Ridicule, ten který tančí

Ridicule I. - Bělouš, dívka a trenér

Bělouš,dívka a trenér

Krajinou se ozýval dusot a kopyt tlumený pískovým povrchem, jízdárnou právě klusala jezdecká dvojice. Dívka a mírně rozdováděný bílý valach. Uprostřed Jízdárny stál mladý kluk, mohlo mu být tak sotva něco přes dvacet a soudě podle jeho výrazu, ho každý typoval na trenéra.Na jeho andělsky krásné tváři se neobjevoval úsměv, ze kterého jdou všechny náctileté do kolen, ale naopak. Zachmuřeně sledoval jezdeckou klusající dvojici a mračil se. 

Nakonec to nevydržel a vykřikl: " No tak Angeliko!" schválně dívku oslovil jejím plným jménem, za toho půl roku, co začala pravidelně jezdit pod jeho vedením, si zvykl jí říkat zkráceně An, ale když nebyl s něčím spokojen, využil její plné jméno, stejně jako teď.

"Co jsem ti předevčírem říkal?" otázal se dívky a podíval sena ní. "Dávej si pozor na paty! Otěže trošku víc přitáhni a Mony by měl jít více sbalen!" přikázal ostře a uhnul z cesty, když kolem něho proklusali při změně směru v diagonále.Valach potřásl hlavou a vyhodil. Jestli to bylo kvůli Ondrovi, aby umlčel jeho výčitky, nebo se jen sešla jeho rozdováděnost v nesprávný okamžik, nikdo neví. Ondra nasupeně sklepl písek z jezdecké vesty a odevzdaně zavelel: " Po tomhle kolečku do kroku! Uprostřed jízdárny zastavit a stát!"

An se v sedle mírně zaklonila a přitáhla otěže, bělouš okamžitě přešel do rytmického kroku. Vida, teď jde krásně. Došli do středu jízdárny a pak zastavili, krásně korektně. Bělouš se konečně pořádně sbalil a začal přežvykovat udidlo, tak jak se po něm celou hodinu požadovalo.

"Vy dva jste teda případ!" neubránil se pobavení Ondra a nevěřícně zakroutil hlavou. Před ním stál desetiletý valach v korektním zastavení se skoro osmnáctiletou Angelikou v sedle. Stáli tam bez pohnutí, bez chybičky. Rovnou je poslat do závodů, kdyby se ovšem celá úloha jela pouze v kroku.

"Hodný Mony!" naklonila se Angelika v sedle a pohladila bělouše po krku a mírně zpocených plecích. Dnešní trénink se příliš nevydařil, ale každý den není posvícení, proběhlo jí hlavou, hned se o své myšlenky podělila s Ondrou. Zvedla hlavu a střetla se s jeho pohledem a úsměvem, který vyvolalo její obhajování,neobhajovala totiž sebe, ale Monyho!

S An se zatočil svět, kdyby neseděla pevně v Monyho sedle, asi by šla do kolen.Ještě, že je tu Věra, Ondrova sestra, nebýt jí, i ona by podlehla Ondrovu kouzlu a zařadila by se tak na listinu zhrzených a leda tak využitých holek.

I když se během tréninku zdál Ondra jako fajn kluk, ve skutečnosti platil za frajera a vyhlášeného děvkaře. Co diskotéka, to jiná holka do jeho zápisníčku. Jenom u koní a jako trenér...jen tehdy byl skvělý. Proto ona jeho kouzlu propadnout nemůže!

„Vykrokuj. Pak se o Monyho postarej." řekl Ondra a pak se vzdaloval. Ještě ho čeká práce ve stáji. An jen kývla a pobídla valacha znovu do kroku. Na volné otěži obešli dvě kolečka, vždy jedno kolečko na jednu ruku. Bělouš spokojeně kráčel na naprosto volné otěží a tak se An zabývala svými myšlenkami. Pohlédla na stromy stojící u jízdárny, jejich větve pomalu ztrácely svoji zářivou zeleň,pomalu míjelo roční období, kdy je bylo za potřeba, aby poskytovaly stín v letních vedrech. Pokud dokázali přesně odhadnout hodinu tréninku, stromy udržely stín a tak nic nebránilo tréninku i za horkých slunečných dní.

An se zaklonila v sedle a pak přitáhla otěže, bělouš se okamžitě zastavil a vyčkával, až jeho jezdkyně sesedne, upraví třmeny a společně se vydají na dvůr do stáje.

„Tak jdeme,"pohladila Monyho po krku An a přehodila otěže přes koňský krk,valach se za dívkou okamžitě rozešel a následoval ji směrem kestáji, za tu krátkou cestu podél potoka do dívky několikrát rozverně drcnul hlavou, pokaždé se na oko rozlobila a koně napomínala. Nikdy to však nemyslela nijak zle. Koně pro ní byli vším. S náležitou péčí se o koně postarala. Na dvoře ho uvázala k uvazišti a zbavila ho sedla s uzdečkou. Místo toho muna hlavu dala světle modrou ohlávku a pak se na chvíli zastavila.