Diary a famous star

Diary a famous star-1

Elisabeth Jane Swan je 18-ti letá dívka. Vyrůstala v rodině podnikatelů. Její táta vlastnil firmu s robotickými, domácími mazlíčky. Její strýc zase se vznášejícími silnicemi. Měla pokračovat po stopách své rodiny, jenže, jak čas plynul, robo-domácí mazlíčky nahradili roboti. Vznášející silnice též nebyli potřebné, když jejich soused vynalezl vznášející se auta. Tedy, bývalý soused. Odstěhoval se do milionářského sídla. Jak nečekané! Rodinné firmy zkrachovaly. Elisabeth se tedy rozhodla pro archeologickou kariéru. Už dříve ji zajímalo, co tu bylo před ní. Ráda zjišťovala, jak to tu v minulosti chodilo. V 15-ti letech tedy podstoupila školu. Nebyla to škola, jak dřív. Stačil jeden den a odmaturovali jste. Učitel Vám jen do hlavy napojil drát. Všechny vědomosti se přemístili z malého 'udělátka' do mozku a mohlo se nastoupit do práce. Elisabeth, říkejme jí zkráceně El, také baví hra na klavír, zpěv a sport. Žije sama v bytu na kraji Lonsdálie. Moc peněz nemá, ale práce ji baví, to je podle ní to nejhlavnější. Její jediná a zároveň nejlepší kamarádka žila s ní. Nedávno se ale kvůli ztrátě v rodině přestěhovala za její matkou, vdovou, do Flo Rty. Ell se vyrovnala ze ztráty Pheobe, kamarádky, s kterou strávila celý život, ale stále jí chybí.

Tohle bylo malé seznámení s Ell, ale teď už se ponořme do příběhu, který jí změní život… "Tady nic není! Posuneme se o pár metrů dál." Rychle jsem si deníček schovala do tašky, aby ho nikdo nezahlédl a já si ho mohla v klidu pročíst sama doma. Po dvou hodinách konečně padla. Nasedla jsem do mého starého BMW, létajícího na bublinky. Já vím, nikdy jsem moc peněz neměla. Mé ostatní kamarádky vlastní auta na vodu, vznášející se vily a domácí roboty. Rychle jsem vletěla do garáže a hodila tašku s nálezem na nejbližší stolek. Svlékla pracovní oblek a vlezla do sprchy. Pak si navlékla modré kraťasy a bílé triko. Vyhrabala v tašce deníček, sedla si na pohovku a opatrně převrátila první stranu. "Rukopis je zachovalý, tohle se bude číst dobře. Podle stáří tipuju, že deníček psal dotyčný v letech 2000 - 2100. No, uvidíme..." pronesla jsem si pro sebe a začala číst. Myslím, že se Vám nějak zvláštně představovat ani nemusím. Je mi 19 let a jmenuji se Zayn. Ano, ten Zayn Malik ze skupiny pěti chlapců One Direction. V roce 2010 jsme prorazili v X-faktorové soutěži na 3. místě. Naše kapela oslavila nedávno 2 roky existence. Bohužel už to není takové jako v začátcích. Nevím, jestli jsem si toho všimnul jen já, ale hrozně se kazíme. Ti 'kluci ze schodů' se změnili. Máme vše, na co si vzpomeneme. Auta, holky, peníze, slávu, popularitu… Zřejmě toho na nás bylo moc. Bulvár, fanoušci, žádný soukromý život… Začali jsme se v tom ztrácet. Liam uvažuje o sólové dráze a rodině. Harry vymetá každý druhý klub a střídá holky jako ponožky. Niall se kvůli náporu Haters řeže. Louis se pohádal s managerem, nelíbí se mu jeho styl oblékání a připadá si jako nějaký 'magor'. Ten mu ale všechno vyvrací. Chce, aby se naše image zachovala. A co já? Já vlastním bazén, i když neumím plavat. Nemám řidičák, ale auto ano. Jsem potetovaný típek, kterému se líbí brunety, ale chodí s blondýnkou. O ní se zmiňovat moc nechci. Její a můj manager nás dali dohromady, protože Perrie potřebovala trochu zviditelnit sebe a svou skupinu. Já naopak něco, o čem by se mohlo psát. Perrie se do mě ale naneštěstí zamilovala. Máme společný byt, proti mé vůli, ale nechtěl jsem dělat problémy. Někde své pocity ale napsat musím, tak jsem si pořídil tenhle deníček. "No… To je. Zajímavé." Znovu jsem si pronesla sama pro sebe. S luštění deníčku mně začaly štípat oči, tak jsem ho zavřela, ale… "Něco z toho vypadlo!" udivila jsem se. Nějaká fotka? To budou nejspíš ještě barevné fotky. Usmíval se na ní tmavý chlapec s černými vlasy a nádherným úsměvem. Tohle bude nejspíš Zayn, ten, co napsal tenhle deníček. Fotku jsem položila na deníček a šla si lehnout po dlouhém dni do své vodní postele. Už jsem Vám přece říkala, že nemám moc peněz, ale po čokoládové posteli zatím netoužím. Položila jsem se, přikryla a zavřela oči. V mysli mi ale stále pobíhala fotka toho mladíka. Nakonec jsem se ocitla v říši snů. I s ním.

-SEN- "Takže ty jsi začala číst můj deníček?" promluvil ke mně. "No... Ano," zamumlala jsem nervózně. "A víš, do čeho jsi se teď zapletla?" "Tak - to... Netuším." Silně jsem polkla. "Dávej si pozor... Buď opatrná," dodal a zmizel ve velkém větru, který ho obklopil. Doslova se vypařil. V ten moment jsem se probudila. -- 5:00 ráno! Páni, ten sen... Byl jako živý... Tohle bylo opravdu... Divné..