden ze Severusových zlozvyků, které jsem převzal,"prozradil jim Harry a rychle dodal:"Ale to mu neříkejte. Příště by mi mohl do Mnoholičného lektvaru hodit třeba psí chlup, že?"

"Takže tohle teď bude tvoje výmluva, na všechno špatné co se stane?"ušklíbla se Hermiona,"je to prostě něco co máš ze Snapea?"

"Můžu si prohlídnout to oko?"skočil jí do řeči Ron a bez vyzvání se k němu natáhl. Harry co nejvíc vykulil oči a nechal Rona ať se podívá na Severusovo oko. Hermiona to nevydržela a podívala se taky.

"Snape má vážně hezké oči,"zhodnotila pak,"zdálky vypadají prostě černé, ale takhle zblízka si můžete všimnout všech těch odstínů hnědé."

"Hermiono,"zavřel Harry oči,"tohle fakt nechci vědět!"

"Hele mě teď napadá mnohem důležitější věc,"přerušil je opět Ron,"nechápu jak je možné, že mě to nenapadlo dřív. Harry, ty už několik týdnů nosíš čočku, takže si zbytek školy myslí, že jsi zdravý. Brýle taky nemáš. Tak proč se nevrátíš do famfrpálového týmu?"

Harry se zarazil. Bylo by to možné? Teď už vážně hrát mohl. A Nebelvír ho potřeboval, měli hrát o pohár se zmijozelem a Kirk skončil minulý týden na ošetřovně s chronickými hemeroidy, které mu přičaroval jeden zmijozelský sedmák.

"Já nevím,"váhal,"rok jsem netrénoval."

"Rok jsi netrénoval?"opakoval po něm Ron,"Harry, ty pitomče, vždyť jsi strávil rok běháním a zápasením. A navíc jsi říkal, že teď máš mnohem víc energie. Žádný trénink nepotřebuješ, vždyť jsi přirozený talent."

"Jenomže co Ginny? Nemůžu jí sebrat pozici,"argumanetoval dál, i když už byl vlastně přesvědčený.

"Ginny vždycky chtěla hrát střelce, chytač ji nikdy nebavil,"připomenul mu Ron,"bude jenom ráda, když dám Rogera na odražeče a ji jako střelce. A Roger je docela nervák, odražeč mu půjde skvěle."

"Tak platí,"přikývl Harry,"přemluvil jsi mě. Vracím se na svůj post."

"No bezva. Už vidím tváře zmijozelů, až tě Lenka vyhlásí jako chytače,"maloval si to Ron,"ale musíme to udržet v naprosté tajnosti, jasné? Bude to takové menší překvapení, nikomu to neříkej. Ani Snapeovi!"

"Neboj, neřeknu,"pousmál se Harry,"docela se těším na jeho výraz. Bude to taková malá pomsta za ten Mnoholičný lektvar."

"Tak pojďte,"vstala Hermiona,"měli bychom jít na večeři. Ale nejdřív uklidíme ten rozlitý kotlík."

"Začala vytahovat hůlku, ale Harry se jenom usmál a mávl rukou. Kotlík i všechen sajrajt kolem něj zmizely.

"Tohle je dost hustý,"zavrtěl Ron hlvou,"to chci taky umět."

"I za cenu výměny očí a Merlinví čeho se Snapeem?"zeptala se ho mile Hermiona.

"Zase jsi mě přesvědčila,"otřásl se Ron.

"Ale no tak,"zasmál se Harry,"on je vážně v pohodě."

"Jasně a Olbřímí oliheň má paterčata se Zlatoslavem Lockhartem,"věřil mu Ron,"to dřív Santu vysají mozkomoři, než se ze Snapea stane v pohodě člověk."

"Tak mi nevěř,"přikývl Harry hlavou,"přesvědčil bych tě, ale kdyby ses přiblížil k Severusovi v následujících několika dnech, pravděpodobně by sis vůbec nevšiml změny." Sledoval jejich nechápavé výrazy a dodal:"Protože n bude zuřit, že jsem vám to všechno prozradil."

"Aha,"pochopil Ron,"ty Harry, nemyslíš si, že je tu jedna věc, kterou by se měl dozvědět zase Snape?"

"Co?"nechápal Harry.

"Nemyslíš, že by ho mohlo zajímat, že jeho malá sestra chodí s jeho úhlavním nepřítelem?"

"Sirius není jeho úhlavní nepřítel,"opnoval mu Harry a začínal mít mírně špatné svědomí,"jeho úhlavní nepřítel je Voldemort."

"Jo?"usmál se Ron,"tak se před ním o tom zmiň. Garantuju ti, že potom bude úhlavní nepřítel Sirius. Ale má to jednu výhodu. Zase nebude tak strašně naštvaný na tebe."

Harry se přistihl, že o tom skutečně uvažuje. Pak ale potřásl hlavou a popohnal je ven:"Tak pojďte, večeře na nás čekat nebude.

Whampi´s note:

No je to vůbec možné? Tolik kapitol za sebou? Sama to nechápu a doufám, že to teď nějak nezařeknu. Snad ne. Jinak všimli jste si jak jsou Ron s Hermionou superchápaví? Je to proto, že už je mi špatně ze všech povídek, ve kterých se Ron nebo Hermiona naštvou na Harryho, protože kamarádí nebo spí se Severusem.