Ridicule, ten který tančí

Ridicule IV. - On se s tebou kamarádit nebude

Nemám rád podzim!" povzdechl si Filip, nejlepší kamarád Ondry, i když se to někdy někomu nezdá, ti dva si dokonale rozumí, prostě nejlepší přátelé. Navíc je Filip profesionální fotograf. Většinu času tráví tím, že uvažuje nad tím, jak by daná věc, výhled či mnoho dalšího vypadalo na fotografii, jak je dobré světlo a ty další nesmysly. Dokonce i teď, když hrabal písek na jízdárně, který se mísil s barevnými spadanými listy od několika rozložitých kaštanů a tři jabloní vedle jízdárny, přemýšlel o tom, z jakého úhlu by si poté došel ty barevně zářící stromy vyfotit zrcadlovkou, bezpečně uloženou u Ondry v terénním autě.

"Nestěžuj si, fotografe, ne všechno se vyřeší zmáčknutím jednoho čudlíku a vydělávat se musí i rukama," zarazila další stížnosti An a naložila na kolečko další bordel v podobě asi čtyř koňských koblížků a nesčetně listí.

"Bez komentáře," brouknul směrem k An a usmál se, jak je vidět, ta tmavovláska má nápadníků více, než je pro zdravý rozum zdrávo.

"Ještě že tak," odpověděla, moc dobře věděla, že by Ondra našel další aspoň deset argumentů na její nedávno vyřčená slova,Filip takový nebyl. Ne že by to byl ten typ kluka alá "mouchysnězte simě". Když bylo potřeba, taky věděl, co říct ,a jak na holku zapůsobit, ale nedělal to dvacetčtyři hodin denně a sedm dní v týdnu, jako jeho nejlepší kamarád.

"Vy tři loudové," oslovil je Ondra, který právě přijel s džípem a vozíkem na bordel pro úklidu jízdárny,"už budete mít hotovo?" podíval se na svou sestru Věru, která právě přivážela kolečko z druhé strany jízdárny, než byl Filip s An.

"Místo těch tvých keců, bys nám mohl pomoct, pak by se o hotovu dalo přemýšlet," odpověděla mu na jeho otázku Věra a zašklebila se. Komandovat, to on umí nejlépe.

"Fajn,"odpověděl prostě a pomohl s vyklopením kolečka An, stála u vozíku a čekala na opožděného Filipa, fotograf se zabýval řešením expozice pro jeho nadcházející focení místo toho, že je potřeba jeho pomoc.

"Běž připravit Monyho na trénink, já to za tebe dodělám!" řekl jí pak, jakmile kolečko položili na zem.

"A svojí ubohé sestřičce nepomůžeš?" dala ruce v bok Věra a tvářila se na výsost uraženě.

"Tobě budu muset stačit já," promluvil za ní Filip, opřel hrábě ovozík a chytil kolečko na druhé straně, než stála Věra. "Tak co bude?" zavolal ještě na ní, takže byla Věra donucena přestat hrát své uražení a chopit se kolečka.

"Zvládnete to tu beze mne?" zeptala se An a podle jisker v jejích očí,bylo poznat, že to myslela z legrace.

"Bez obav,ať seš tu do půl hodiny i s tím běloušem!" houkl na ní Ondra, který odjížděl k jedné z hromad uprostřed jízdárny, té předposlední. Nezapomněl se ještě otočit a usmát se, ale tak nějak jinak, než byste od kluka jeho charakteru čekali. An se střetla s Ondrovým pohledem, jen tak tam stáli a dívali se na sebe, možná by to někdo považoval za „tááák romantické",ale v jejich vztahu není romantického vůbec nic...teda prozatím.

„Jestli to máš stihnout do půl hodiny, tak bych si chvátnul, být tebou,"zarazil ten zvláštní moment Filip a v jeho hlase se objevila žárlivost? Věra se na něho udiveně podívala, snad i on? Vždyť jsou s Ondrou nejlepší přátele, s tímhle se budou muset vypořádat, souboj o stejnou holku nedopadne dobře. A ti dva se kvůli žádné ještě nerozhádali.

An si naštěstí ničeho nevšimla, jen se otočila a odcházela od jízdárny směrem k zadním pastvinám, aby přivedla toho bělouše, vyhřebelcovala ho, nasedlala a nauzdila a za půl hodiny stála na jízdárně.Filip měl pravdu, tohle teda nestihne!