Story of dragon - Vznik legendy [cz]

6.část

"Takže Nagge, Addi i Saph budou muset minimálně na týden odletět a mezitím někoho zabít, říkám to správně?" Přimhouřila jsem oči a nepatrně se zatřásla. Ta představa se mi nelíbila. 

Přesně. Narovnala se Drakie, a hrdě vyfoukla kouř z nozder. Sedla jsem si na židli a schovala tvář do dlaní.

"To jsou další mrtví lidi. Musíme se vyhnout dalším vajíčkům jinak mi zrujnujete zemi!" Drakie na mě upřela jedno ze svých obrovských očí. Zdá se mi to, nebo se mi vysmívá? Tohle se mi ale moc směšné nezdálo. Lidé se jich budou bát, přestanou mi věřit. Přestanou nám věřit!

Ne, nezdá se ti to. Ozvalo se mi v hlavě. Sakra, respektuj trošku moje soukromí! Nakrčila jsem čelo a propalovala Drakie pohledem.

"Mohla by si ze mě prosím přestat dělat blázna a jít radši s Nagge na lov? Addi i Saph už mají hlad." Tipla jsem si, ale oni jsou vždy hladoví, takže zas tolik se nestalo. Ona se ale ani nehnula, ani okem nemrkla. Promnula jsem si ztuhlý krk a povzdechla si. 

"Mám otázku," 

Ano?

"Můžete mluvit mezi sebou? Nikdy mě to nenapadlo, připadala mi to jako samozřejmost ale teď je to záhada." Opravdu mě to zajímalo a navíc nás to odvedlo od tématu s názvem - smrt. 

Můžeme.

"Hmm.. Díky, že jsi se mnou prohodila pár slov. Užila jsem si náš dlouhý rozhovor." Ironicky jsem se usmála a otočila se na patě. Ještě, že Cean mluví víc než já. Drakie zavrčela a málem mě trefila křídlem. 

"Hej! Můžeš si za to sama!" Vykřikla jsem a začala utíkat, protože jsem byla skoro sražena na zem jejím ocasem.

"Keiro?" Cean na mě upřela svá velká kukadla a čekala až jí odpovím. Usmála jsem se, vzala ji na klín a kývla ať pokračuje.

"Ty - mluvíš - s- Drakie?!" Vykřikla s otevřenou pusou a znovu na mě hleděla s otázkou.

"Umíš udržet tajemství?" Šeptla jsem. Přikývla a kývala celou dobu. Rozhlédla jsem se, jako by to bylo to nejtajnější a pak se natáhla k jejímu uchu.

"Jo, umím." Hlasitě se nadechla a překvapeně mě sledovala.

"A já můžu taky??!" Štěstí z ní jen sršelo a já ji nechtěla kazit náladu.

"Možná, musíš to zkusit." Mrkla jsem na ni a sundala ji na zem. Přikývla, rozběhla se ven a začala vyřvávat jedno a to samé slovo : "DRAKIE!" . Ro na její hlavě se zuby nehty držela, aby nespadla. Saph s Addim je samozřejmě sledovali od ohně, na kterém skoro leželi a vychutnávali si nic nedělání.

Náš čas tady, se pomalu krátí. Musíme se vrátit za Mel.

Melanie:

"Jsem v pořádku, i se Cean jsme se ocitli v jedné ze severních vesnic. Pokusím se co nejdřív přijet, ale dřív jak za týden to nebude. PS: Máme další přírůstek. Keira" Vydechla jsem a s klidným vědomým jsem složila dopis a schovala ho do poličky.

"Ty mi teda dáváš Kei." Vyhrnula jsem rukáv a chvíli jen tak sledovala své tetování.

"Inveniet.*" Šeptla jsem a čekala. Nic. Sakra, proč jsou tak daleko?! Mohla se rozsvítit aspoň Jasonova část. Povzdechla jsem si a rukáv zase narovnala.

"Nedá se nic dělat, napíšeme další dopis." Povzdechla jsem si a přešla ke dveřím, které jsem následně otevřela.

"Přineste mi Danielova sokola!" Vykřikla jsem a chodbou se ozvaly rychlé a vzdalující se kroky.