FIRE STARTER

11. chapter x

„Nemyslela jsem si, že to bude tak jednoduché.“

„Rychle se učíš.“ Usmál se na mě Zayn a přehodil přese mě svou teplou bundu, kterou jsem si přitáhla k tělu a děkovně se na něj usmála.

Po tomto krásném dni se až nepříjemně ochladilo, ale my jsme se snažily zachovat chladnou hlavu i když mi v ní vířila spousta otázek, které ne a ne dostat ven.

„Je to tvé auto?“ Zadívala jsem se na parkoviště před sebe a všimla si tří mužů, motajících se kolem černého Range Rowera, nahlížející do něj a studování zámků.

Zaynova dobrá nálada vmžiku zmizela, jeho tělo se napjalo stejně jako jeho čelist. Nevěděla jsem, co mám dělat, proto jsem ho pohladila a hlavu otočila směrem k autu.

„Hej! Vypadněte od toho auta! Hned!“ nevím, proč jsem si myslela, že mě poslechnou a utečou. Ani nevím, proč mě napadlo vůbec křičet, prostě jsem magor. Zaynův stisk na mé ruce zesílil.

„Ticho.“ Podíval se na mě a já přimrzla na místě. Vypadal .. nebezpečně. Nebyl to ten Zayn, který semnou před chvílí bruslil, který mě chtěl naučit bruslit po ledu, hlídal každý můj krok. Celá tato část jeho já zmizela a nahradil ji nebezpečný výraz, hrubý hlas a ruce, schované v pěstích, připravené k boji.

„Maliku.“ Jeden z nich za tu chvíli už stačil dojít k nám a já viděla jen jeho hladové, světle modré oči, zkoumající mě a můj nos otupila jeho vůně po cigaretách.

„Přišli jsme si pro zboží.“

„Ona není zbožím.“

„Ale notak, každá z nich je.“

„Sklapni, Marco. Tahle ne. Ta je moje.“

Stála jsem za Zaynem, zírala na jeho záda a s otevřenou pusou hledala nějaký bod před sebou.

Cože? Zayn prodává děvky? Ne, ne, prosím, bože, řekni, že tohle není pravda.

„Říkám, že nikoho novýho pro tebe nemám. Nemám čas někoho hledat. Doufám, že ti to stačí říct jednou a po dobrým.“ Jeho hlas byl pořád hrubší a hrubší a já byla vyděšena a zmatena. A taky pořádně nasraná. Vytrhla jsem svou ruku z té jeho a otočila se směrem ke stadionu.

„2 dny, Maliku.“ Ještě jsem slyšela hlas toho Marca a poté už jen svíjející se gumy od auta na silnici a Zaynův křik.

„Jessie!“

Nereagovala jsem. Cítila jsem na své tváři obrovské slzy, kutálející se po mém tričku a po jeho bundě. Jakmile jsem si uvědomila, že ji mám ještě na sobě, shodila jsem ji ze sebe a stále šla vpřed.

„Stůj kurva!“ Jeho hlas byl mnohem blíže, než předtím a proto jsem se rozběhla. Nemůžu být s někým takovým. Já vím, řekla jsem, že ho neopustím, ale proč mi sakra neřekl pravdu? Možná .. možná bych se s tím časem smířila. Ale jak mu mám teď vůbec věřit? A jak může prodávat lidi jako nějaké hračky? Možná jsou pro něj lidi jen hračky. Třeba jsem jedna z nich.

„Zastav!“ Jeho hlas byl hned za mnou a já věděla, že už mu neuteču. Nadechla jsem se, se slzami v očích se otočila na něj a snažila se nerozbrečet se před ním. Ani jsem z jeho tváře nepoznala, jak se vlastně cítí. Je naštvaný, že jsem zjistila jeho tajemství? Nebo ho to mrzí? Počítala jsem s tím prvním.

„Já .. chtěl jsem ti to říct, já..“ Začal mumlat, ale já ho s bolavým srdcem stopla. Mé slzy se řinuly po tvářích, celá udýchaná jsem se snažila popadnout dech a neznít tak zlomeně, jak jsem byla.