FIRE STARTER

13. chapter x

Leželi jsme v objetí a pozorovali hvězdy na nebi. Místo večeře jsme se rozhodli pro dnešní přespání pod širákem. Nebyla jsem si jistá, jestli je to dobrý nápad, ale nakonec jsem svolila.

Upřímně, kdo by neodolal štěněčím očičkám? A ještě, když je dělá tak kurevsky roztomilý Zayn Malik.

Ah, řekla jsem kurevsky? Zaynova temná stránka pomalu přelézá do mého mozku.

Nedávalo mi smysl to, že i přes všechno, co udělal, jsem se s ním vždy cítila v bezpečí. A svá, nespoutaná. Měnila jsem se na někoho jiného, ale nevadilo mi to.

Možná jsem taková byla celý život, ale někdy jsem nehodlala své pravé já projevit. Bála jsem se? Nevím.

„Zayne?“ Zamumlala jsem do jeho náruče a odpovědí mi bylo spokojené zamumlání s otazníkem na konci.

„Jak .. jak to vlastně mezi námi je?“ Nevím, proč jsem to řekla, ale prostě to ze mě vyletělo.

Pár dní jsem nad tímto dosti přemýšlela a nebyla si jistá, jak to mám brát. Úlet? Měsíční úlet? Vztah?

Pevně mě stiskl do objetí a dal mi pusu na tváři, stále sledující hvězdy.

„Co by sis přála, aby to bylo, babe?“ Jeho odpověď otázkou mě dosti vykolejila. Nečekala jsem ji a cítila, jak se mi potí ruce. Možná to bylo tím dohasínajícím ohýnkem před námi, ale možná taky trémou. Žaludek se mi uzavřel.

Co bych vlastně měla říct? Co jsem si přála? Přála jsem si s ním být na věky. Ale tohle jsem za žádnou cenu říct nemohla, určitě by se mi vysmál.

„Já, já nevím. Vztah?“ Docela mě překvapilo, jak sebejistě jsem to slovo vyslovila. Byla jsem vyděšená a nervózní. Čekala jsem nějaký záchvat smíchu nebo tak něco. Místo to jsem však ve svých vlasech ucítila jeho nos a rty, kterými líbal mé temeno hlavy. Do pár polibků se usmál a mě přejel mráz po zádech. Poté se nadechl a já poslouchala jeho tichý hlas.

„Vztah? Tak potom je to vztah.“ Usmála jsem se i přes to, že to nemohl vidět a pomalu vstala, abych mohla přiložit nové polena do ohně. Když jsem opět došla k tomu medvídku na zemi, všimla jsem si, že usnul. Pro sebe jsem se potichu zasmála, přehodila přes něj deku a sklonila se, abych ho mohla jemně políbit a pohladit. Trošku se na zemi pomrvil a mě to přišlo neskutečně roztomilé.

Posadila jsem se vedle něj na bavlněnou deku a sledovala hvězdy a rozsvícené město dole pod námi. Bylo to nádherné a musím říct, že jsem nakonec ráda, že mě přemluvil. Tohle je mnohem krásnější než nějaká večeře, na kterou může jít každý pár.

„Tak potom je to vztah.“ Zopakovala jsem jeho slova ještě jednou a přejela si přes rty, na kterých mě tolikrát vášnivě líbal. Vztah. Mám opravdový a nefalšovaný vztah. S boxerem, který by mi nikdy neublížil. Nevěděla jsem to jistě, ale věřila mu. Přes to všechno, co si prožil a co jsem si prožila já, on byl prvním člověkem, kterému opravdově věřím. Věděla jsem, že když mu řeknu cokoliv, vždy mi pomůže.

‚Ochraňuj ji jako dceru, miluj ji jako ženu a respektuj jako matku,‘ Nevím, proč mě to napadlo, ale přišlo mi, že to na nás dva úplně sedí. Udělala bych pro něj cokoliv a vím, že i on pro mě.

Vztah .. máme vztah. Zayn Malik a Jessie Fields konečně mají vztah.

Moc dobře jsem věděla, že se červenám jako rajče. Ale bylo mi to jedno. Měla jsem důvod, za který se nemusím stydět.

Stále jsem s úsměvem na tváři nechala dohořet oheň, zabalila se do deky vedle Zayna a ucítila jeho ruku, kterou si mě přitáhl blíže k sobě a schoval svou tvář do mého krku.

***

Pochodovala jsme po chodbách vedle dveří do šaten a povzdychla nad každým ošklivým křupnutím.

Zayn musel ráno do ringu, ale neuměl si představit, že bych tu nebyla s ním. Proto mi dal v práci placené volno, ale nedovolil mi jít mezi diváky. Takže jsem vlastně všechno slyšela, ale nic neviděla, což bylo docela stresující.

Pořád jsem přecházela tam a zpátky a přemýšlela, jak si Zayn vede. Dobře, dobře, aspoň v to doufám. Nechci ho vidět vejít do těchto dveří celého zmrzačeného.

Rozhodla jsem se vrátit do jeho šatny a počkat až skončí zápas. Mé ruce byly celé zpocené stejně jako mé čelo. Mé srdce bylo snad milionkrát rychleji než normálně. Bylo to tak na hovno tam nebýt a nevidět, co se děje!

Posadila jsem se na lavičku proti jeho skříňce a už asi po osmé začala rovnat jeho čisté oblečení. Přitiskla jsem si ho k nosu a vdechovala jeho vůni. Co když mu někdo ublíží? Bude naštvaný, až přijde? Rozbije tu něco? Stane se něco mě?

Nevím, jak mě to mohlo napadnout, ale ta myšlenka se tak rychle objevila, tak strašně křičela a tak nahlas .. udělal by mi někdy něco? Cítím se s ním v bezpečí, ale neměla bych?

Vždyť vím, jaký byl. Třeba mě tím chtěl varovat.

Ne, sakra, Jessie, přestaň řešit minulost a řeš budoucnost a přítomnost! Jak dlouho nám to asi vydrží?

Z mých myšlenek mě vytrhl až hlasitý výstřel. Z ringu. Do prdele.

Kašlala jsem na všechny Zaynovi zákazy a rozběhla se ke dveřím, které tam vedly.

Srdce jsem měla až v krku, nohy mi klopýtaly o sobě a dveře, ke kterým jsem utíkala, se zdály být pořád dál a dál. Nemohla jsem dýchat, všude kolem sebe jsem slyšela hlasy, ale nevnímala je.

Zpocenýma rukama jsem rozrazila dveře a všimla si obrovského hloučku lidí v ringu.

Neváhala jsem ani vteřinu, přelezla jsem provazy a vrhla se do vyděšeného davu. Snažila jsem se odstrčit co nejvíce lidí, všichni strašně zapáchali cigaretama a potem. Myslela jsem, že než se tam dostanu, snad omdlím nebo se pozvracím. Ale dokázala jsem to.

I když, možná bych byla radši nedokázat to.

Viděla jsem ho tam ležet. Po bílém tričku na rameni se mu dělal obrovský červený flek. Jeho rty byly úplně na padrť, stejně jako jeho obočí. A nehýbal se.

Svalila jsem se na něj a snažila se pravidelně dýchat. Ve snaze jsem se snažila zachytit jeho dech či puls. Zachytila jsem ho, ale nebyla si jistá, jestli ho opravdu má nebo jsem si to v hlavě vymyslela.

Během chvíle přijela záchranka a naložili ho na nosítka, které vynesli ven a nechali je dát do auta.

„Jedu s vámi.“ Zamumlala jsem a snažila se nacpat k Zaynovi, avšak zdravotník mě svou rukou zastavil.

„Paní, tohle nem-„

„Jsem jeho přítelkyně tak mě k němu do prdele pusťte!“ Zoufale jsem zakřičela a sledovala jeho měnící se pohled, než nakonec přikývl.

Rychle jsem nastoupila do auta a pevně Zaynovi stiskla ruku.

Rozhlédla jsem se po lidech, co stáli venku. Přála jsem si zahlédnout otce a NASRAT HO za to, co dělám. Avšak, místo toho jsem uviděla někoho jiného.

Stál tam. Stál tam s úsměvem na tváři a hleděl přímo do mých očí.

A v ruce držel zbraň.

Stiles.

*********************************************

hehehe, je to tady, mělo to být úplně jiné, ale nakonec jsem se rozhodla takto:D Všimli jste si, že v každé mé povídce někdo skončí v nemocnici? Prostě jsem magor, ale tak to už bývá:D Myslím, že vám to nějak nevadí:D Snad:D

Co říkáte na kapitolu?:D Čekali jste tam Stilese?:D KOMENTÍKY + HVĚZDIČKY, ŠUP, ŠUP:**

*********************************************