FIRE STARTER

7. chapter xx

Tak jo, tato kapitola je tak trochu o ničem, ale hned ta další se mi moc líbí, mám už něco napsané, takže bych ji dnes mohla dopsát a jestli budete hodně aktivní a budete dávat hvězdičky a komentáře, zítra bych ji sem mohla dát:*

Beb. xx

„Co tady děláš?“ Naše hlasy se prolínaly ve stejné melodii a ve stejný čas. Založila jsem si své ruce na prsou a spletla obočí do úzké přímky.

„Proč si mi neřekl, že tu pracuješ?“

„Proč si mi neřekla, že seš ta nová posila?“

„Řekla jsem ti, že jsem byla na pohovoru! Tohle je hrozné nedorozumění ..“ Zakřičela jsem a chytila se za čelo ve snaze se uklidnit. Přesně tohle jsem nechtěla.

„Tohle přece nemůžu, sakra, co jsem to zase udělala? Může si člověk podat hned po přijetí výpověď? Co mám ..“

„Jessie! Uklidni se.“ Zastavil mě ve svém mumlání a hlubokém dýchání Zaynův hlas a já se na něj nechápavě podívala.

„Uklidni se? Zayne, já pro tebe nemůžu pracovat. Byla jsem si jistá, že tu bude ten muž, co včera ..“

„Můj otec jen přijímá nové asistenty, já je zaměstnávám.“ Po pracovně se rozlehl jeho hlas a já vystresovaná a dezorientovaná padla na sedačku, co přede mnou stála a schovala tvář do dlaní.

Dobře, včera tu byl opravdu Zaynův táta, Zayn tu opravdu pracuje a já jsem OPRAVDU pitomá, jestli jsem si myslela, že to půjde jako po másle.

Před tím, než jsem si to stihla uvědomit, jsem na svých tvářích ucítila své slzy. Nechtěla jsem před Zaynem brečet, nechtěla jsem ukázat, jak moc slabá jsem, i když si myslím, že už to dávno poznal. Snažila jsem se do sebe vtáhnout všechno bez jakéhokoliv hluku, avšak bohužel, zklamala jsem.

ZASE.

„Ty pláčeš?“ Zaslechla jsem jeho hlas mnohem blíže, než dříve a rychle slzy ze svých očí setřela. „Ne.“

„Nelži mi.“ Zadívala jsem se na něj a všimla si, že jeho naštvaný výraz se změnil na ustaraný, došel ke mně a objal mě kolem ramen.

„Tohle nemůžu a ty to víš.“ Smrkla jsem do jeho ramene, pevně ho stiskla a vdechovala jeho dokonalou vůni. Přála jsem si, aby bylo vše jednodušší, abych se prostě mohla sbalit a odejít, jenže v tomto světě jsem musela přežít a to jsem mohla díky práci, jako je tahle.

Nemohla jsem odejít, aniž bych za to nesla následky.

„Podívej se na mě.“ Zašeptal a zvedl mou tvář k té své. Pořád mi stékaly slzy a on je po jedné stíral bříškem prstů a potom se na mě usmál.

„Něco vymyslíme, ale určitě tu neskončíš, dobře?“ Nazvedl své pravé obočí a já přikývla. Poté už jsem na svém čele ucítila jeho rty, které se jemně otřely o můj nos a pokračovaly až k mým rtům. Hladově jsem ho políbila a přitáhla si ho více k sobě. Byl jako droga. Jako heroin, který jsem si musela každý den píchnout, abych přežila.

„Kurva.“ Zamumlal do polibku, když se od jeho stolu rozezněl zvonící mobil, vstal a elegantně se k němu přesunul, aby ho mohl zvednout.

„Malik.“ Procedil skrz zuby a hodil po mě omluvný pohled. Jen jsem kývla, posunula se na sedačce a zkoumala jeho tělo pohledem.

Až teprve teď jsem si všimla, že má na sobě oblek.

DOPRDELE. ON MÁ OBLEK.

Ucítila jsem, jak se červenám, když jsem sjížděla jeho oděv od hlavy až k patě. Nikdy v životě jsem ho neviděla takto elegantně oblečeného. Byl sexy úplně ve všem, nechápala jsem, jak to dělá.