Ridicule, ten který tančí

Ridicule XIV. - V drezurním víru

An se nervózně podívala na spolujezdce po své levé ruce. Ondra jí nevěnoval jediný pohled a dál se věnoval řízení terénního džípu s přívěsem. Za nimi jelo druhé auto se zbytkem osazenstva, které se do auta kvůli sedlům, uzdečkám a dalším jezdeckým potřebám na zadních sedadlech nevešlo a samozřejmě i oni za sebou táhly přívěs s Věrčiným Goldem a drezúrní kobylkou Evy, mladou hanoveračkou Lily. Promnula si ruce a ucítila svoje potící se dlaně. Bylo jí horko a nervozita jí svírala jako pevné okovy. A to tam ani nedorazili! Navíc vztah mezi ní a Ondrou získal dost velké trhly poté, co se provalil její vztah s Filipem a to si před více jak měsícem konečně začali rozumět.

Všichni si všimli té změny od osudného druhého ledna a ani teď po měsíci si nedokázali vzájemně odpustit a jejich konverzace se omezila na minimum. Kdyby dnes nestartovala v drezúrní soutěži Z2 a neměla tak na starost bílého valacha právě v tomto přepravníku stejně jako Ondra svojí kobylku Stay with Me, seděla by teď v autě za nimi a smála by se společně s Věrou, která by se jí před soutěží snažila rozptýlit a krotila by Filipovi ruce šplhající se tam, kam nemají! Jenže Mony musí cestovat zásadně ve společnosti Stázky ve stáji se s Goldem snesou, ale v přepravníku by nadělali paseku a mladá Lilly potřebuje vedle sebe klidného koníka, kterému nebude vadit její otravování a to byl právě Goldy.

Rozpačité ticho v autě An na jistotě a sebedůvěře nepřidalo. Povzdechla si a otočila se k okýnku, za sklem ubíhala zimní krajina stále zahalená do bílé peřiny. Obloha byla zamračená a pravděpodobně bude i dnes sněžit. Tak strašně moc se těšila na jaro. Až bude růst svěží, zelená tráva a krajinou se ponese zpěv ptáků a ona?

Bude cválat s Nardem po rozlehlých loukách, elegantně klusat na venkovní jízdárně a nic jí nebude trápit...ponořila se do svých úvah a snů a tak ani nezaregistrovala, že konečně dojeli do okresního města, kde se závody pořádaly.

"To už jsme tu?" vydechla An a v jejím hlase zněla nervozita smíšená se strachem. "To bude propadák a ostuda!" zaúpěla a zhroutila se do sedadla.

"V klidu!" snažil se Ondra, aby jeho hlas zněl co možná nejklidněji. "Zvládneš to!"

"Nezvládnu!" zavrhla to okamžitě An a podívala se na velký jezdecký areál v dálce před sebou.

Sjížděli právě z kopce nad JC Siris, takže měli celý areál jako na dlani. Velké a dobře udržované ohrady obehnané vysokým bílým plotem jako v amerických seriálech, stáje, které musely nabízet ten nejlepší komfort, dvě zastřešené jezdecké haly a několik menších venkovních jízdáren a to vše tak pohádkově zasněžené. S tímhle se jejich malá sportovní stáj nedala srovnávat. Zatímco u nich nalézá útočiště sotva patnáct koní, tady jich mají ve stáji něco přes padesát!

"Proč musím na svoje první závody zrovna na tak velké místo? Nestačily by nějaké malé hobby závůdky nebo veřejný trénink?" zeptala se An Ondry.

"Protože jsme byly do Sirisu pozváni!" vysvětlil An bez jediného pohledu na ní a věnoval se dál řízení. Silnice k tak velkému centru byla skvěle udržovaná, takže Ondra svoji přehnanou opatrnost jenom předstíral.

O pár minut později, i když An přišly jako hodiny v tak tichém autě, konečně dojeli na parkoviště přívěsů a hledali svoje předem určené místo.

"Tady to je!" zaradoval se potěšeně Ondra a zaparkoval na místo s nápisem JK Pod potoky, všechno tu mělo svůj řád.

"Hotovo, prosím vystupovat a nezapomeň, v přívěsu máš koně!" připomněl jí žertovně Ondra, když si všimnul výrazu An, byla skoro bílá ve tváři a nervozita z ní doslova sálala. Křečovitě se na jeho vtip usmála a vystoupila z auta. Okamžitě jí ovanul studený, mrazivý vzduch a lehce jí probral.