Diary a famous star

Diary a famous star-6

Sedla jsem si mezi Harryho a Pheobe.

"Tak co podnikneme?" ptala se jako první Pheobe. "Nákupy?" Asi jí nedošlo, že tu máme kluka.

"A co Harry?" Ukázala jsem na něj. "Myslíš, že se bude bavit na nákupech s námi?" smála jsem se.

"Jasně, že budu!" usmál se zase tím krás -. Jo, tak se mi líbí! No a?

"Vážně půjdeš s námi? Nechceš radši do nějakého strip klubu nebo do baru?" snažila jsem se mu to vymluvit, nejsem ten typ, co se chce ukazovat v kabince klukovi a ptát se, jestli mi to sluší.

"Nó, to je sice lákavá nabídka, ale půjdu s vámi. Bude sranda, né?" Zadíval se mi do očí. Kdybych neseděla, hned bych se pod jeho pohledem zhroutila na zem. Teď se kousl do rtu. Ne! Tohle na mě neplatí! Beztak ho k tomu donutila Pheobe.

"No, tak já se jdu převlíct." Zase jsem v mém pokoji. Ell, probuď se. Nějaký nevlastní bratr tvé kamarádky tě přece nebude v jeho přítomnosti znervózňovat a nutit myslet na to, jak je sexy.

"Líbí se ti, že?" ozval se smutně… Zayn?!

"Zayne! Co tu zase děláš? Nestačí ti, že si ten deníček čtu? Můžeš být rád, že jsem ho dávno nevyhodila!" Přehrabovala jsem se ve věcech a hledala něco vhodného na sebe.

"Ty bys ho nevyhodila. To bys mně nikdy neudělala. Ale líbí se ti, že?" zase ten smutný tón.

"Máš pravdu, nevyhodila a jo ten deníček se mi líbí," odpovídala jsem s mírným nezájmem.

"Já nemluvil o deníčku, ale o Harrym." Otočila jsem se na něj.

"Harry? Že se mi líbí? Pff, ale prosím tě, kdes to vzal?" snažila jsem se pocity zakrýt smíchem. Marně?

"Já vím, že se ti líbí." Podíval se mi do očí. "Řekni pravdu." Přiblížil se.

"Zayne, neblbni." Chytl mě za ruku. To duch může? Aha, tak asi jo…

"Řekni mi, prosím, pravdu!" Zahleděl se mi do očí, jak jen to šlo.

"No, možná trochu jo, ale…" Sklopil pohled k zemi a pustil mou ruku.

"Já to věděl! Ti blbci z rodu Stylesů mají každou, na kterou si ukážou!" naštval se.

"Takže on je opravdu -" Zase se mi podíval do očí.

"Ano, je to prapraprapraprapraprarparpaprapraprapraprapraprapraprapraprapra vnuk Harryho Stylese z mého deníčku." Zamračil se. "Ale slib mi…" Znovu mě chytil za ruku.

"Co ti mám slíbit?" Ne, Ell, ne, neutop se v jeho jantarových očí.

"Slib mi, že mu nepodlehneš." Tohle mě vytrhlo od pohledu do jeho očí. Začala jsem se… smát?

"Zayne." ... ,,Myslím, že můžu chodit, s kým chci, kdy chci a jak chci, ne? A ty mi do toho nemáš co kecat." Snažila jsem se mu pustit ruku, ale chytl ji pevně. Moc pevně.

"Jau, Zayne! To bolí!" Zadívala jsem se na ruku a sledovala, jak mi ji přímo drtí.

"Začneš chodit se Stylesem a zažiješ větší bolest než tohle." Konečně ji pustil.

"Elli? Už jsi? Chci se taky převléct!" řval Harry za dveřmi. Zayn se na mě naposled podíval. Utrápeně. A pak zase zmizel.

"Ještě ne, ale za chvilku budu." Dostala jsem ze sebe srozumitelnou větu hned, jak jsem přestala koukat na místo, z kterého Zayn zmizel. Vysvlékla jsem si triko a kraťase, které jsem hodila na postel. Sakra, co si vzít, co si vzít?! Dveře se otevřeli.

"Jé, promiň, já jsem si myslel, že už budeš, když jsi říkala, že za chvíli, bylo to už dvě minuty a já vešel, ale ty -" drmolil vysvětlení, proč mě právě teď vidí ve spodním prádle.

"Nemel a otoč se!" zavelela jsem a rychle na sebe nasoukala džíny. Vyměnila si vrh spodního prádla a navlékla triko. "Můžeš!" Už jen řasenka a hoto-vo!

"Víš, že jsem tě viděl v zrcadle?" usmál se vítězně.

"Neříkej, ještě by muselo být někde… Sakra." Začal se smát nad mým výrazem to-si-děláš-prdel.

"Neboj, jsi nádherná! A teď se jdu převléct já, tak pápá!" Ukázal na dveře.

"A já se jako kouknout nemůžu?" Když on, tak já taky.

"Klidně! Já se nestydím!" Začal ze sebe sundávat všechno oblečení. Byl přede mnou už jen v trenkách. Začal si i je zdělávat. Vykulila jsem oči a než stihl trencle stáhnout, byla jsem na chodbě.

"Tak na tohle nemám." Zabouchla jsem dveře a smála se. Asi měl pravdu, bude sranda..