Ridicule, ten který tančí

Ridicule VI. - První zacinkání

S podivnýmtušením opřela An kolo o zeď stáje, bylo kolem jedné odpolednea sluníčko se opravdu činilo i teď koncem listopadu, povedlo semu vymést všechny mráčky a teploměr se zdárně vyšplhal naddeset stupňů a to byla včera večer taková zima!

Vešlado stáje a okamžitě na ni dýchla atmosféra naprosté pohody. Zněkolika boxů se ozvalo zaržání na pozdrav a nejbližší koníku dveří nespokojeně uhodil kopytem do dvířek boxu, zvědavěnatahoval hlavu co nejdál a svýma tmavýma očima upřeně sledovalAn.

„Copakkamaráde?" přistoupila An k boxu a pohladila hnědáka meziočima. „Těšíš se na dnešní vyjížďku?" zeptala se ho apoplácala ho po nataženém krku, hnědák už zvědavě prohledávalkapsy kalhot An.

„Takdobrá," uzavřela celou debatu An a ještě jednou hnědákapohladila po čele, otočila se a zamířila dlouhou uličkou aždozadu ke dveřím do šatny. Už věděla, kdo je její prvníjezdecký kůň, na zhruba hodinovou vyjížďku vezme Sebastiena,desetiletého valacha Francouzského klusáka.

„Baf!"An vyjekla, ještě než stačila vstoupit do šatny, vylekaně sechytla na prsou a teprve pak si mohla prohlédnout toho, kdo jímálem připravil infarktový šok.

„Filipe,ty debile!" okřikla naoko naštvaně An rozesmátého fotografa,který byl velice potěšen, že se mu jeho vtípek povedl.

„Děkuju!"odpověděl jí spokojeně i přes negativní oslovení.

„Kdyz toho vyrosteš?"

Z čeho? Já něco provedl?" zamrkalšokovaně Filip a pohoršeně se odvrátil. „Já nic..."

„...tymuzikant, že?" doplnila An známé české pořekadlo aneodpustila si doplnit: „Hlavně na nervy lidí, že?"

ZFilipa vyšel akorát tak zvuk podobný úniku vzduchu z pomalu sevyprazdňujícího se kola. Myslel si, že tentokrát se povede veslovní přestřelce zvítězit, ale přepočítal se. An dokážeusadit i Ondru, takže se není proč divit, že se jí to povedlo is Filipem.

"Jak jen ty to děláš?"zakroutil hlavou nad tím vším Filip a konečně jí dovolilvstoupit do šatny.

„Aco?"

„Radšinic," povzdechl si rezignovaně Filip: "koho máš na prvnívyjížďku? Dneska musíme každý stihnout odjezdit nejméně dvakoně, s prací si nelam hlavu, to kluci v pohodě zvládnou. Onibyli na vyjížďce ráno."

„Berusi Sebastiena a už vypadni, chci se přivlíct!" vystrčila horázně An ze šatny a než stačil cokoliv říci, zabouchla mudveře přesně před nosem.

Atak nezbývalo Filipovi nic jiného, než do zavřených dveříještě doříct svoji další otázku týkající se pomoci přípravykoně a pak odejít tak, jako odchází poražený.

Zaněkolik málo minut už An chvátala převlečená se sedlem auzdečkou, které vyzvedla ve vedlejší sedlovně, k boxuSebastiena.

„Těšíšse co?" vyvedla vysokého hnědáka do uličky, kde ho přivázalaa naučenými tahy ho rychle vyhřebelcovala, vybrala kopyta anepořádek po sobě ještě zametla. Teď jen zbývalo valachaosedlat a nauzdit.

„Zachvíli vyrazíme, chvátni si." volal Filip, když procházelkolem An s už připraveným Ontariem na otěži, zrovna dotahovalasedlo, věděla, že budou okamžitě vyrážet, proto ho dotáhla nasprávnou dírku, aby jej pak nemusela utahovat před nasednutím.

„Užjsem hotová!" odvětila mu a rychle sebrala helmu z krabice načištění, kterou kopla ke stěně boxu. Pobrala otěže Sebastienaa jemným tahem za otěže pobídla klusáka k jejímu následování.Kopyta obou valachu zaklapala na dlážděném dvoře stáje a zachvíli byl zase klid, dvůr opustila dvojice jezdců, směřovaliněkam k vesnici, takže naplánovaná vyjížďka bude v rychlémtempu.