FIRE STARTER

3. chapter x

JE TO TADY!! Musím říct, že jsem na tuto kapitolu fakt pyšná:) A nechci vás napínat, takže utíkejte číst!:D

Co nejdřív se pokusím napsat další kapitolu, i když na to teď nemám moc času:(:)))

Beb. xxx

 btw. ABY NEDOŠLO K NEDOROZUMNĚNÍ!! STILES JE NORMÁLNĚ JMÉNO, NENÍ TO HARRY:DDDD

„Brácho, být tebou bych se ztratil, nechci mít problémy s vraždou nějakýho párátka, co chce zachránit tuhle kurvu.“ Zasyčel Stiles a já zalapala po dechu a bez přemýšlení mu vlepila facku.

„Není pěkné se takto chovat k ženám.“ Zaslechla jsem jeho hlas a tělem mi projela husí kůže, při čemž jsem se bránila před pěstí Stilese, který se po facce jen zašklebil a pevně mi stiskl dlani.

„Může ti být úplně ukradený, jak se k ní chovám. Je moje.“

„Ne, to teda nejsem.“

„Sklapni!“ Zakřičel, pevněji stiskl mou ruku a já zakňučela, slzy na okraji mých řas. Nenáviděla jsem, když se Stiles takhle choval. Nenáviděla jsem jeho temné já. A nejhorší na tom bylo, že právě takové já jsem na Zaynovi zbožňovala. Akorát s tím rozdílem, že jsem si neuměla představit to, jak uhodí dívku.

Protože by to nikdy neudělal.

„Řekl jsem ti, ať ji pustíš.“

„A já tobě, ať se do toho nepleteš.“

„Přestaň si hrát na něco, co nejsi a naposledy ti říkám, pusť ji. Jinak to půjde po zlém.“

„Opravdu?“ Jeho smích málem prorazil mé ušní bubínky a ucítila jsem, jak mě celou svou silou odhodil na zem, a má hlava narazila do obrovského kamene.

„Tak pojď. Chci vidět, co dokážeš, Maliku.“ Otřela jsem si krev z čela a rozšířila oči, abych mohla lépe zaostřit na Zayna, který se rozběhl proti Stilesovi a uštědřil mu obrovskou ránu do obličeje.

I přes to, že jsem chtěla vidět Stilese trpět, i tohle na mě bylo moc. Jedna malá část mého já pořád toho kluka, co právě teď ležel na zemi a snažil se ubránit Zaynovým rukám, milovala a nepřála si, aby se mu něco stalo.

Avšak ta druhá část, která ho nenáviděla, byla mnohem větší.

„Přestaňte.“ Mé hlasivky vypověděli službu a ucítila jsem nepříjemné škrábání v krku, přičemž jsem se rozkašlala. Ta chuť, kterou jsem při kašlání cítila, byla plná rezu a když mi došlo, že kašlu krev, můj strach se ještě více rozšířil.

„Zayne!“ Pokusila jsem opět zakřičet, ale jediného, čeho jsem se dočkala, byla další prudká rána a nově vykašlaná krev.

Začínala se mi točit hlava, začínala mě bolet, ale i přes to jsem se snažila postavit, i když marně. Mé oči se zavírali, přála jsem je zavřít a usnout, ale nemohla jsem. Nemohla jsem dále snášet to, jak Zayn buší do Stilese.

„Prosím.“ Byla jediná a poslední věta, kterou jsem zašeptala. Poté už jsem viděla jen přibližující se tmu a čokoládové vyděšené oči, které hledí do těch mých.

**

Rozlepila jsem víčka a pomalu si začala zvykat na světlo kolem sebe. Jsem v nebi? Přála jsem si být.

„Je vzhůru.“ Byla to spíš otázka, jak odpověď a jakmile jsem uslyšela, kdo ji vyřkl, přála jsem si se neprobudit. Tohle mi ještě tak scházelo.