FIRE STARTER

1978 slov. Neuvěřitelné. nikdy jem více slov v jedné kapitole nenapsala.

Takže, mám tu pro vás první díl povídky 'Fire Starter' :) Budu ráda za komentáře a hvězdičky:)))

Jsem zvědavá, co na to povíte:D

Beb  :****

První rána. Druhá rána. Křik, pláč. Spousta zápachu spocených těl, spousta zápachu krve. Třetí rána a čtvrtá. Mé oči kmitají z holohlavého muže na černovlasého chlapce s hnědýma očima, vypracovaným tělem a spoustou tetování. Pátá rána. Holohlavý muž ležící na zemi. A další křik.

Pozvedla jsem jedno obočí a zadívala se na toho černovlasého chlapce, stojícího nad tím druhým mužem a všimla si, jak na něj flusl. Ubohé, ale v tomto světě absolutně normální.

„A novým vítězem je Zayn Malik!“ Uslyšela jsem křik vysokého muže do mikrofonu, který vstoupil do ringu a zvedl černovlasému chlapci ruku nahoru. Další křik a plno potlesků. Nezmohla jsem se ani na jedno. Nenáviděla jsem tyto zápasy. Neznamenají vůbec nic.

Ucítila jsem na své paži ruku, která ji pevně stiskla a rychle s ní cukla směrem k sobě. Když jsem si všimla, kdo mě za ni tak surově chytil, nahodila jsem znechucený výraz. „Pust mě.“

„Řekl jsem ti, ať sem nechodíš. Pro člověka, jako seš ty, je to tu až moc nebezpečné.“ Hleděl mi do očí a já je protočila a odfrkla si.

„Proč člověka, jako jsem já? Pro dceru někoho, kdo to tu celé vede?“ Zašklebila jsem se a bez váhání se vydala už za opouštějícím davem ven z tohoto místa. Už jsem chtěla být pryč.

„Chodíš sem za ním, že?“ Znovu jsem se otočila zpátky a s nechápavým výrazem jsem se zadívala do sytě modrých očí, které byly úplně stejné, jako ty moje. Jak na tohle vůbec přišel?

„Za kým?“

„Za ním.“ Jeho modré oči opět pohlédly k ringu a já se zadívala na černovlasého chlapce, sedícího na stoličce a otírajícího si krev ze svých rtů.

„Ne.“ Nahodila jsem neutrální výraz a snažila se přimět své oči, aby omylem nezabloudily k jeho nádherné tváři, což bylo poměrně hodně těžké.

„Jsi hodně dobrá lhářka, ale já tě vždycky prokouknu, Jess.“ Řekl s vážným výrazem a já unudeně vzdychla. Tohle místo na mě mělo velice špatný vliv.

„Není to typ kluka, co by celé noci ležel u tebe v náruči a do ucha ti šeptal texty písniček. Uvědom si to. Takové typy se ti líbí. Ne tyto.“

„Vůbec nevíš, jaké typy se mi líbí, otče.“ Procedila jsem skrz zuby, zadívala se ke dveřím a otočila se zpátky. „Už musím jít.“

„Je pro tebe nebezpečný.“ Ještě dodal, když jsem odcházela z budovy, na chvíli jsem se při jeho slovech zastavila a poté opět pokračovala ven.

Jakmile jsem se prodrala zástupem lidí ven, na čerstvý vzduch, ovál mě studený vítr a já si ještě více přivinula svou černou mikinu k tělu. Když jsem se ohlédla zpátky k prázdným dveřím, narazila jsem opět na jeho modré oči.

„Měj se, otče.“ Křikla jsem na něj a vydala se temnou ulicí ke svému bytu v centru Londýna.

**

„Nevím, jestli je to dobrý nápad.“

„Ale prosimtě. Jednou se vykašli na všechny ty zákazy a povinnosti a pojď semnou ven.“