Story of dragon - Vznik legendy [cz]

7.část

Daniel:

Snažil jsem se co nejvíc vyhýbat větvím, které mi bránili ve výhledu. Držel jsem Jasona a těšil se až ji uvidím. Drakie s Nagge letěli nad námi a hlasitě dávali najevo svoji přítomnost. Z dálky jsem zpozoroval první domky a cítil se ještě líp. Vjeli jsme na mýtinu plnou lidí v zimním oblečení. Seskočil jsem z koně a snažil se najít povědomé osoby. Přede mnou se prohnala černovlasá pohroma s opicí na hlavě. Cean! Nevědomě jsem se zasmál a chytl se za hlavu.

"Díky bohu!" Vykřikl jsem a snažil se najít ji. Probíhal jsem uličkami a hledal.

"Jdi ode mně pryč!" Zaslechl jsem výkřik a otočil se. Stála tam, s mečem v ruce a vyděšeným výrazem. Proti ní stál muž a útočil na ni. Rozběhl jsem se k nim a stoupl si před Keiru.

"Danieli?" Hlesla. "Co- co tu děláš?"

"Neboj se. Nic ti neudělá." Její otázka teď nebyla důležitá. Jde jí o život! Staral jsem se jen o to, jak rychle vytáhnout meč v nutnosti potřeby.

"Co by mi měl dělat?! Pomáhat mi s tréninkem?" Zaraženě jsem se otočil. Mračila se na mě a vypadala - jinak. Neviděl jsem její jiskřičky v očích, které jsem vždycky vídával. Na její tváři se neobjevil úsměv jak jsem plánoval a ona mi neskočila do náruče jak jsem doufal.

"Cože?"

"Těší mě, jsem Lucas." Ten muž ke mě natáhl ruku. Asi mu je stejně jako mě. Vypadal na to. Pomalu jsem mu podal ruku a potřásl s ní. Měl pevný stisk a jeho pohled vypadal tvrdě. Nebyl jsem si jistý, kdo koho přišel zachránit před kým. 

"Takže." Otočil jsem se na ni s otázkou v očích. Stále jsem doufal. 

"Takže nic," Povzdechla si a podívala se mi přímo do očí. "Co tu děláš?" Ten pohled mě paralyzoval. Chtěl jsem jí chytit a už nepustit, spojit naše rty. Ale teď? Nejsem ani schopný ji odpovědět.  

"Proč si tady?" Stále mě sledovala tím smutným pohledem - jako když odjížděla, ale tentokrát v něm bylo i něco jiného. Odcizení? Chlad?

"Zmizela si." Pohladil jsem ji po paži, ale ona sebou jen trhla. Zamračila se a uhnula mi pohledem. Ustoupila přitom o pár kroků dál a přitom nepřímo k Lucasovi. Ta situace mě štvala. 

"Nezmizela jsem. Jen jsem potkala Lucase s jeho lidmi a rozhodla se zůstat trochu déle." Ustoupila o krok dál, jako by se mě bála. Mě!

"Proč si nedala vědět?!" Naléhal jsem a zmenšil vzdálenost mezi námi, ale ona znovu ustoupila blíž k němu.

"Ale já dala!" Zasmála se, ironicky. "Poslala jsem Mel dopis!" Stále ode mě utíkala.

"Mluv se mnou prosím!" Vykřikl jsem zoufale. Otočila se a poprvé za tu chvíli se zatvářila tak jako vždy před tím.

"Já s tebou mluvila, ty si mě ale odmítl." Chopil jsem se příležitosti stejně jako její ruky. Strhl jsem ji k sobě a díval se jí zpříma do očí.

"Teď jsem ale tady - pro tebe." Zašeptal jsem. Chvíli to vypadalo, že mi objetí oplatí, ale pak se začala vzpírat. Mračila se a odstupovala s viditelnou nechutí.

"Opustil si mě!" Vykřikla. "Nechal si mě jít a bylo ti to jedno!" Z jejího hlasu byla slyšet lítost ale zároveň přehnaný vztek. 

"Hej! Nevidíš, že tě nechce vidět?!" Ozval se Lucas a odtrhl ji ode mně.

"Nepleť se do toho!" Vyštěkl jsem po něm a plánoval dál mluvit s Keirou, ale ona zmizela. Utekla - ode mě. Zase. Bože, to jsem nechtěl. Frustrovaně jsem si zatahal za konečky vlasů.

"Sakra! Kam šla?!" Otočil jsem se na Lucase. Krev ve mě vřela, chtěl jsem mu jednu natáhnout ale byl jsem na to moc mimo.

"Nejsem si jistej, jestli by chtěla, abych ti to řekl." Řekl zamyšleně. "Ale vypadá to, že si musíte něco vyříkat - šla tam." Ukázal za poslední dům. Rozběhl jsem se tím směrem, ale cestu mi zatarasila Drakie. Zařvala a nemilosrdně se na mě podívala svým obrovským okem. Chystala se mě zakousnout!

"Drakie ne!" Keira ke mně přiběhla, stoupla si přede mě a zabránila ji tím, mi ublížit. Drakie zavrčela a sklonila hlavu do naší výšky.

"Ano, jsem si jistá." Ještě chvíli mě zabíjela pohledem, než ji v nozder vyšel dým a ona se nevzdálila.

"Je mi to líto," Otočil jsem ji k sobě. "Chtěl jsem jít s tebou jen, jen jsem se nedokázal rozhodnout tak rychle. Miluju tě Kei," Pohladil jsem ji po tváři a prstem ji přejel po rtech. "Trvalo mi dlouho než jsem si to uvědomil, ale už to vím a nenechám tě abys z mýho zatracenýho života utekla." Zírala na mě. Nic neříkala, jen mě sledovala se slzami v očích, které po chvíli zmizeli. 

"Taky - jsem tě milovala. Ale teď, už - si nejsem jistá." Zakoktala se. Její tvář se změnila v chladnou. 

"Počkám," Zareagoval jsem, možná až moc zbrkle. "Nechám ti prostor, jen mě od sebe neodháněj, prosím."

"Dobře," Řekla po chvíli. "Chci jen aby si věděl, že už k tobě necítím to co před tím, protože - "

"Áááá!" Jason se vyřítil zpoza Drakiiny nohy a mířil na Keiru. Otočila se, vyhnula a nastavila nohu. Jason se svalil na zem s obdivuhodným pohledem.

"Páni." Vydechl jsem a pokusil se tím zapojit do rozhovoru. Navíc mě opravdu nadchlo, co právě udělala!

"Díky." Zasmála se Keira. Dělala jako by se teď nic nedělo. Jako bych se jí právě nevyznal a ona mě odmítla. Sakra!

Drakie se ošila a já spatřil cosi zlatého na jejím hřbetu. Keira se ke mně otočila a s neutrálním tonem začala mluvit.

"Toto," Zvedla ruku a na ní přistála to zlaté dráče. "Je Saph, náš nový přírůstek. A než začnete s otázkami Drakie se mnou mluví." Rozzářila se. Tak proto. Keira se na nás dívala a čekala, ale já otázky neměl. Chtěl jsem jen jednu jedinou odpověď, na kterou už jsem dostal odpověď. Ale tu jsem slyšet nechtěl. Chtěl jsem pravý opak! Byla tady, živá a zdravá ale já se cítil ještě hůř. 

"Znovu, páni."

"Takže vy jste dva?" Ozval se Jason a přišel k nám s pohledem upnutým na Lucasovi.

"Jasně," Keira se znovu zasmála. "Tohle je Lucas, byly jsme tu po celou dobu s ním."

"Danieli!!" Běžela ke mě malá holčička, Cean.

"Ahoj." Šeptl jsem, když jsem ji vzal do náruče. Schoulila se ke mě a pevně stiskla. Kei nás sledovala a skoro se rozbrečela - znovu. Možná jsem neměl jezdit. Možná jsem ji neměl hledat a možná jsem ji neměl nechat odejít.

"Tak pojďte ubytujeme vás na ty dva zbylé dny." Usmál se Lucas a ukázal nám cestu. Poslední pohled než jsem ho neochotně následoval.