FIRE STARTER

2. chapter x

1700 slov .. neuvěřitelné. Strašně jsem se rozepsala:D!

Doufám, že jste to, co si právě přečtete nečekali tak, jako já:D Rozmýšlela jsem si to do poslední minuty:D!

KOMENTÁŘE, HVĚZDIČKY!:**

Beb. xxxxxx

Nedokázala jsem se vyhnout jeho pohledu. Mé čistě modré oči hleděly do jeho temně hnědých, na tváři mi pohrával úsměv.

„Nezatančíme si?“ Usmál se na mě a já se opřela do jeho rámě, bez zbytečných slov a projevů. Zavedl mě doprostřed prosvětleného podia, chytil mě za ruku a přitáhl si mě k sobě. Projela mnou vlna vzrušení, kterou jsem ještě nikdy v životě nepocítila. Chtěla jsem ho. Tak strašně jsem si přála cítit jeho rty na mých. Kousla jsem se do rtu a udělala krok vlevo, po kterém mě následoval. A další, a další.

Jemně jsem přejela po jeho tetování na pravé ruce a on povzdychl. Chtěla jsem každé z těch tetování políbit a docílit tím jeho explozi.

„Seš. Tak. Nádherná.“ Vyslovil každé slovo, jako by to bylo jeho misí, nejdůležitějším cílem, jeho snem.

Jeho ruka si mě po pár krocích přitáhla k sobě tak rychle, až jsem zalapala po dechu a opět se zadívala do těch čokoládových očí.

„Polib mě.“ Zašeptal tak potichu, ale já ho moc dobře slyšela. Pomalu jsem se přibližovala k jeho tváři, kterou jsem stihla chytit do svých dlaní, kroužila mu po strništi na lících a užívala si jeho dech na svých rtech.

Ucítila jsem jeho dech blíže, než by měl být a chtěla to. Přála jsem si to. Zavřela jsem oči a vyčkávala. Ale místo toho, abych ucítila jeho jemné rty, otírající se o ty mé, jsem vyskočila z postele a začala šmátrat po druhé straně.

Super. Byl to jen sen.

„Ránko, princezno.“ Mé oči zabloudily ke dveřím a mé srdce se rozbušilo mnohem rychleji, než by mělo. Ne však láskou, nýbrž strachem.

„Stilesi? Co tady sakra děláš?“

„Co? Nemůžu udělat snídani té nejkrásnější dívce pod sluncem?“

„Jak si se sem dostal?“

„Pořád mám klíče.“ Usmál se na mě vítězným pohledem a postavil vedle mé postele velký tác s ovocem, slaninou a topinkami.

„Možná je na čase je vrátit, nemyslíš?“ Procedila jsem skrz zuby a hodlala z postele vstát, ignorovat ho a dál si svůj život žít bez něj. Avšak jeho ruce, které mě surově chytily za dlaně a opět povalily na postel, mi v tom zabránily.

„Vrátím je, až se mi bude chtít, Jessie.“ Zašeptal mi do ucha a já se nad ním vyvrátila. Nechtěla jsem tohle snášet. Už ne.

„Pusť mě. Nejsem tvoje děvka.“ Zašeptala jsem s odporem a snažila se vymanit z jeho sevření. Avšak marně. Jeho ruka se jemně otřela o mou tvář a pevně mě chytila pod krkem.

Neměla jsem v plících žádný vzduch, věděla jsem, že tohle dlouho nevydržím. Začala jsem se dusit pod nátlakem jeho prstů, které pevně svíraly mé hrdlo.

„Seš moje. A budeš moje, kdykoliv si řeknu.“ Chtěla jsem zařvat ne, že už nikdy nebudu jeho. Že už nechci snášet jeho doteky a rány. Že chci být volná. Ale můj dech se krátil stejně jako bití mého před chvílí splašeného srdce.

„Ggh..“ Vyšlo ze mě a ve vteřině, kdy jsem si myslela, že mě opravdu udusí, jeho ruce z mého krku zmizeli stejně jako jeho váha na mé posteli.