Diary a famous star

Diary a famous star -11

"Harry? Harry!" pomalu otevíral oči. "Jak ti je?" pohladila jsem ho po tváři a nadzvedla mu hlavu.

"Kdo jsi?" protřel si své nádherné, zářivé, zelené oči.

"Sakra." Sakra, sakra, sakra... Ne, to ne. "Harry! Ty si mě nepamatuješ?" zhrozila jsem se.

"Ne... jak se jmenuješ?" Napřímil se.

"Ale Harry, to jsem já! ELL!" Chytla jsem se za hlavu. "Tak tohle bude špatné!" pochodovala jsem po pokoji a nahlas přemýšlela. "Debilní deníček. Nebýt jeho, nikdy by se mi Zayn nezjevil. Nemiloval by mě. Mého přítele by nějaký další duch nechal napokoji a já bych si šťastně žila dál! SAKRA!" Nebýt věty, co Harry vyslovil, dávno bych asi začala brečet a klít do nebes, co to mám za život.

"Ell, já si dělal srandu. Přece bych na tebe nezapomněl!" objal mě a políbil na krk.

"Harry, seš blbej?" Na vážno jsem to hrát neuměla. Sice jsem byla naštvaná, ale i tak to bylo směšný. Oba jsme to nechali být a lehli si znovu do postele.

"Deníček? Zayn? Zjevil? Duch?" otočil se Harry na bok a tázavě, přesto s úsměvem, se na mě podíval.

"No… To nic." Lehla jsem si zády k němu a modlila se, aby to nechal plavat. Prosím, Bože, dej, ať se můj přítel, Harry Styles, neptá dál na otázky kolem jeho narážky do zdi. Ať se před ním neprořeknu a všechno mu ohledně duchů nevyžvaním. Ať se nedozví, že komunikuju s přítelem jeho prapraprapraprapraprapraprapraprapra dědečka z kapely. Ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého. Ámen.

"Tak, vysvětluj! Jináááák..." Putoval svýma dvěma prsty po mém boku a zastavil se u rukou.

"Jinak co?"

"Jinak tě navštíví pan Šimrááá." Jeho hbité prsty se dostanou snad všude. Ne, nebuďte, prosím, perverzní, jen mě lechtá!

"Néé, prosíím." Kroutila jsem se jako žížala.

"Oukej." Přestal. "Tak mi to řekni." Otočila jsem se teda k Harrymu čelem. Jednou by se to stejně dozvěděl. Seberu všechnu odvahu, tak...

"Kratší, nebo delší verzi?"

"Delší!" usmál se.

"Takže. 2.6.2939 jsem se narodila v Lonsdálii, pak mě převezli domů z porodnice a.."

"KRATŠÍ!"

"Jak myslíš... Prostě jsem našla v práci deníček…

"Tobě se někdo zjevuje?" vystrašeně se odtáhl.

"Hele, Harry... Já nejsem nějaká čarodějnice, nebo co…" Chytla jsem ho za ruku. "Věříš mi, že jo?"

"No já..." Zadíval se na místo, kde před chvílí narazil prudkou rychlostí do zdi.

"Harry..." špitla jsem ublíženě. Připadala jsem si jako v nějakém romantickém filmu, kde se řeší závažný problém v pokračování lásky dvou lidí. Nejlepší je, že tady není nic k řešení. Tolika lidem se přece zjevují jejich zesnulí příbuzní. Nebo ne? Nebo jsem vážně NEnormální? Stává se to jenom mě? Sakra...

"Víš, Ell, ono je to nějak... Šílené. Prostě tohle všechno. Že jsem X-krátý vnuk jeho parťáka v nějakém boybandu, co poskakoval na pódiu v letech 2000 ještě za času živých zvířat."

"Takže kvůli tomuhle to jako mezi námi skončí? To snad nemyslíš vážně... Vždyť jsme se teprve před dvěma hodinami dali dohromady."

"Ne, takhle to nemyslím… Vůbec... Ani jsem nad tímhle nepřemýšlel. Ale něco mě napadlo." Konečně se přisunul blíž. "Jestli opravdu nejsi jediná, komu se to děje, tak vyhledáme nějakou pomoc. Třeba nás toho duchaření zbaví. Teda, tebe." Políbil mě na krk.

"Vyhledat pomoc? No… Tohle není špatný nápad!" Vyhoupla jsem se Harrymu na klín a jemně své rty otřela o ty jeho. Mé prsty zabloudily k jeho zátylku a já si jeho kudrliny omotávala kolem prstu.

"Měla by se dokončit ta prácička, z které nás vyrušila duchařská záležitost." Převalil mě pod sebe a své hebké rty pokládal na moje rozehřáté tělo. Rukama šmátral pod dekou, kterou jsem měla omotanou kolem sebe, ale za pár minut jsme už leželi pod ní oba.

"Jsém domááááááááááá." Bouchli hlavní dveře. Harry si jen povzdychl a překulil se vedle mě. Pheobeniny dunivé kroky se rozléhali po celém domě. Věděli jsme o každém jejím pohybu. Jelikož mířila k nám a my neměli zamknuto, soutěžilo se o nejrychlejší obléknutí.

Práásk. "Ups." Aha, takže Pheobe asi rozbila vázu, šikulka.

"Ta se zase zřídila..." kroutila jsem nad ní hlavou.

---------------------------------------------------------------------

*JÁ VÍM! AŽ PO 5 DNECH! :D Mučila jsem Vás? :D Nemyslím si :'D Ale znáte to. Škola, učení, učení, učení, doučování, učení.. :D TAKY SE VÁM TAK VE ŠKOLE LÍBÍ? :DD Bitch please, I hate my fucking life in school :D Nejsem nějaká ukecaná? Né, že né? :D Příště, slibuju, to bude  dřív :D Snad se tohle líbí :3 Krááásnéé čtení :D P.S.: Názor do komentů :)) xxDia