Diary a famous star

Diary a famous star - 20- End

Další díl:)) Tenhle díl, je závěrečný, ale bude ještě Epilog:) Děkuju za 1.000 shlédnutí:33

Prosím komentujte!! :)

Čtěte mojí novou story A Dream Come True! :)

Comment+ Vote(?) Dia Xx 

___________________________

Minulý díl:

"Prosím vás, nechce toho!" zaječela jsem tak, jak jen jsem mohla.

Oba sebou trhli. "Harry, Zayn za to opravdu nemůže, já mu věřím," dodala jsem, když se uklidnili.

"To jsem mohl čekat, že se ho zastaneš," odfrkl si Harry.

"Ale Harry, já se ho nezastávám." Podívala jsem se mu do očí. "Prosím, nechte se. Kvůli mě."

----------------------------------

"Tak mu řekni, ať mi nedává rány!" Vyštěkl na mě.

"Pane Bože, Harry, jsi jako malé dítě," založila jsem si ruce.

"Malé dítě? MALÉ DÍTĚ? Dobře, ale aspoň nejsem duch!" Vzteklost se zvyšovala.

"Jdi," povzdechla jsem si a nasměrovala svůj prst na poklop.

"Ale-," nadechoval se pro další slova.

"JDI!" Zarazila jsem ho. Otočil se na patě a pomalu scházel dolů.

Chytla jsem Zayna za ruku a táhla ho sebou stejnou cestou.

"Počkej!" Zakřičela jsem a Harry se zarazil, ohlédl se na mě.

"Co?" Nadzvedl obočí s nadějí v očích.

"Kde je Pheobe?" Otázala jsem se a Harryho naděje v podobě malých jiskřičkách v jeho pronikavě zelených očí pohasla.

"Odešla," objasnil mi, natahoval se pro bundu a chystal se otevřít dveře.

"Ještě stůj," pevně jsem chytla Zayna za ruku, div jsem mu ji nerozdrtila.

"Tak zůstaň s námi," zašeptala jsem zahleděná do podlahy.

"Proč? Vždyť jsi tady Zayna proměnila na člověka sice nevím jak a je mi to úplně jedno, tak buď s ním, nejsem potřebný. Tak, jak to rychle začalo, rychle to i skončí. Byla to ztráta času. Ne, nebyla, vůbec nic nebylo, takže žádná ztráta času to ani být nemohla. A teď, když Pheobe odešla, tady nemám ani co dělat. Takže ahoj," završil svůj proslov bouchnutím dveří.

***

"Je ti dobře?" Pomalým krokem se došoural k posteli, kde jsem po Harryho odchodu zalezla.

"Hm…," zamumlala jsem a otočila se na druhý bok. Ozvalo se povzdechnutí a místo vedle mě se prohnulo.

"Víš, já ti chci něco říct," probodl ticho. "musím se ti omluvit za to, jak jsem se choval. Měl bych ti děkovat, že jsem znovu člověk." Šeptal a jednou rukou mi přejížděl po boku.

"Ale teď mě opustíš i ty, že?" Trhla jsem sebou.

"NE! Ell," přetočil mě tak, abych mu hleděla do očí. "budu tady na vždy s tebou," vydechl a políbil mne.

V tu chvíli jsem si vzpomněla, když mě poprvé navštěvoval, na jeho slova.

"Až všichni odejdou, budu tu pro tebe."