Diary a famous star

Diary a famous star-3

  Zavolám Pheobe. *** Takže, zmeškané hovory, propojit. Z mého iPhonu 56 se objevila postávající silueta Pheobe. "Pheobe, jak ráda Tě zase vidím!" zajásala jsem, když jsem ji uviděla. "Ell! Moc jsi mi chyběla!" vrátila mi vřelé pozdravení. "Tak co? Jak se máš? A co máma?" hned jsem na ni spustila proud otázek. "Jo, mám se skvěle. Máma si našla přítele, ale to není jediná novinka, kterou mám!" Její tvář se ještě více rozjasnila. "Povídej! Rychle!" Byla jsem hrozně netrpělivá! Našla si kluka? Konečně získala práci? Pořád mlčela. "Nenapínej mě, Ti říkám!" Netrpělivějšího člověka jste neviděli. "Já se..." zastavila se. "Héj! Pheobe!" Sakra, to mi dělá schválně. "STĚHUJU ZPÁTKY K TOBĚ!" přímo zaječela její silueta. "Pheobe! To je úžasné!" Zůstala jsem s otevřenou pusou! Konečně tu nebudu sama! "A hádej kdy?" ozvala se. "V pondělí?" Doufala jsem, že co nejdříve. "Ne! ZÍTRA!" znovu zaječela. "Pane Bože! Pheobe! Kdyby ta tvá silueta nebyla tak malá, hned bych Tě objala!" Chtělo se mi brečet štěstím, že tu někoho budu mít. Volali jsme si ještě snad hodinu a probírali vše, co budeme dělat. V práci si vezmu dovolenou. Zajdeme na robo-masáž, do aquaparku, vymeteme všechny večírky, pařby, festivaly a všechno možné. Prostě bude slunce, párty, klub, relax. Nemůžu se dočkat! Tak moc se těším! A taky mi doveze nějaké překvapení! Jsem hrozně nedočkavá. Stýskalo se mi po těchto časech s Pheobe, ale teď se to všechno vrátí! Budeme si užívat a bavit se jako puberťačky. Z přemýšlení o naplánovaných akcí mě vytrhl silný vítr, který dovnitř vplul díky otevřenému oknu a rozhodil mi vlasy. Na iPhonu mi přistála fotka. Fotka toho majitele deníčku, co jsem si přivezla z průzkumu. Že bych si něco zase přečetla? Natáhla jsem se pro deníček a vyměnila ho za iPhonu. Otevřela jsem to na straně, kde jsem měla pokračovat. Tak, co tu máme dál? Dneska jsme natáčeli další album. Podle mě to zas až taková pecka nebude. Nehodí se to k nám. Přece jen už je nám přes 18 let a zpívat ,,Jsi krásná, chyť mě za ruku a polib mě." se prostě nehodí, ale co nadělám. Když to management chce, tak ať. Vysvětloval nám, že si musíme získat mladší fanoušky a hlavně 13-ti leté. Já bych se osobně pustil do nějakého rapu, ale prý ne. Css. Vybrali mi holku a ještě mi budou zamítat mé názory? Pff, bych se na to mohl… S odchodem ze studia se to samozřejmě nemohlo obejít bez blesků od foťáků a ječících fanynek. Zažívat tohle každý den bych opravdu nikomu nepřál. A pak se večer vrátit k dívce, kterou Vám vybrali. Falešně se usmívat a líbat ji. Och, hlavně to ne. Chci najít tu pravou, ale té se asi nedočkám. "No, na to, že byl hvězda, se moc dobře neměl." Zase jsem si mluvila sama pro sebe. Měla bych s tím přestat. Zasvědili mne oči, tak jsem čtení nechala. Deníček jsem položila na stůl a fotkou toho kluka si založila stranu, na které jsem skončila. Byla tma, rozhodla jsem se jít spát, abych na zítřejší příjezd Pheobe byla fit. Večerní hygiena 'sprcha - zuby' byla vykonána, tak jsem si šla lehnout. Dnešek mne unavil, takže jsem poněkud rychle usnula. Znovu se položila do říše snů…

-SEN- "Už jsem si myslel, že ten deníček přestaneš číst." Co? ZASE ON? Ať mne ve snech přestane otravovat! "Co prosím?" "No, musel jsem tě nějak donutit, znovu si ho přečíst, ne?" usmál se. Ten vítr. Ta fotka co mi přistála na iPhonu. "To všechno ty?" zeptala jsem se zmateně. "Ano, to já!" Přiblížil se ke mně. "Hele, jdi dál, ano?" Rukou jsem naznačila, aby se trochu vzdálil. "Proč? Vadím ti?" znovu se usmál. "Ne, jen... Nechápu, co děláš v mých snech!" "Neslyšela jsi o tom, že když na někoho myslíš. Když ti někdo zůstane v hlavě, že se ti o něm zdá?" zasmál se. "Já na tebe nemyslím!" bránila jsem se. "Neumíš lhát," uchechtl se a otočil ke mně zády. "Tak zase někdy, Ell." "Co? Ty znáš mé jmé -" Zase se vypařil. Ve větru zmizel. Vtom jsem se vzbudila.

--

"Co to sakra zase bylo?" zase si mluvím sama pro sebe. Začíná to být děsivé. Musím ten deník přestat číst! Bože můj! Nemůžu uvěřit, že Pheobe dojede už dnes! Musím tu pouklízet a upravit se, vykoupat, obléct, učesat, namalovat, nakoupit, ohlásit v práci dovolenou a… Klid, Ell! Začneme s úklidem, pak ostatní! Nebo spíš bych měla začít s dovolenou. Ok, zavolám Iv, aby mě omluvila. Mají jim stejně doletět noví lidi na zaškolení, to nebude problém. Tak, pošlu textovku Iv a můžu jít uklízet. Hotovo. Kde se ale do úklidu pustím nejdřív? Nejspíš kuchyně. Kolem hlavy jsem si ovázala stylový šátek, nandala rukavice, do ruky vzala hubku a poutírala ve všech policích prach. Linku v kuchyni jsem přejela hubkou taky, když už jsem se pustila do toho uklízení. Z myčky jsem vyndala nádobí a uložila ho na čisté police. Tak, kuchyně by byla. Pustila jsem se do koupelny, kterou jsem měla za pár minut. Zas až takový chlívek doma nemám. Ještě chodby, pokoj a obývák. V pokoji toho bylo o něco málo víc. Musela jsem všechno oblečení rozházené po pokoji znovu uložit a dát do skříně. Pak ustlat, znovu utřít prach a nachystat něco na spaní Pheobe. Dlouho jsem přemýšlela, kde bude spát. Na pohovce by to bylo asi nepohodlné. Mám to! Vydala jsem se pro matraci do podkroví. Světlo tam už dávno nesvítilo, tak jsem použila iPhon, abych nějak nezakopla. Kolem mě samé pavučiny. Brrr, jak já nesnáším ty osminohé stvůry. V rohu byla matrace opřená o futra. Rychle jsem ji chytla, ale nějak prudce. Všechen ten prach nashromážděný v matraci se vznesl rovnou do mého obličeje. Začala jsem sípat jako dědeček, kašlat, že se to i na druhé straně světa ozývalo. Prach se mi navíc dostal do očí, takže to bylo úplně úžasné, no… Matraci jsem pustila. Další chyba Ell. Zbytek toho hnusu z matrace přistál znovu na mě. Opravdu, jsi inteligentní Ell. Po třetí a naposled! Vzala jsem ji - dobré, nic z ní nevylítlo. Asi už to mám všechno na sobě. Zázrakem jsem matraci dostala do pokoje. Díky Bohu. Musela jsem ji ještě trochu vyprášit, povléct ji a Pheobe může, kde spát. Vrhnu se na obývák. Aha, tak tady ani není nic moc co uklízet. "Tak, dneska mám dost." Zvalila jsem se na gauči a oddychovala. Kolik že je to vlastně hodin? Sakra, sakra, SAKRA! Pheobe tu bude za půl hodiny! Mě trefí! Rychle jsem běžela do sprchy a hned na to na sebe hodila první věci, které mi přišli pod ruku. S malováním to vypadá bledě, no. Snad bude stačit řasenka. Vlasy rozčesat. Tak - HOTOVO! Yeah, já to stihla! Like a Boss. Zvonek, akorát! Za půl vteřiny jsem už stála u vchodových dveří celá nedočkavá a unešená. Opatrně jsem otevřela. "Ell!" vykřikla Pheobe a vrhla se mi kolem krku. "Phe-o-be, du-sí-š m-ně!" dusila jsem se. "Ale prosim tě!" zasmála se a naznačila, jestli ji pustím dál. "Jo... pojď dál." Ukázala jsem rukou. "A co to překvapení?" No jasně, slečna Ell nedočkavá. "Překvapení dorazí přibližně za dvě hodiny, co se nachystáme a vyrazíme si někde zapařit!" Skákala už za dveřmi. Zapomněla jsem říct, ano, je to hodně ulítlej člověk. "Jak dorazí? Ono to není nějaká věc?" Né, vůbec nejsem zvědavá. "Není! To ti jako mám dovést nějaký suvenýr pro prarodiče z Flo Rty?" smála se nechápavě. "Neboj, bude se ti líbit," ujistila mě, když zahlédla můj výraz tohle-vážně-nechápu. "Tak, půjdeme se nachystat?" Položila si kufry vedle postele a hned je začala skládat do skříně. "Nemám námitky." Začala jsem se prohrabovat v těch nejlepších věcech, které mám a které bych si mohla vzít. "Tohle?" Ukázala jsem růžovo bílé šaty směrem na Pheobe. "Jak princezna," zasmála se. "Raději tohle!" Podala mi černé šaty nad kolena, s výstřihem do V a vzadu byli barevné proužky. "Kdes to -" Tupě jsem zírala na ty překrásné šaty. "Mám své zdroje!" usmála se a začala vybírat něco pro sebe. Pheobe si nakonec vybrala žluté šaty s malou mašličkou přes pás. Černé lodičky a dozdobila se náramky. Já měla šaty, co mi vybrala, a barevné lodičky. Stáli jsme vedle sebe před zrcadlem a dokončovali make-upové mistrovské dílo. "Vidíš? Jsme krásné, sexy, úžasné, nádherné, famózní a neodolatelné!" pochvalovala nás. "Jo, a taky neuvěřitelně skromné." Smáli jsme se. "Čas vyrazit, baby!" zavelela Pheobe a dveře od domu zaklaply. "Jde se pařit, holka!" Tak to bude velký!   **Pozn.autora.: Prosím vyjádřujte svůj názor!:)) xx