Diary a famous star

Diary a famous star- 13

Prosím!! Okomentujte jestli se Vám to líbí!! :) Dia Xx  

Ell, musíš přemýšlet. Opravdu ho chceš zpátky? Máš Harryho. Přece si nebudeš vybírat mezi duchem a člověkem, né? Je jasné, že vyhraje DUCH!

Ne, vlastně člověk! Sákriš, je to zlý. Se mnou je to HÓDNĚ zlý. Proč nemůžu žít normálně? Potkala bych Harryho a všechno by bylo v pohodě.   Zayn by se neobjevoval a já bych ho nemi - Ne, Ell, nad tímhle ani nepřemýšlej! Ale… Ale… Já ho… Pane Bože, já se zamilovala do ducha!  

  Musím, prostě si musím vzpomenout na ty slova. Ell, teď se soustřeď. Nejspíš se to stalo v tom obchodě. Mám to, Harry a jeho prádýlko. Zjevil se tam i on. Jenže co říkal… Tehdy mi prasklo ramínko…

Harry, prádlo, ramínko, Zayn. Harry, prádlo, ramínko, Zayn. Harry, prádlo, ramínko, Zayn.  

UŽ VÍM.  

Vynadala jsem mu a řekla, ať už se nikdy nevrací, dokud ho nezavolám. Takže teď ho stačí jen zavolat? Prosím, ať to výjde.   Vyšla jsem z pokoje a mířila si to na půdu, kde je klid, a jestli budu mít to štěstí, promluvím si se Zaynem.

Zavřela jsem poklop. Ne úplně, jinak bych se už nejspíš nedostala ven. Zajistila jsem ho malým dřívkem. Tak, zavolám ho. Raz, dva, tři… TEĎ.

"Zayné! Přijď sem!" rázně jsem vykřikla.  

NIC…

"Zayne! Objev se mi!" Přidala jsem na hlase. Zase nic .

"Zayne, sakra, já tě potřebuju!" Tentokrát to snad slyšel. Prosím…  

"Jsem tady," ozvalo se za mými zády.   Nestačila jsem se ani otočit a už mě držela… Pod krkem. Zase je tu ona.  

"Zaynie ti nepomůže, zlatíčko," nahodila výsměšný výraz.  

"Kdo jsi? Cos mu udělala? Kde je?" Vyděšeně jsem sebou máchala.  

"To ti může být jedno. Už ho nezajímáš. Teď jsem tu já a celé to skoncuju." Silněji mě zatahala.  

Ani jsem nepostřehla tu poslední větu, že bude konec… V hlavě mi znělo jen to 'Nezajímáš ho, nezajímáš ho, nezajímáš ho…'  

"Dobře, tak mě zabij, když ti to udělá radost," přikázala jsem jí a čekala na tu osudovou chvíli.  

"Ne tak rychle, holčičko," pustila mě a zahnala do rohu.  

"To nechápu. Skonči to hned, teď. Budeš mít přece klid a pokoj," začala jsem popotahovat.  

"Ale nebudu z toho mít zážitek na celý život," uchechtla se.  

"Nejsi už ale náhodou dávno po smrti?" Vychrlila jsem na ni.  

"Jsi drzá, dávej bacha kotě. Užij si to tady pár dní, pak se vrátím!" Zmizela.

  Och, ta je tak naivní a blbá. Vážně si myslí, že tu budu zavřená? Tak to asi těžko, mám založený poklop. Sebrala jsem se a rozmrzelou, stropní podlahou jsem postupovala k poklopu. Najednou zavál silný vítr. Řach, bum, prásk. Malé dřívko odletělo pryč a já…

Zůstala na pospas malému, střešnímu okýnku na půdě v mém bytě. Tak to nevypadá moc dobře. Zahřmělo se.  

"Sakra, proč zrovna já?" Proklínala jsem svůj život a v té černo černé tmě zalezla na nejbližší suché místo. Ohromné kapky deště dopadaly na střechu a všechno se to ozývalo jako bubnování pouličních robomuzikýnů.  

"Tohle nepůjde!" Pronesla jsem sama pro sebe. Prostě se z téhle díry dostanu a hotovo. Ne jen, že se mi tu nechce být, ale nutilo by mě to ticho přemýšlet nad tím vším a to já řešit nechci.

Nehledě na to, že bych do týdne nejspíš zdechla na hlad a žízeň. Začala jsem tedy dupat, bouchat a pištět na celé kolo.  

"Sakra! Buď je tady nějaké proti zvukové chránidlo nebo jsou všichni hluší," dál jsem dupala, ale bez výsledku. Nikdo nereagoval, nepostřehl to a nepomohl mi. Jsem na to sama. Dobře, to zvládneš Ell.  

Porozhlédla jsem se kolem sebe. Ano, byla tu tma jako v pytli, ale přece nějaký ten paprsek z okýnka zde dopadal. Přesněji řečeno dopadal jen na jedno místo. Hnědá, zaprášená krabice.

Pomalu jsem se blížila k téhle věci, která nejspíš ukrývá, aspoň podle vzhledu, nějaké tajemství. Třeba se dozvím, kdo je to ta holka. Co je Zayn zač. Jak to bylo s Harrym a jeho generací.  

Skláněla jsem se nad krabicí. Rukou jemně setřela prach a pustila se do vybalování. Papíry, papíry, něco zvláštního, fotky, nějaké… Lístky? Musím to pořádně prozkoumat. Prosím, moc prosím. Ať se tentokrát dozvím něco, co mi v něčem pomůže. Třeba návrat Zayna. Prosím…