Diary a famous star

Diary a famous star-10

Nadrženost nás ovládla a my se ruku v ruce proplétali ulicemi k mému domu. Harryho kudrliny v běhu legračně poskakovali, ale utíkal dál. I když mu to podle výrazu ve tváři trochu vadilo.

Potřeba nás dovedla až do ložnice, kde jsme si to začali patřičně užívat. Ani mně nedošlo, že bych to dělat neměla, že je na to moc brzo, že to není správné a je to naprosto nevhodné, prostě se pokračovalo dál. Kusy oblečení se vznášeli po pokoji. Ano, právě teď se s ním miluju. Jenže ono se to nějak... Něco se prostě stalo. Něco dost divného. Nebo spíš děsivého? Koukla jsem se totiž na Harryho obličej. Teda, předpokládala jsem, že to bude Harryho obličej, ale místo něj tam vzdychl mé jméno Zayn. Šíleně jsem se lekla, na ten moment snad nikdy nezapomenu.

"Dost!" zakřičela jsem. Náhle se nade mnou znovu objevil Harry. Zmatený a vystrašený Harry.

"Sakra, co máš za problém, Ell?" Lehl si vedle mě.

"Já - já." Ell! Přece mu teď neřekneš, že se ti zjevuje kluk z deníčku, né?

"Tobě se to nelíbilo?" zhrozil se.

"Ale ne, líbilo." Na jeho obličeji pohrával úsměv, ale stále mu to nedocházelo.

"Tak co se stalo?"

"No já, víš. To ti říct nemůžu." Otočila jsem se na bok.

"Nemůžeš? Aha, já si myslel, že se ve vztazích má důvěřovat a vše si mezi sebou máme říct."

"Odkdy pak my máme nějaký vztah?"

"Já nevím, třeba odedneška?"

"Na to zapomeň, Harry."

"Proč?"

"Protože tě nech -" Co to plácáš, Ell, vždyť ho chceš, chceš ho tak moc.

"Já s tebou být chci..." slabě zamumlal.

"Dobře, zkusit to můžeme." Protočila jsem očima. Hned si lehl blíž a chytl mě kolem boků. Natahoval se pro náš první polibek v páru, zavřel oči a blížil se k mým rtům. Chybělo jen pár milimetrů, jenže…

Něco ho odhodilo na konec pokoje. Nějaká neviditelná síla, nebo tak. Prostě nevím. Prudce to s ním narazilo do zdi a z poliček popadali všechny mé knížky o archeologii, mé spisy a důležité záznamy. Ozvalo se další bouchnutí, Harry spadl na zem. Zůstal ležet. Sakra, sakra. Rychle jsem k němu přiběhla omotaná v dece. Vzala jsem jeho tvář do dlaní, ale nereagoval. Prostě nic. Zvolila jsem ověřenou taktiku 'profackování', ale zase nic. Začínala jsem se bát.

"Harry! Sakra, probuď se!" ječela jsem a hystericky ho pořád fackovala. "No tak, Harry!" začínalo mě to děsit. To všechno. Ne, já s ním neměla být, prostě neměla.

"Jéé. Tomu tvému Stylesovi se něco stalo?" promluvil, mně neznámý, ženský hlas.

Odtrhla jsem oči od Harryho tváře a otočila se na tu... tu holku s peroxidovými vlasy.

"Kdo jako jsi?" zeptala jsem se toho dalšího ducha, co se mi dostal do života a pevně držela deku kolem sebe, aby mi nespadla.

"To tě nemusí zajímat!" přiblížila se ke mně a chytla mě pod krk. Sakra, co se to děje?

"Pu-u-sť mě." Přerušovaně jsem se nadechovala. Docházel mi dech. Už...

"Nech ji!" objevil se Zayn. Surově ji strhl na stranu a ta v momentě zmizela. Zanechala za sebou jen ozvěnu se slovy: "Já se vrátím!" Snažila jsem se pochytit dech, naštěstí se mi to podařilo.

"Jsi v pořádku?" rychle ke mně přicupital Zayn a lítostivě se na mě koukal.

"Jo, jo. Už je to v pořádku," ujistila jsem ho, ale ono to vlastně nebylo v pořádku. Vždyť mě teď napadl duch. Co se to sakra děje?

"Promiň, za to můžu já..." Koukal do země.

"Ty víš, kdo to byl?"

"Vím to až moc dobře." On... on popotáhl?

"Zayne! Teď bych měla brečet já, nemyslíš?"

"Sakra, co bude s Harrym?" zděsila jsem se a znovu klekla k Harrymu.

"Jo, Harry..." ledabyle prohodil. "Ten bude v pohodě, ale já..." mumlal za mými zády.

"Co ty?" znovu jsem se k němu otočila, ale nebyl tam. Sakra.

Harry pomalu přicházel k vědomí. Sakra, jak mu to je vysvětlím? Že mě otravuje duch a vylil si zlost na něm? Sakra, tak to asi ne. SAKRA, to 'sakra' používám nějak často…

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Tak lidi, další díleček. :D Možná jsem vás zklamala, že není hned se Zaynem, ale ono se to nějak vyvine, uvidíte.. :DDD Ale taky třeba ne, vždyť je duch, jak by s ní mohl být, že! :DDD Nechte se překvapit. :DDD