FIRE STARTER

4. chapter x

Tak a mám tu takovou PředVánoční, novou kapitolku!:) Opravdu jsem se to snažila dopsat do Vánoc, což jsme mi povedlo, tak to berte jako takový můj dárek k Vánocům:) Jestli to stihnu, zítra nebo dnes přidám DWSM, ale nic neslibuji:)

Doufám, že se vám kapitola zalíbí tak, jako mě, tuhle povídku fakt žeru:D

Beb. xxx

„Tak, jak vypadám?“

„Jako by si právě vylezla z kosmetického salonu, ne z nemocnice.“ Zasmála se Lucy a já ji propálila pohledem, při čemž jsem si jako třešničku na dortu na rty nanesla lesk a zvedla se, abych se na sebe mohla podívat do zrcadla.

Mé tmavé, hnědé vlasy splývali po zádech dolů a já si je ještě rychle trochu natupírovala a naposledy přejela žehličkou. Bylo divné upravovat se v nemocniční koupelně.

Usmála jsem se na sebe do zrcadla a otočila se na Lucy, která seděla na posteli a uklízela kosmetiku zpátky do svého kufříku, který si s sebou přinesla.

„Pomůžu ti.“ Zamrmlala jsem a pustila se k ní. Ona mě však v půlce cesty zastavila a hodila po mě nějaké oblečení.

„Přece nepůjdeš v pyžamu.“ Zamumlala, když jsem se na ni chvíli nechápavě dívala a poté se podívala na věci, které mi hodila.

Krátké, bílé tričko s komiksovým potiskem, džínová vesta a světlé kraťásky z džínoviny. Když jsem se zadívala k posteli, všimla jsem si svých tmavě modrých conversek a zasmála se.

„Nejen, že je talentovaná, ale taky přesně ví, co miluju.“ Zašeptala jsem si pro sebe, ale podle toho, jak Lucy zahýkala a vyplázla na mě jazyk, mi došlo, že to nebylo tak potichu, jak jsem si myslela.

Můj úsměv však zmizel ihned po té, co jsem se oblékla.

„Takhle nikam nemůžu.“ Zakňučela jsem a sedla si na postel. Na rukou a nohou se mi rýsovali obrovské modřiny a já měla sto chutí se rozbrečet. Co jsem komu udělala.

„Zamaskujeme to make-upem.“ Přejela Lucy po jedné z modřin a já se na ni zadívala s děkovným výrazem. Když modřiny zamaskovala, cítila jsem se mnohem líp.

Ale ne úplně.

„Můžeme jít?“ Zadívala se na mě a já se nadechla a kývla. Naposledy jsem se rozhlédla po pokoji, který byl opět čistý a prázdný a položila svůj kufr na kolečkách na zem.

Když jsem sešla dolů do recepce, už tam s úsměvem čekal Thayer a neodpustil si písknutí. Trošku jsem se začervenala, podala mu kufr a vyšla ven ze dveří do teplého, podzimního dne.

„Zvládneš to tu sama?“ Zašeptala mi do ucha Lucy, když jsem si všimla, že tu Zayn ještě není a kývla.

„Určitě. Kdyžtak napíšu. Dojeďte dobře.“ Polkla jsem a rychle jim zamávala. Poté už jsem si sedla na lavičku naproti parkovišti a čekala.

**

Jemně jsem se mobilem bouchala do stehna a sledovala každou příjezdovou cestu k nemocnici.

Nic.

Sedím tu už dobro čtvrt hodinu a on ani nebyl schopný napsat omluvnou sms nebo tak. I když možná nemá číslo.

Ne, o tom pochybuju, vsadila bych všechno na to, že mu ho Lucy v nemocnici dala.

Ona taková prostě je.

Povzdychla jsem a najela na kontakty. Pomalu jsem projížděla jména lidí, které se mi na obrazovce zobrazovali a prstem jsem se zastavila na Lucy.