Diary a famous star

Diary a famous star-4

Tak to bude velký! 

Vyrazili jsme do klubu nedaleko města. Samozřejmě jsme letěli taxíkem. Cestou se mi dělalo trochu špatně, protože ten blázen za volantem letěl snad 10km vysoko rychlostí 200km/h! Asi 3x se mi obrátil žaludek. Pheobe na tom nebyla o dost líp. Když nám přistál před určeným místem, obě dvě jsme byly bledé jak po vesmírné dráze. Ještě si za to účtoval horu peněz, úžasný to člověk. Kdo ví, jestli vůbec člověk byl. Před klubem stálo pár mladých a snažili se do klubu prorvat. To my, jakožto 18-ti leté, jsme byli vítány, skoro jako V.I.P. Vyhazovač nám otevřel přepážku a my výtahem vyjeli do patra, z kterého se ozývala hlasitá hudba. Začali jsme tančit už ve výtahu, pohled jak na blázny. Dveře se otevřely a do očí mi zazářili reflektory všech barev. Za pultem na pódiu stál DJ a všichni se na první pohled skvěle bavili. S Pheobe jsme si to jako první mířili k baru s docela pohledným barmanem. A to by nebyla Pheobe, kdyby na něj hned něco nezkusila. 

"Héj! Ty! Ty s těma nádhernýma očima!" začala. "Dvojitou malibu s džusem!" Barman barmanoval, Pheobe z něj nespouštěla oči a já se mezitím rozhlížela po klubu. Přišlo tu pár známých z práce a ulice. Někdo mi poklepal na rameno. 

"Co je?" Rychle jsem se otočila a spatřila snad ty nejkrásnější zelené oči, co jsem kdy viděla. Opravdu, stál tam přede mnou a já na něj civěla jako na zjevení. 

"Jé, ahoj Ell, ty si mě nepamatuješ?" prohlásil kudrnáč s nádherným úsměvem. 

"Proč bych si tě měla pama -" Už to mám! To je ten protiva ze školky. Každý den si na mě počkal na WéCé a sledoval mě přes vedlejší kabinku a myslel si, že ho nevidím! No jasně, vždyť ty jeho kudrliny byly všude. Možná i proto jsem do něj byla beznadějně zamilovaná. Ale to bylo tak před 14-ti lety. 

"Já už vím! Ty jsi ten ze školky, Harry?" 

"Ano!" rozzářil se snad ještě víc než ty reflektory! 

"No a co tu děláš? Neměl jsi být někde... Já nevím, jinde?" prolomila jsem trapné ticho. 

"Nó, vrátil jsem z -. Nedáš si něco na pití?" Mohl by to doříct, že? 

"Né, díky. Pheobe mě objednala, ale po-čkat. Kde je Pheobe?" Nikde nebyla k nalezení. Snad se nevypařila, né? Aha, támhle v zadu! Už se s tím barmanem cucá. Jak nečekané. 

"Nejdeš si zatančit?" zeptal se mě. 

"Jo, jasně." Stejně je Pheobe zaměstnaná, tak si půjdu zatančit bez ní. Harry mě chytl za ruku a vedl na kraj parketu. Né! Jak naschvál! Ta nejpomalejší písnička na světě! Děkuju, fakt. Harry si mě chytl okolo pasu. Usmál se a přitiskl se ke mně. Sakra, co to? Asi bych neměla mít ruce podél těla, že? To je mu mám dát jako na ramena? Nebo kde? Né! Proč nevím, co dělat? Dobře. Klid, Ell, prostě mu dáš ruce okolo ramen a bude všechno OK. Ruce jsem teda omotala kolem něj. Fuuu - zase si mě víc přitiskl k sobě! Já se chtěla zřídit, né prožít romantický večer! Jedna, dva, tři - to bude v pohodě! Výdech a nádech. Aha, takže chyba. Jeho vůně mnou projela jako tryskáč o rychlosti tohle-nemůžeme-přežít. Celé tři minuty jsem se modlila, aby konečně píseň skončila. Jako zázrakem jsem se dočkala! Ale zas tak nepříjemné to neby - ELL! Ty si jako nepamatuješ, co ti dělal v dětství za naschvály? Asi ne. Následoval o něco rychlejší song, takže jsem se konečně dočkala svého tančení o život. 

"Nepůjdeme si dát něco na pití?" ozval se zadýchaný Harry. 

"Jo jasně." Byla jsem totálně zpocená, červená a šíleně mě bolely nohy. Dneska mám dost. 

Harry objednal nějaké vodky a další povzbuzovače nálady. Nějak jsem to přehnala a utíkala na dámy. Otevřela první kabinku a všechno, co se do mě před hodinou vešlo, vyklopila do záchodu. Ten se spláchl a já se šla podívat do zrcadla s očekáváním, že se leknu a dostanu infarkt. Zas tak hrozné to nebylo. Omyla jsem si tvář, přemalovala se a opřela se dlaněmi o umyvadlo. Nevím, jestli to bylo tím alkoholem, co ve mně zůstal, nebo mi už vážně jebe, ale najednou se vedle mě zjevil on. Ten majitel deníčku, co mám doma. Sakra, vždyť jsem ho už přestala číst! Co tu ještě chce? 

"Trošku jsi to přehnala, nemyslíš?" Položil mi ruku na záda. 

"Co tu chceš?" sykla jsem na něj. 

"Jen jsem se za tebou přišel podívat. Stýská se mi, když už nečteš můj deníček," smutně se usmál. 

"Hele, stačilo, že mě otravuješ ve snech a teď už i v reálu? A ještě v tu fakt vhodnou chvíli." 

"Ironie ti jde, Ell." Postavil se blíž. 

"Já vím!" usmála jsem se. Začal se ještě víc přibližovat. Ne, tohle ne. Vždyť je to jen přelud v mé hlavě. Tohle se nestane. Už jen pár milimetrů. Dveře od záchodů se prudce otevřely. Zayn znovu zmizel. Ve dveřích se objevil ustaraný Harry. 

"Ell! Já že se i něco stalo!" Přiběhl ke mně. 

"Né, já jsem - v pohodě," usmála jsem se na něj. Chytl mě za ruku a zpátky odvedl na parket. Na tančení jsem opravdu chuť neměla. Vůbec. 

"Chceš vypadnout?" zeptal se mě Harry. 

"Jo, jo." Pheobe bude už stejně někde v posteli s tím barmanem, tak se nechám zavést domů. Harry mě chytl okolo pasu a vedl ven. Nasedli jsme do taxíku a já nadiktovala adresu. 

"Klidně můžeš přespat u mě, jestli chceš," nabídla jsem mu. 

"Vážně? Tak jo, ale ráno budu muset jít. Moje nevlastní sestra na mě čeká u své kamarádky," usmál se. 

Doletěli jsme domů a já stěží otevřela dveře. Klíče jsem hodila někde do neznáma a mířila si to rovnou do pokoje. 

"Mám spát tady?" Ukazoval na pohovku. 

"Blázníš? Chceš se probudit s páteří ve tvaru vln? Klidně lehni ke mně." Vyzouvala jsem si lodičky a hned zapadla do postele. Po chvíli si přilehl i on. Nebojte se. Žádný divoký sex s neznámým chlápkem z klubu se nekonal. Sice jsem se ráno probudila v jeho objetí, ale to má od postelové scény daleko. Když Harry ještě spal, udělala jsem snídani. Pheobe se zatím dopotácela z divoké noci a lehla na pohovku. 

"Co to je?" zeptala se. 

"Co co je?" Nandávala jsem slaninu na talíř. 

"To je tvůj deníček?" Ukázala na něj. Rychle jsem k ní doběhla a vzala ho. 

"Tak promiň no," zasmála se. 

Harry přišel loudavým krokem do obýváku. 

"Jé! Harry! Tak vidím, že ses tu už zabydlel," smála se a narážela na jeho trenky. 

"Pheobe? PHEOBE? Ohh, tak to je dobrá haluz." Smáli se oba a já totálně nic nechápala.