FIRE STARTER

5. chapter x

Tak jo, KONEČNĚ jsem něco dopsala a přidala, omlouvám se, ale mám toho opravdu teď moc .. :( Kapitolka je delší, než ostatní části, ale docela nudná :D

KOMENTUJTE, HVĚDIČKUJTE, čekám jen na vás:*

Beb. xxx

„Tak .. děkuju za krásné odpoledne.“ Usmála jsem se na něj a odepla si pás.

„Víš, jak ses ptala, proč jsem nikdy neměl vztah .. má to víc důvodů. Nemám zrovna pěknou minulost. Ale byl bych rád, kdyby si to nějak neřešila.“ Chytil moji ruku do té své a celou dobu, co mluvil, se na ni díval a jemně přejížděl její klouby. Bylo to úžasné gesto, ihned jsem se cítila mnohem líp.

„Dobře .. chtěl bys jít ještě dál?“ Polkla jsem a upla své oči na jeho obličej, který záporně zatřásl.

„Ještě mám dnes zápas.“ Zamumlal a já kývla na znamení, že chápu a vystoupila z auta.

„Počkej.“ Ještě na mě rychle zavolal a já se na něj s úsměvem na tváři otočila, při čemž jsem si přitáhla svou džínovou vestu více k tělu.

„Zopakujeme to někdy?“ Usmál se na mě a já se málem roztekla. Byl tak .. nádherný, když se usmíval.

„Určitě.“ Zašeptala jsem. „Dobrou, Zayne.“

„Dobrou, Jess.“

**

Vypla jsem svůj budík a protřela si oči. Moje tvář se ihned rozzářila, zaplavena úsměvem a dobrou náladou, když jsem si vzpomněla na včerejší odpoledne.

‚Máš ráda bolest?‘ Proletěla mi hlavou věta, na kterou jsem nechtěla přemýšlet, pohladila své modřiny na rukou a vstala z postele.

Jelikož jsem měla ještě fůru času před mým prvním pohovorem kvůli práci, rozhodla jsem se vlézt do sprchy a shodit ze sebe všechny ty nervy a strach ze Stilese.

Vždyť už se ho nemusím bát. Je tam, kam patří.

Vylezla jsem ze sprchy, obmotala své tělo voňavým ručníkem a stoupla si před obrovské zrcadlo naproti dveřím do koupelny.

Byla jsem dnes .. jiná. Možná to dělal ten úsměv na mé tváři nebo mé červené líce. Každopádně, dnes jsem se cítila skvěle.

Vysušila jsem si vlasy, spletla si je do vysokého copu a ze skříně vytáhla úhledně poskládaný kostýmek, který se skládal z bílé košilky, černého saka a krátké černé sukně, pod kterou jsem si navlékla silonky, aby nešli vidět mé modřiny.

Moje oči pohlédly zpět k posteli, pod kterou jsem našla své černé boty na podpatku, popadla do ruky mobil a otevřela novou sms, která mi přišla.

‚Rád bych si zopakoval včerejšek. Nerad čekám. Dnes v 17:00 na West Street? Budu tam čekat. Z.“ Do lící se mi nahrnulo ještě více červené barvy a připitomněle se usmála na svůj mobil, který jsem pevně svírala v rukou.

Chce si dát další rande. A nerad čeká! Proletělo mi hlavou a mé podvědomí začalo skákat nahoru a dolů po pohovce s šíleným křikem.

‚Moc ráda. Také nerada čekám. První věc společná? Doufám, že jich bude víc. Budu tam. J x‘

‚Taky v to doufám, Jess. Měj pěkný den. Z.‘ Přišla mi další sms a já se uculila, jak malé dítě. Je tak .. společenský. Jedna z mnoha věcí, které bych od něj nečekala.