Profesore, pozor Potter

65 Porada

"Cože? Já tady můžu zůstat?"byla Harryho první nadšená reakce.

"Jasně,"přikývl vesele Sirius,"na minulé poradě jsme o tom hlasovali a se ztrátou pouhých dvou hlasů jsi byl oficiálně navrhnut jako nový člen řádu. Koneckonců je ti sedmnáct."

"Kdo hlasoval proti mě?"ptal se zvědavě Harry, i když už to tak nějak tušil.

"Molly,"zaškaredil se Sirius na Ronovu mámu, likvidující zbytky od snídaně,"a Srabus, samozřejmě. Nic jiného nikdo taky nečekal."

"No jasně, Snape z toho musí být na větvi,"křenil se Harry a uvažoval nad tím, kdy Severuse zmlátí za to, že mu neřekl, co na něj chystají.

"Ale co Ron s Hermionou? Neměli by se k řádu přidat taky? Plnoletí jsou dávno a nadšení taky,"napadlo ho hned.

"Bohužel členové řádu, kteří ještě pořád studují musí mít souhlas rodičů. Molly znáš, takže víš, jak se na to asi tvářila. No a řekněme, že Hermiona chce být solidární s Ronem a také nechce zbytečně znepokojovat své rodiče."

"Ještě pořád jim neřekla, že tu máme válku?"nakrčil Harry obočí a posadil se do židle, ze které před chvílí vyskočil:"Tak kdy ta slavná schůze vypukne?"

"Právě teď, Pottere,"ozval se od dveří hluboký uštěpačný hlas a Harrymu poskočilo srdce. Okamžitě se otočil čelem k příchozímu.

"Nebojte, bez vás bychom nezačali, PANE!"odsekl hned, dobře si vědom Siriusovy přítomnosti.

"Nechte si ty poznámky,"usadil ho hned Severus,"pokud tedy nechcete být z řádu vyražen dřív, než se do něj dostanete."

"To by vám udělalo radost, co?"zamumlal nahlas Harry a sledoval, jak si Severus sedá do křesla přímo na opačné straně místnosti.

- Severusi! Nemohl ses zmínit, co se na mě chystá?-

- A příjít tak o všechnu zábavu?-

-Pche...-

-To vážně? Pche?-

- A ještě jsi hlasoval proti mě...-

- Dobře víš, že to byl jediný možný tah. Nic jiného jsem udělat nemohl. A stejně tě to nijak neohrozilo.-

- Vždyť já vím, utahuju si z tebe.-

Do místnosti se začali pomalu trousit ostatní členové. Harry je ostražitě sledoval, ale nezdálo se mu, že by tam byl někdo neznámý. Byl poměrně zklamaný z toho, jak málo jich je. V místnosti nebylo víc jak třicet osob.

"To je všechno?"zašeptal směrem k Siriusovi.

"Zdaleka ne," potřásl muž hlavou," spousta dalších členů je na misích, patráních, špehují a nebo se prostě z osobních důvodů nemohli dostavit. Tohle není nijak extrémně důležitá schůze.

Na to by byl Harry přišel sám. Nejenže schůze nebyla důležitá, ona byla také děsně nudná. Probírali místa, na kterých nikdy nebyl ani o nich neslyšel, věci, které neznal, lidi, které nejspíš nikdy nepotká a minulost, dobu, kdy ještě ani nežil. Zábava.

Mělo to ale jednu zábavnou výhodu. Severus se očividně nudil úplně stejně jako on. A tak začali hrát telepatický slovní fotbal. Bylo to zábavnější, než se podle názvu zdálo.

-Kukuřice.-

-Cement.-

-Nturuhistos.-

-Nic takového jako... jako ta věc, kterou jsi teď řekl... nic takového neexistuje, Severusi.-

-Ale existuje, je to druh dinosaura, z jehož exkrementů se dělá Kostirost.-

-Na lektvary mě nenachytáš, mám tvoje znalosti, vzpomínáš?-

-Sakra!-

A pak se hovor konečně stočil na zajímavější téma.

"Manželé Danielsovi,"řekl zadumaně do ticha Brumbál,"včera ministerstvo obdrželo další tucet spoutaných Smrtijedů."

"A víme jistě, že to byli oni?"ozvala se Alex.

"Nepochybně,"odvětil Brumbál,"mluvil jsem s několika chycenými smrtijedy a všichni je jednoznačně identifikovali."

"Zjistil jste už, kde pobývají?"zajímalo Pošuka.

"Merlinžel ne,"povzdechl si ředitel,"ono mistrně zakouzlené Sledovací zaklínadlo, které po nich vrhl William nefungovalo, stejně jako Sledovací švábi dvojčat Weasleyových. Zdá se, že moc dobře vědí, co dělají."

Severus s Harrym si vyměnili pobavené pohledy. Ještě aby se nedokázali zbavit štěnice, obzvlášť když Severus tu čas od času sedával a poslouchal jejich plány na napíchnutí manželské dvojice.

"Sakra, člověk by si myslel, že umí kouzlit,"zavtipkoval Fred, hned ale zvážněl,"oni ale nejsou až tak problém, ne? Chci říct, oni nám vlastně pomáhají, nebo ne?"

"Problém je v tom, že nejsou v řádu,"vysvětloval mu Remus,"a tak nám narušují taktiky. A také by bylo mnohem lepší, kdybychom s nimi spolupracovali. A pak je tu ta jejich moc. Pokud vím, tak v minulosti ani jeden z nich nevykazoval nijak vyjímečné schopnosti."

"No a?"stále nechápal George.

"Je nejspíš jen jeden způsob, jak zvýšit svoji magickou sílu, pane Weasley,"chopil se slova Severus a o to ironičtěji to Harrymu znělo,"černá magie. A tím myslím tu nejčernější. Pravděpodobně se k ní uchýlili po smrti svého dítěte. Je pravděpodobné, že odešli do jedné z dábelských akademií, které by se údajně měly nacházet na území Evropy a které jsou podle dostupných zdrojů vedeny samotným Satanem."

"Aha,"polkl trošku vyděšeně Fred a George se otřásl. Harry si dal záležet, aby vypadal také patřičně vystrašeně. Bylo to ale těžké. Přece jen moc dobře věděl, jak je to s Jackem a jeho ženou doopravdy.

Zdálo se, že je všechny nachytali. Koho by to taky bylo napadlo, že Jack a Josephine jsou ve skutečnosti Harry a Severus? Na to by ostatní potřebovali notnou dávku představivosti.

"A na závěr bych chtěl pogratulovat Harrymu Potterovi k dosažení plnoletosti a přivítat ho jménem svým i těch ostatních do Fénixova řádu. Rád bych tě upozornil na to, že zatím ti nebude umožněno účastnit se bojů, poněvadž zaprvé stále studuješ a zadruhé je zázrak, že ses vůbec dožil zletilosti."

Všichni se trošku zasmáli a pak dvojčata začala skandovat:"PROSLOV, PROSLOV, PROSLOV!"

Harry protočil oči, ale postavil se a řekl:"Moc vám všem děkuji za vlídné přijetí. Těším se na naši budoucí spolupráci a doufám, že přispěju více než dosud. Děkuji."

Fred s Georgem začali falešně slzet a omdlívat jeden druhému do náruče.

"To bylo moc krásné drahoušku,"zaslzela opravdově paní Weasleyová,"vyrostl z tebe takový rozumný a chytrý kluk, jsme na tebe moc pyšní."

"Rozkošné, Pottere," neodpustil si komentář Severus,"a teď zase zvedněte zadek, potřebuji s vámi mluvit."

"Jo? A o čem jako, pane?"odsekl Harry, jen aby ho trochu potrápil. Severus se ale s vymýšlením vhodné odpovědi nijak nezatěžoval.

"Chci vás obejmout a předat vám dáreček,"řekl opravdu odporným tónem, tak odporným, že nikoho ani nenapadlo brát jeho slova vážně.