FIRE STARTER

9. chapter (+15)

Hihi, no konečně, co?:D Já si všechny povídky píšu na papír a potom to přepisuju do wordu no a víte, tolik stránek přepisovat a upravovat, to je na zabití:D Ale prostě se mi tak líp píše:D

Tohoto dílu jsem se strašně bála a budu ráda za UPŘÍMNÉ NÁZORY, jak se mi to vlastně povedlo. Psala jsem to tak dlouho, tak moc to upravovala, fakt jsem se snažila.

Beb. xxx

-------------------------------------------------------

„Seš. Zraněný.“ Zamumlala jsem znovu, ale umlčely mě jeho rty, které si vytvořily mokrou cestičku od mého ucha na krk.

Povzdechla jsem.

„Nechci, aby si sem chodila. Nechci už znovu vidět ten tvůj bolestný výraz.“ Zamumlal do polibku a já se otočila do jeho náruče. Jeho oči se vpíjely do těch mých, pevně mě držel kolem pasu a já jemně líbla jeho roztrhaný ret, při čemž sykl.

„Díky mě se cítíš silnější.“ Řekla jsem a on se zasmál. Chytila jsem lem jeho spoceného trička a trošku zatáhla. Jeho ruce se pomalu přesunuly na můj zadek a vydechl. Ihned je sundal a o krok ode mě odstoupil.

„Nechceš mi něco říct?“

„Co?“

„Proč tohle děláš?“ Jeho výraz se změnil na mučivý a sundal si své tričko.

Zalapala jsem po dechu. Jeho svalnaté tělo bylo poseté modřinami a tetováními, které mi nedávaly smysl.

„Nejsem připravený na to ti něco říct.“

„Proč?“

„Řekněme, že by si mě .. opustila.“ Zaváhal, když mluvil, odhodil triko na zem, posmrkl a pročísl si své vlasy.

Jeho tělo se napjalo při každém nádechu, jeho rysy ztvrdly.

Došla jsem k němu a jemně obkreslila tetování rtů mezi jeho prsy.

„Neopustím tě.“ Zašeptala jsem a pohlédla do jeho očí. Byly plné touhy, zmatku, bezmocnosti, strachu. Tolik citů v jednom pohledu, tolik bolesti v jedné větě.

„Řekni mi to.“ Pobídla jsem ho znovu, on povzdechl a opět ke mně přistoupil. Opřela jsem se o jeho hruď a poslouchala jeho zrychlené srdce, avšak klidný nádech. Snažil se být kvůli mně klidný a mě to vyvádělo z míry, protože jsem věděla, že něco není v pořádku.

„Pojedeme ke mně.“ Zašeptal mi do vlasů a já s výdechem kývla hlavou. Poté už jsem sledovala jeho tělo, které na sebe obléká své čisté tričko a mikinu si přehazuje kolem krku. „Pojď.“

**

Dojeli jsme k obrovské, moderní budově v centru města a já zalapala po dechu.

Věděla jsem, že je Zayn bohatý, ale až takto? Proč vůbec dělá box, když mu jeho práce ve společnosti vynáší tolik, aby si mohl dovolit byt v nejluxusnější budově města?

Hlavou mi lítaly otázky a já na ně neznala odpovědi, i když jsem si to přála. Těch otázek bylo opravdu spoustu, a když jsem uslyšela otevření dveří od auta na mé straně, všechny jsem je spolkla a nechala si je na později.

Došli jsme k prosklenému výtahu a Zayn zmáčkl číslo dvacátého podlaží. Než se však zavřely dveře, objevil se mezi nimi zarostlý, hnědovlasý chlapec, mrkl na mě a já ucítila Zaynovu ruku, která si mě přitáhla za bok blíže k sobě.